Před dvěma lety se objevila, u nás celkem bez povšimnutí, malá hra jménem Overcooked. Já ji nejdříve také úplně minul, až ohlasy lidí ze zámoří mě na ni navedly. Díky tomu s klidem mohu říci, že lepší gaučový multiplayer co-op jsem za posledních několik let nehrál. Tedy rozhodně takový, který nadchl i partnerku a způsobil, že chce opakovaně hrát. I přestože je zde devadesátiprocentní šance, že se u hraní pěkně poštěkáme. Letos v létě dorazil druhý díl a my si ho nenechali ujít.

Overcooked je hra o vaření. Vlastně je takovou komediální reprezentací toho, jaký chaos může vzniknout v kuchyni restaurace. Základem je, že dva kuchaři připravují jídla dle přicházejících objednávek. Jednoduchý salát s rajčaty obnáší přinést salát, nakrájet salát, přinést rajče, nakrájet rajče, dát na talíř a šup s tím do výdeje. Háček nastává v tom, že kromě komplikovanějších receptů, které vyžadují smažení na pánvi nebo používání mixéru, hra přidává i další nástrahy. Vařit totiž pouze v kuchyni by byla nuda. Tudíž dělání sushi, kde ingredience musíme nosit přes rušnou ulici, proč ne. Že můžeme vařit ve strašidelném hradě, kde se každou chvíli objeví zelený plamínek nebo úplně zmizí schodiště, i to si autoři připravili. Hra střídá prostředí a nebojí se pustit uzdu fantazii. Vězte, že vás čekají různé nástrahy.

V pozadí toho všeho běží takový malý a více méně zbytečný příběh. Cibulové království je v ohrožení před nemrtvým chlebem. V Angličtině to zní mnohem lépe, protože nemrtvý chléb je logicky - Unbread. Král vás jako kuchaře požádá o záchranu, a ta vede jak jinak než přes nakrmení hladových krků, nebo spíše hladových chlebů? Inu o moc tady nejde. Na herní mapě se pohybujete dodávkou a přijíždíte do jednotlivých levelů. Je zde celkem 6 světů po 6 levelech, plus nějaké tajné bonusové úrovně.

V každém levelu jde o získání co největšího počtu bodů, za což následuje postupně hodnocení jedné až tří hvězdiček. Stačí získat jednu hvězdičku a úroveň je splněna. Vyšší úrovně pak vyžadují určitý počet hvězdiček k jejich otevření. Prostě klasika. Většina levelů nese jednotné téma. Jednou děláme burgery, jindy zase hranolky a kuře. Takové dorty, palačinky a třeba těstoviny jsou zástupci zbrusu nových receptů, které v prvním díle nebyly. Každá správně odevzdaná objednávka znamená body a při rychlém zpracování i "dýško". Pokud se nepodaří odevzdat včas nebo odevzdáte jídlo, které si nikdo neobjednal, body se ztrácí. Úplnou novinkou je, že hra umožňuje ingredience házet. Buď přímo na pánev či spoluhráči do ruky nebo jen tak na zem. Zvládnutí házení znamená úplně jiné rozměry taktiky jak k úrovním přistupovat a jedná se o povedený nápad.

Bohužel i přestože je hra vlastně úplně stejná jako předchozí díl, nemůžeme se ubránit pocitu, že to autoři přehnali. První díl jsme milovali, protože v jednoduchosti je síla. Hra byla náročná na komunikaci a správnou koordinaci akcí, ale byla přehledná. Druhý díl komplikuje někdy úrovně až za hranu zábavnosti. Počet věcí, které člověk musí sledovat a brát v potaz, je větší než v prvním díle. Úrovně se permanentně mění. Stačí jedna chyba a pokus je více méně ztracen. Některé úrovně a jejich časově spínané akce měnící mapu dokážou být čistě frustrující, aniž by to hráče motivovalo snažit se více. Druhá věc, že poprvé, když jsme hráli úroveň s palačinkami a dorty, jsme byli dosti ztraceni, než nám došlo, že musíme rozlišovat, kde se jaká z nich dokončuje. Sice to hra rozlišuje obrázkem a ikonou, ale obrázky jsou si moc podobné a ikony pod ingrediencemi zase malé, že to vyžaduje více soustředění, než si myslíme, že je ideální. Samozřejmě opakování je matka moudrosti a později už to problém nedělá, ale chybí tomu ten jednoduchý šmrnc.

Čím mě autoři opravdu naštvali (a něco podobného bylo i v prvním díle), že ve finále vytahují nečisté triky. Poslední úroveň je několikanásobně delší než běžný level, což se od "boss úrovně" třeba i čeká, ale ke konci této dlouhé úrovně nadhodit recept, který za předchozích 35 úrovní nikdy nebyl ukázán, je podpásovka. V časovém pressu tak hráč zoufale dumá, co se po něm chce (a není to úplně jasné), namísto aby kmital jak časový limit potřebuje. Tohle se nedělá a vlastně jenom díky tomu jsme museli dělat poslední úroveň nadvakrát, což zase na druhou stranu říká, že je mnohem snadnější než v prvním díle.

Samozřejmě celou hru jde hrát sám, kdy je nutné se přepínat mezi postavičkami (nebo dokonce ovládat každou jednou páčkou, ale věřte, nám to mozek nedá), ale tak neokusíte nikdy zábavnost Overcooked. Zábava přichází ve dvou až čtyřech lidech na gauči (a nebo nově i online, což byla velká výtka prvního dílu). Hra dostává jiný rozměr. Komunikace je klíč, řízení jednotlivých aktivit je základ. Jeden krájí, druhý myje nádobí, pak se přesouvá starat o kompletování objednávky. To je to, proč hra dokáže bavit. A čím déle ji hrajete, tím lépe budou vaši kuchtíci kmitat. I my jsme po dohrání další úrovně mrskali na tři hvězdičky s větším přehledem než napoprvé. Po dohrání se odemkne také New Game +, která přidává čtvrtou hvězdu, která je výzva pro ty nejodvážnější kuchaře. Nabídku doplňuje Versus mód, který se vydává více směrem soutěžení a hlavně škodění ostatním. Arcade mód je vlastně jen hraní jakékoliv úrovně bez nutnosti lézt do mapy.

A to je vlastně vše. Na Overcooked 2 jsme se doma náramně těšili a vlastně si ho i užili. Bohužel v našich očích se za hromadu zbytečných překážek schovala ta sladká jednoduchost konceptu prvního dílu, což nám zhoršilo samotný zážitek ze hry, a je to škoda. Na druhou stranu, kdyby autoři nezkoušeli přidávat novinky, asi bych tu psal výtky typu "je to to samé co minule". Prostě kritikům se nezavděčí nikdo. Ale pokud si chcete užít úplně jinou hru nejlépe v lokálním multiplayeru - Overcooked 1 i 2 jsou skvělá volba.

Ceny hry Overcooked 2 srovnáte na Zboží.cz.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Team17