Tématem dnešní recenze bude v poslední době poměrně často propíraná hororová záležitost Little Nightmares, která v těchto dnech vychází na všech hlavních platformách, tj. PC, PS4 i XONE. Za hrou stojí vývojáři z Tarsier Studios, kteří se aktivně podíleli kupříkladu na tvorbě obsahu pro sérii Little Big Planet. Pro svoji prvotinu si však rozhodli zvolit už ne tak veselé prostředí. Jak se vše hýbe, hraje a zdali se budeme skutečně bát, to se již dočtete na následujících řádcích.
Již na samotném začátku hry na vás dýchne ta správná hutná atmosféra, kterou fanoušci tajemných a hororových kousků zbožňují. To, že hrajete za hrdinku Six, která ještě neodrostla dětským střevícům a je celá zahalená do žluté pláštěnky s kapucí, která vám ani na vteřinu nedovolí zahlédnout její obličej, pocit napětí ještě vystupňuje. Úkolem holčičky je projít strašidelnou loď Maw a dostat se zpět do normálního světa. Na své pouti narazíte na mnoho hádanek, které vám postup lehce ztíží, ale i na klasické plošinovkové procházení a hledání správné cesty, abyste se mohli posunout do další obrazovky. Atmosféra je navíc zhutněna i faktem, že Six je v podstatě bezbranné děvče, které má po ruce pouze zapalovač, kterým si může na krátkou vzdálenost posvítit a který zároveň slouží pro zapalování lamp a loučí, díky kterým se daný prostor ještě více prosvětlí a vy jej tak můžete lépe prozkoumat. Navíc umí běhat a manipulovat s věcmi, což jsou v podstatě všechny herní mechanizmy, které během hraní využijete. Díky vskutku intuitivnímu ovládání byste neměli mít s jednotlivými činnostmi žádné problémy.
Celá hra je rozdělena do pěti kapitol, z nichž každá vám zabere zhruba hodinku, což se může zdát málo, nicméně vězte, že po celou herní dobu se neustále něco děje. Tím, že hra netrpí na hluchá místa ji díky její délce pravděpodobně projdete za jedno či dvě posezení, což v porovnání s ostatními současnými tituly není nic, co by vás uzemnilo. Tím každopádně netvrdím, že se jedná nutně o špatnou věc, jelikož osobně se přikláním spíše k názoru, že raději si dám hru, která je komplet zábavná, dvakrát než nějakou, kde se to nudnými pasážemni jen hemží a doba se tak úměrně natahuje na několik desítek hodin. Navíc se po dohrání můžete libovolně vracet do jednotlivých úrovní a dosbírat si tak chybějící bonusové předměty. V každé z kapitol si pořádně osvojíte jednotlivé herní mechaniky, které si nenásilně vyzkoušíte v rámci úvodního tutoriálu. Pravdou je, že jste opět jako ten pověstný neplavec hozeni do hluboké vody, takže si na vše budete muset přijít sami, žádné nápovědy nečekejte.
Technicky je hra na tom velmi dobře. Graficky se nejedná rozhodně o žádný propadák a co se ovládání týče, titul v sobě nezapře inspiraci posledním dílem Little Big Planet, kdy jsme si poprvé mohli osahat 2 a půl rozměru. Chodit tak lze i do hloubky a ne pouze doleva a doprava, jako tomu bylo ve hrách Limbo a Inside, které v určitých rysech mají hodně společného i s Little Nightmares. Většinou tento fakt nezpůsobuje žádné komplikace, ovšem v případě, že se snažíte skočit přesně na některou z plošinek, může se stát, že nechtěně zahučíte do díry. To samozřejmě zamrzí, nicméně na kameru se dá postupem času zvyknout a poté již vám nastražené překážky nebudou dělat problémy. Zaměříme-li se na zvukovou stránku, tak zde nemohu hře od Tarsier zhola nic vytknout. Vzhledem k tomu, že zde prakticky neexistuje hudební podkres a když, tak se jedná pouze o velmi jemné a tiché melodie. Jinak je tomu pouze v případě, že se po vás vrhne nějaký ten nepřítel, to dostává podkres pořádné grády. První housle tu však hrají rozmanité a perfektně vyladěné zvuky. Zde musím vyzdvihnout, že právě díky nim je atmosféra na první pohled vcelku běžné hříčky pořádně okořeněna a zhutněna. Ozvučení kroků, vrzání podlahy, nárazů předmětů, které sem tam spadnou či tajemné dýchání – to vše jsou jen ukázky děsů, které se již nemohou dočkat chvíle, kdy zaútočí na vaše uši. Když toto vše zkombinujete se skutečně ponurou atmosférou tajemné lodi, je nutno říci, že Little Nightmares je skutečně titulem, který zahraje na vaše nervy pořádnou symfonii.
Do rukou se nám tak dostává vskutku povedená hororová hra, kterou sice proběhnete relativně rychle, nicméně hráčovu pozornost se jí daří udržet téměř bezchybně. Jakmile se vám do krve dostane i třetí rozměr, přestanete páchat nedobrovolné sebevraždy a rázem půjde všechno lépe. Takže hodně štěstí a ne, že necháte Six napospas svému osudu.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
