Jestliže jste se také jako já a spousta hráčů v mém okolí nemohli dočkat dne, kdy světlo videoherního světa spatří nové dítko z dílny populárního studia Rockstar Games, tak vězte, že jste na správném místě. V dnešní recenzi se totiž zaměříme právě na nejnovější přírůstek do rodiny her od těchto nadaných vývojářů s názvem Red Dead Redemption 2. Jestliže se druhému dílu podařilo navázat na úspěch svého předchůdce či jej případně i předčít, to se již dočtete na následujících řádcích.
Měli jste tu čest s prvním dílem ještě na minulé generaci konzolí? Skvěle! Jste nepolíbeni Divokým západem a hry z tohoto prostředí vám toho moc neříkají? Nevadí! Titul Red Dead Redemption je totiž skutečně určen pro široké masy hráčů, kteří nutně nemusejí splňovat výše uvedené prerekvizity. Stejně jako v případě gangsterské série Grand Theft Auto je totiž vysoce pravděpodobné, že si jej zamiluje opravdu obrovské množství hráčů, prozatím tedy pouze těch konzolových. Čím to tedy je? Inu, evidentně opět zafungovaly tajné ingredience, kterými chlapci a dívky z Rockstaru vždy dokáží dochutit své tituly a přivést je k dokonalosti. Red Dead Redemption 2 je tak dalším zářným příkladem toho, že když se něčemu pověnujete na sto procent a neponecháte nic náhodě, výsledkem bude vždy něco výjimečného.
Další důvodem, proč si hru užijí i ti, kteří si „jedničku“ nestihli projít, je skutečnost, že příběh nového RDR se odehrává před událostmi předchozího dílu, takže k poklidnému průchodu hrou není nikterak nutné znát jakékoliv reálie a pozadí. Vžijete se tak do role Arthura Morgana, jednoho ze členů obávaného gangu Van der Linde, v jehož čele stojí šéf Dutch. Hned na začátku jste svědkem dosti nepovedené loupeže, která má za následek to, že se vaše banda stane vyvrheli a je nucena vydat se na strastiplnou cestu, na které se nedostanou příliš často do křížku ze zákonem. Každý ze členů gangu, stejně jako všechny důležitější postavy v herním světě, má tentokráte svoji vlastní osobnost, která vás provází na každém kroku. Někteří tak působí přátelsky a je radost s nimi zabřednout do rozhovoru, jiní zase tak vřelí nejsou a je složité najít si k nim cestu. Je rozhodně zajímavé sledovat, jak se chovají a jaký vztah si k nim jako Arthur dokážete vybudovat. Již v počátečních momentech se tak stáváte součástí něčeho většího, čímž je skutečný živoucí svět, ve kterém se nikdy nebudete cítit jako v pouhé změti jedniček a nul.
Ano, je to tak. Troufám si říci, že naprostá většina hráčů bude naprosto okouzlena tím, čeho se během hraní dočkají. Vše totiž působí tak uvěřitelně, že hraní na kovboje nebylo nikdy zábavnější a reálnější. Pravdou je, že ze začátku je nutné přistoupit na tempo hry, které vývojáři určili. Z tohoto důvodu je tak nutné nenechat se odradit pomalým rozjezdem, kterého jste svědky během pár úvodních hodin hraní, které v podstatě suplují tutoriál, který je tak do hry implementován velmi nenásilně a postupem času vás hra seznámí se vším důležitým, na co je třeba si dát pozor, co jak ovládat a jaké jsou vlastně herní možnosti. Na druhou stranu vítám, že hra vás sice zahltí potřebnými informacemi, nicméně neodhalí naprosto vše, takže i po absolvování této „výuky“ a potažmo po dobu celé hry jste neustále něčím překvapováni a bombardování novými situacemi, které musíte vyřešit a je jen na vás, jakým stylem. Ano, jste kovboj a pistolník, navíc člen gangu a takoví týpci nebývali vždy pouze kladnými hrdiny. Inu, je tak pouze na vás, jestli se rozhodnete obrátit se na světlou stanu nebo se stanete řádným padouchem. Samozřejmě, ne všechny záležitosti se dají vyřešit po dobrém, nicméně počítejte s tím, že vás nikdo nebude nutit střílet kolemjdoucí na potkání, vykrádat obchody či přepadávat dostavníky. Míra volnosti je zkrátka úžasná a ještě i dnes se mnohokrát přistihnu, jak se bezcílně projíždím prérií, kochám se nádhernou grafikou a přemýšlím, co bych tak mohl provést.
Hlavním tahounem příběhu nejsou pouze mise, které vás posouvají dále, i když se jimi samozřejmě musíte zabývat a skutečně stojí za to. Jednak pro získávání nového vybavení, objevování nových lokací a také nových schopností. Příběh je však umně doplňován vedlejšími úkoly, které sice nejsou povinné, ovšem rozhodně by je byl hřích přejít bez povšimnutí. Samostatnou kapitolou jsou poté náhodně generované události, na které narazíte na svých cestách. Můžete se tak setkat s padouchy, kteří se na první pohled tváří jako milí lidé, ale jsou připraveni se vám za vaši pomoc odvděčit kudlou do zad, zraněné lidi, kterým když pomůžete, můžete se těšit z nějakého bonusu či dalších postav, které by bez vás byly naprosto ztracené. Nebo také nemusíte dělat vůbec nic, přijet na dané místo a všechny postřílet, případně svázat a hodit na koleje. Jak je libo. V těchto momentech jsem si nejvíce uvědomoval to, že Rockstaru se skutečně podařilo přimět mě se pokaždé zamyslet se, jak bych se asi zachoval já, kdybych brázdil herní svět místo Arthura. Ano, někdy člověk ujede a chce vyzkoušet, co to či ono udělá, každopádně jsem se vždy snažil chovat tak, jak jsem nejlépe uznal za vhodné. Pravdou je, že v druhém průchodu hrou bych rád vyzkoušel odehrát určité pasáže jiným způsobem, nicméně napoprvé jsem určitě nebyl tím největším zmetkem, jakého kdy Divoký západ poznal.
Míra detailů ve světě RDR 2 je skutečně dechberoucí. Bažiny, hory, prérie, města, vše doslova láká k průzkumu. Jedná se s vysokou pravděpodobností o nejkomplexnější celek, jaký byl doposud kdy na poli videoher kdy k vidění. Můžete si být jisti, že vše, na co během své pouti narazíte, se chová téměř reálně tak, jak byste předpokládali ve skutečnosti. Všechny tyto detaily tak vytváří neuvěřitelný zážitek. Pro lepší představu uvedu pár příkladů. Zavadíte o větvičku a ona se ohne? OK, to už tu bylo. Procházíte se po statku v hnoji či blátě? Zanecháváte stopy. Také žádná novinka, ovšem s tím rozdílem, že šlápoty na zemi zůstávají ještě drahnou chvíli poté. Přejdete o kousek dál, kde je již země suchá a ejhle, šlápoty nejdou vidět. Fyzika celkově rozhodně nedělá ostudu a gravitace, stejně jako ve skutečnosti, dokáže vykouzlit pořádné kousky. Což takhle když sestřelíte nepřítele z koně tak šikovně, že se mu noha zasekne ve třmenu a kůň pak nebohého padoucha kus vláčí za jednu nohu, než ten konečně odpadne? Parádní. Ba co víc, hrajete-li stejnou misi znovu a trefíte jej jinou zbraní či do jiného místa, spadne najednou jak hruška. Nic není předem definováno a dáno, a to je, a věřím že nejen pro mě, tím pravým hnacím motorem, proč pravděpodobně ještě dlouho nezapnu nic jiného. A co teprve až narazíte na všudypřítomná zvířata, která také mají svoji hlavu a chovají se v mnoha případech zcela nepředvídatelně…
Detaily oplývají i všechny činnosti a aktivity, kterých se účastníte. Ty jsou navíc často doplňovány předělovými scénami, které se všechny odehrávají v herním enginu a navíc bez jediného loadingu, stejně jako celá hra. A to při představě velikosti mapy je samo o sobě obrovským skokem. Pravdou je, že určité animace po čase mohou začít lézt spíše na nervy, nicméně jim nelze upřít fakt, že opět geniálně navozují uvěřitelnost všeho kolem. Aktivit, které můžete na svých toulkách páchat, je pak nepřeberné množství, a myslím si, že si vybere naprosto každý. K dispozici jsou zde hry jako poker, domino či machrování s nožem, ve chvílích volna si můžete vyrazit zalovit, a to jak běžná, tak legendární zvířata, či vydat se k vodě a pokusit se vytáhnout z řeky či jezera nějakou tu rybu, kterou můžete posléze pustit nebo ji použít k ukuchtění něčeho dobrého. Jste-li duší cestovatel, není problém koupit si lístek na vlak a vydat se do některého ze vzdálenějších větších měst. Máte hluboko do kapsy? Není problém, vyražte vykrást nějaký obchod nebo prohledat opuštěné chajdy vysoko v horách. To, jak je hra nabitá obsahem a herními možnostmi jsou tak hlavními důvody toho, že v tomto kousku utopíte desítky hodin, aniž byste nějak významně pokročili v příběhu. Dalším z nich je poté prakticky nemožnost běžného rychlého cestování, jaké známe z jiných her. Všude si tak, kromě vlaků a cestování dostavníky, budete muset pěkně dojet na koni nebo dojít po svých, Na druhou stranu se také však může jednat o mírně negativní prvek především pro hráče zvyklé na rychlou akci. Z tohoto pohledu by se tak dal zlehka vyvrátit můj prvotní argument o „vhodnosti“ RDR 2 pro každého, nicméně pokud si na tempo přivyknete a necháte se unášet krásami hry, ani vám nebude vadit, že ten čas tak letí. Celou hru také můžete projít v pohledu z první osoby, což je také fajn zpestření, i když jsem mu zcela na chuť nepřišel.
Co by to bylo za komplexní titul, kdybyste se také nemuseli alespoň trochu starat o vašeho hrdinu, potažmo jeho koně? Nebojte, ani na to autoři nezapomněli, a tak čas od času budete muset jíst, spát či starat se o vašeho oře. Nebudete-li tedy věnovat patřičnou péči své tělesné schránce, budete muset počítat s následky, které s sebou takové konání přinese. Na starosti totiž máte tři ukazatele, na které je potřeba dávat pozor. Těmi jsou v případě RDR 2 zdraví, stamina a Dead Eye. Všechny z nich se dají doplnit zvolením vhodných potravin, kořalek a dalších medikamentů, které nalézáte v truhlách či v kapsách padlých nepřátel. Také je fajn se občas umýt nebo oholit, okolí na vás také bude reagovat pozitivněji. Funkce Dead Eye poté poslouží ke zpomalení času a dá vám tak možnost precizně zamířit na požadovanou část těla nepřítele, případně odhalit to, co by běžnému zraku mohlo zůstat skryto. Koně je zase nutno občas hřebelcovat a dát mu nažrat, jinak nepočítejte s tím, že vydrží v trysku bůhvíjak dlouho. V neposlední řadě je nutno starat se i o kemp vašeho gangu, ve kterém je možno doplňovat zásoby, odevzdávat potraviny a cennosti do společné kasy a celkově se tak starat o spokojenost jeho členů. Odvděčí se vám a budete se cítit jako doma, tím si buďte jisti.
Jelikož jste v jádru přeci jenom nepříliš kladný hrdina, dostanete se také do řady soubojů. Zde je nutno vypíchnout fakt, že všechny z nich jsem si nesmírně užíval, ať už se jednalo o přestřelky, duely či pěstní boje. Ve všech typech hraje roli nejenom správné načasování, ale i volba zbraně, přičemž je nutno vzít v potaz jejich účinnost. Revolverem nebo upilovanou brokovnicí toho na dálku moc nesvedete, to mi věřte. Fajn je, že kulky skutečně viditelně zasáhnou místo, na které míříte, a zranění zůstávají na tělech viditelná. Opět pěkný příklad detailu. Oproti tomu bitky zase disponují relativně jednoduchým systémem úder/úhyb, přičemž jednotlivé animace na sebe perfektně a plynule navazují. Dát tak nějakému grázlovi pěkně na férovku na budku je tak pocit k nezaplacení.
Doposud vše může působit jako zjevení, na kterém snad nelze najít žádný škraloup. Bohužel, není tomu tak, ovšem v porovnání s celkovými kvalitami hry se jedná o relativně nepodstatné záležitosti. Pro mnoho hráčů by mohlo být prvotním problémem ovládání, které je skutečně na první pohled příliš komplexní a v některých místech i celkem nelogické. Tam, kde běžně stačí jedno univerzální tlačítko, v RDR 2 je občas nutné provést na tlačítkách ovladače pořádně těžký prstoklad, aby Arthur udělal to, co po něm chcete. Případně může k nechtěným problémům docházet z důvodu nepřesného postavení vašeho hrdiny, kdy budete chvilku lovit ten správný úhel, abyste sebrali požadovaný předmět či provedli konkrétní akci. Pravdou je, že na vše se dá zvyknout, nicméně pár hodin to zajisté potrvá. Jen vydržet! Další věcí, která mi v rámci ovládání lehce vadila, byla neustálá nutnost mačkání tlačítka pro zrychlení. Ano, tato záležitost byla přítomna i v GTA, kdy jste bušili do X jak diví a váš gangster poslušně sprintoval, nicméně toto bylo alespoň částečně kompenzováno jízdou v autě, které se ovládalo klasicky zadními tlačítky. Zde tomu tak není a mačkat budete jak při běhu po svých, tak i při jízdě na koni. Mohlo by se tak s nadsázkou jednat o slušný „odrovnávač“ tlačítek, pospícháte-li až příliš často.
Další věcí, která dokáže pořádně zkomplikovat život, je až příliš citlivé posuzování hry při nechtěném kontaktu s ostatními obyvateli. Na to narazíte většinou při jízdě terénem, kdy si hodláte zkrátit cestu. Stávalo se mi poměrně často, že se po lese motal nějaký farmář, kterého jsem ve spurtu nechtěně přejel a ejhle, reputace začala klesat. Stejně tak, když narazíte do nějakého měšťáka, spolehněte se na to, že po vás najednou půjde vše, co má minimálně dvě nohy. Když už jsme u toho zkracování cest, je nutno dávat pozor na stromy, jelikož váš kůň se příliš nerozhlíží a postaví-li se mu do cesty nějaký urostlejší strom, bez varování do něj napálí. Stejně tak se může stát, že zaškobrtne z menšího srázu. V horších případech je pak nutno koníka oživit pomocí speciální medicíny, kterou když nemáte, jste nahraní. Buď ji seženete nebo z koně vezmete sedlo a musíte si opatřit nového. Inu, nic veselého, nehledě na to, že kůň se také neovládá nikterak extrémně přesně.
Poměrně diskutovaným problémem RDR 2, konkrétně na konzoli PS4 Pro, byla již od vydání relativně pofidérní implementace HDR. To mohu jednoznačně potvrdit, jelikož hned prvních pár hodin jsem strávil v jeho společnosti a říkal si, že je to celé nějaké divné. Vše se nacházelo v jakémsi oparu a barviček výsledný obraz také moc nepobral. Jaké bylo moje překvapení, kdy jsem tuto záležitost vypnul a spatřil svět maximálně ostrý a vybarvený. Toto se autorům rozhodně příliš nepovedlo, a ač dodnes nevyšla žádná aktualizace, která by problém opravila, stále doufám, že to nebude trvat příliš dlouho a dočkáme se tak ještě hezčího a věrnějšího zpracování. Jinak za sebe mohu říci, že jsem během hraní nenarazil na žádný fatální bug či zásek, což je v dnešní době spíše rarita, obzvláště když vezmeme v potaz obří velikost hry, která se navíc ani nikde viditelně nenačítá. Jak jsem však již zmínil, ani jedna z těchto mušek mi nezabrání prohlásit, že Rockstar opět předvedl brilantní práci, kterou v mém hráčském srdci bude jen obtížně něco překonávat.
Na závěr nezbývá než veškeré toto povídání shrnout. Titul Red Dead Redemption 2 není dokonalý, nicméně k dokonalosti má v současné době ze všech her nejblíže. Ač není primárně vhodný pro čistě akční hráče, kteří preferují neustálé napětí a souboje na každém kroku, tak se domnívám, že i většina těch, kteří nepodlehli hypu okolo hry, tuto záležitost přinejmenším vyzkouší a vžijí se do role Arthura, který sice místy nepůsobí příliš sympaticky, avšak do příběhu sedí jako pozadí na hrnec. A teď mě již omluvte. Musím se vydat do hor něco zkontrolovat a poté se vrátit do sluncem zalitých prérií a živoucích měst. Je to totiž královská zábava, na to vemte jed! A co teprve až dorazí i očekávaná online aktualizace? Raději si zatím ani nepředstavuji, kolik času k těm současným desítkám hodin ještě přidám.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
Ceny hry Zboží.cz.
