Je tomu již 26 let, kdy společnost Codemasters přinesla na monitory dnes již prehistorických PC sestav arkádové závody miniautíček, Micro Machines. V nich jsme se proháněli po kuchyňské lince, kulečníkovém stole a mnoha dalších arénách, které zdůrazňovaly miniaturnost vašich vozítek. Hra se stala tenkrát doslova fenoménem a jelikož jsem již tou dobou měl lehce ke hraní "přičuchnuto", moc dobře si vzpomínám, že ji vlastnili všichni šťastlivci, jejichž tatíci doma měli 386 a 486ky. Lokální multiplayer poté byla pořádná závislost a setkávali se u něj všechny generace, minimálně v jednom malém městečku v srdci Vysočiny.
Dnes tu tedy máme nový díl s podtitulem World Series, který se pokouší navázat na úspěchy kousků z let minulých. Samozřejmě, co nového vymyslet u nástupce za herní náplň, než vypilovat tu starou dobrou? World Series se snaží jít touto cestou, proto nabízí klasické režimy a navíc i nějaké ty novinky. Dočkáte se tak klasických závodů, režimu Battle, variace na starý známý Capture the Flag a mód Elimination, ve kterém vždy poslední závodník na obrazovce vypadává. Co se režimů týče, je jich tedy rozhodně pár k vyzkoušení, ovšem stačí to na to, abychom mohli nové Micro Machines označit za nový milník videoherní historie? To se dočtete na následujících řádcích.
Jednou ze závažných komplikaci při hraní je poměrně problematické ovládání. To je velmi chaotické, nepřesné a osobně mi dělalo zpočátku velké problémy zvyknout si na jankovitější projíždění zatáček, při kterém se mnohokrát setkáte s nechutným přetočením svého vehiklu. Po pár závodech jsem tento zpočátku frustrující prvek dokázal sice nějakým způsobem zvládnout, nicméně, nenechte se jím odradit. Vše je o zvyku. Jakmile zvládnete tuto dovednost, poté již zbývá pouze ovládnout techniku použití zbraní. Nic víc k samotnému hraní totiž potřebovat nebudete. Zbraně dokážou pořádně zamíchat pořadím, které se může jevit jako zcela jasně dané. Rozhodně se tak vyplatí zvážit, jestli nebude vhodnější zvolit strategii útoku ze zadních pozic, kdy v posledním kole pár trefných úderů palicí zlikviduje vaše soupeře a vy si tak v klídku dojedete pro zlato.
Režim bitev vás uvrhne do arén, ve kterých bude vaším úkolem zlikvidovat daný počet nepřátel dříve, než to udělají oni s vámi. I zde počítejte ze začátku s problémy s ovládáním, jelikož k samotnému ježdění, které, jak jsme zmínili, není zcela triviální, přibyde ještě nutnost použití a zmáknutí ovládání zbraní. Budete tak muset pečlivě načasovat každé zastavení a zamíření vašeho kanónu, palice, naváděné rakety či ostatních částí zbraňového arzenálu, jinak z vás během chvíle zbyde jenom mastný flek. Jakmile však konečně obě dovednosti skloubíte, budete nepřemožitelní.
Všechny režimy jsou hratelné jak v gaučovém, tak i online multiplayeru a jakmile hru v klasickém módu spustíte, automaticky se začně vyhledávat nejvhodnější zápas. Pakliže je ve stejném okamžiku k dispozici méně hráčů, celkový počet se doplní AI řidiči, takže pokaždé bude startovní rošt plný. Nutno podotknout, že v případě hry více hráčů stejně jako v předešlých dílech, přichází teprve ta správná zábava. Však koho by bavilo jezdit jen proti robotům, když vyklepnout některé z vašich přátel či naprosto anonymního týpka z druhé strany planety potěší mnohonásobně více. Titul při hraní vypadá vcelku obstojně, i když sem tam můžete narazit na nepříjemné doskakování textur, což však není nic, co by nedokázal opravit nějaký ten nadcházející patch. Zpracování autíček proběhlo na jedničku, takže určitě se je během závodů na co koukat. Škoda jen, že povětšinou budou vaše oči přilepené na okraj obrazovky, abyste byli schopni zareagovat na zatáčky či vyhnout se blížcím se překážkám. Každopádně audiovizuál rozhodně nedělá novým Mikromašinám žádnou ostudu, však i zvuky jsou vytvořeny obstojně a každé vozítko můžete rozeznat i podle zvuku mini motorku.
Jestliže tedy patříte mezi příznivce původních dílů této herní série, víte již, co od nového dílu očekávat a je na vašem zvážení, zdali se do závodů motorizovaných angličáků znovu pustíte i na nové konzoli. Každopádně by byl hřích titul alespoň nevyzkoušet, jelikož není příliš ngativních faktorů, které by mohli váš názor na hru změnit. Překousnete-li avizované počáteční trable s ovládáním, odměnou vám bude frenetická adrenalinová zábava, která sice potrápí vaše nervíky, když vás kolegové předjedou pár metrů před cílem, každopádně to se může podařit i vám. Jakmile se naučíte jednotlivé tratě, možná míra frustrace také klesne a po jednotlivých stolech se budete prohánět jako páni. A když sežene pár podobně "postižených" hráčů jako jste vy, pevně věřím, že u lokálních závodů se budete bavit stejně královsky, jako my před více než pětadvaceti lety. Ano, nejedná se zde o žádné realistické závodění, to však po Micro Machines nikdo nikdy nechtěl. Máte-li však chvilku volnou, World Series vám ji vyplní na výbornou. Herní revoluce se tedy sice nekoná, nejedná se však rozhodně o špatný kousek.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Playman
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
