Herní sérii MotoGP od italských matadorů Milestone měl po dlouhá léta v naší redakci pod patronací Jaroslav Lukeš, který na nich odváděl perfektní práci. Každý rok zevrubně porovnával jednotlivé ročníky, aby se fajnšmekrové mohli podívat, zda se jedná o nějaký zásadní posun v sérii, přesněji řečeno, co je nového oproti minulému ročníku a zda se tedy vyplatí investovat do nového ročníku nebo stačí mít zakoupený předchozí.
Letos to bude trošku jinak. MotoGP 20 jsem se ujal já s vidinou toho, že se mně předchozí tituly vždy nějakým náhodným způsobem vyhýbaly. Říkával jsem si, že si je pořídím ve slevě nebo až až až … a vždy se našlo něco, co jsem upřednostnil. Takže letošní popis bude určen přesně pro ty fanoušky, jenž jsou v obdobné situaci jako já a přemýšlí, zda se jim chce investovat do těchto jednostopých silničních závodů. Takže se spíše dozvíte, co vše hra nabízí, ale především, jak se hraje a jaké z ní mám pocity a zážitky.
Ihned po spuštění si můžete svého avatara pojmenovat a určit základní věci, jako je závodní číslo, národnost apod. Nic dlouhého, prostě pár základních věcí, které neurazí, ale ani nezdržují (poměrně robustní customizace vašeho jezdce je až po spuštění kariéry, ale to až o pár řádků níž). Poté na nás vyskočí dlaždicové menu. Osobně tento typ menu preferuji a je velmi přehledné, intuitivně navržené. Ihned vyhledávám režim „time trial“, abych si osahal, jak se hra hraje, jaký je jízdní model - tedy asi to nejzásadnější z celé hry.
Tři, dva, jedna, start .... a jediným mým protivníkem je čas. Do okruhu nasedám na motorce v plné rychlosti, hra mě pomalu připravuje, že mi ji předá do mých rukou a už je vše na mně. Z počátku v plné rychlosti, začínám přibrzďovat do první zatáčky a opět , co nejrychleji plyn....
Ještě, než si začínám užívat samotnou jízdu, jsem trošku zklamán z grafického vzezření hry. Rozhodně vím, že ze současných generací konzolí jde vykouzlit mnohem hezčí vizuál. Přitom, přesně, jak psal v loňské recenzi Jarda, modely jezdců, motorek a trati patří k tomu lepšímu, ale hra absolutně postrádá propracované stínování a podobné grafické featury, které by ze závodu udělaly grafické orgie, takhle vypadá MotoGP 20 místy až odpudivě.
No, není to vůbec špatný pocit, jen mi přijde, že je něco špatně… ale co? V každé zatáčce musím dávat pozor, zda můj stroj nenaklopím přespříliš nebo nenarazím na nějakou nerovnost terénu. Pokud vyjedu krapet mimo asfalt, hra mě většinou nemilosrdně pošle na zem. Pochopitelně důležitým elementem hry (stejně, jako v reálu) je optimální najetí do zatáčky a následné vyjetí apod.
Pokud často chybujete nebo závodění tolik nehovíte, vězte, že Milestone se chová přívětivě v podobě vrácení v čase zpět a možnosti opakovaného projetí dané pasáže. Tento prvek můžete používat téměř do nekonečna, tím pádem si natrénujete projíždění náročných pasáží.
Krom klasického pohledu třetí osoby je snesitelná i kamera z pohledu samotného jezdce. Při jakémkoliv zatočení neztrácíte přehled o tom, kde jste a můžete se maximálně soustředit na závodění. Aaa už vím, co je špatně.... Jde o jedinou výtku k jízdnímu modelu. A to dost podstatnou. I když, jak pro koho a může to být pouze můj subjektivní pocit. I když po trati frčíme místy přes 200 kilometrů za hodinu, nedostavil se mi pocit rychlosti. Je to, … no … jak kdybych jel neustále padesátkou. Tím se pro mě vytrácí pocit adrenalinu a napětí.
Na druhou stranu, co napomáhá zvyšovat napětí jsou závody s oponenty. Přesněji řečeno momenty, kdy se v závodě pohybujete v „chumlu“ závodníků. Ten mumraj jezdců je převeden do virtuální podoby moc hezky. Boj o nájezd do každé zatáčky je hodně náročný a soupeři vám nedarují ani centimetr místa. Navíc je hodně fajn, že i soupeři padají. A to i vlivem kontaktu mezi sebou - čili dění na trati neovlivňujete jen vy, jak tomu je v některých jiných simulátorech, ale i umělá inteligence má na to dost vliv. Musím připustit, že se chová fér, protože můj kontakt s jezdcem vedle mě se automaticky nerovná mému odstoupení ze závodu, ale situace může vyústit v cokoliv - pád oponenta, nás obou, oba dva to ustojíme, prostě záleží na daném rozpoložení a fyzice, což pozitivně kvituji.
Nechme již pocity z jízdy a vše, co se děje na samotném okruhu, za sebou a pojďme se podívat, co vše si můžete zahrát v současném ročníku MotoGP. Pochopitelně, v rychlosti si můžete osahat trať sami, prožít celý víkend vámi vybraného okruhu (tréning, kvalifikace, závod apod. - je možné přeskočit až do samotného závodu) nebo kompletní celý šampionát. To je asi taková základní klasika, která je možná hrát v roli některého jezdce sérií Moto 2, Moto 3 a královské třídě MotoGP.
Tyto klasické volby bych doplnil o dvě poznámky. Tou první je výčet okruhů, jenž je stanoven de facto šampionátem, tedy 20 reálných okruhů (včetně Velké ceny Brna) a dva historické okruhy ve Velké Británii a Americe. Druhou poznámkou je ve své podstatě samostatný režim historických motocyklů. Každý den jsou před vás postaveny nové výzvy (rozdělené do tří obtížností), za které získáte herní měnu, kterou následně můžete použít na odemčení některého legendárního jezdce z dob minulých. Vtip je v tom, že jejich nabídka se (stejně jako výzvy) každý den mění. Čili na svého oblíbence můžete čekat i několik dnů, týdnů... Posléze si můžete klidně užít šampionát nebo jen obyčejný závod s legendami, například Lorise Capirossiho v dobách jeho největší slávy apod. Tato možnost se mi líbí, jen by bylo fajn, kdybych si daného jezdce mohl vybrat ihned a nemusel čekat, až mi jej vývojáři naservírují v rámci denní nabídky.
Dalším herním režimem je kariéra, na kterou nás Milestone před vydáním lákali v nejednom traileru. Na počátku si svého jezdce můžete dokonale upravovat - můžete tím strávit i několik desítek minut. Hlavní novinkou je dění spíše v manažerské rovině, kde musíte najímat personál, aby vám sháněl sponzory, technického inženýra zabezpečujícího technickou stránku vašeho "mazlíka" apod. S tím souvisí i přidělování jednotlivých specialistů na vylepšení v daném odvětví apod. To vše však stojí peníze a musíte si hlídat i váš rozpočet, abyste měli na plat zaměstnanců atd. No, a pochopitelně je nedílnou součástí samotné závodění a budování kariéry, plnění očekávání sponzorů, aby s vámi podepsali smlouvu atd. Tohle vše může na papíře působit moc hezky, ale dokonce se to i pohodově hraje. Jsem rád, že tyto novinky nesklouzly do ryze manažerské roviny hodné vlastního simulátoru, ale drží se snesitelné doby, kterou tím musíte strávit mimo závodní okruhy.
Pokud spíše patříte k milovníkům závodění se skutečnými hráči, můžete si s kamarády zahrát na jedné obrazovce nebo využít on-line mód, který bohužel nemohu úplně objektivně posoudit, zda se nedostavují některé lagy apod., protože jsem hru zkoušel v době před samotným vydáním hry, tedy v době, kdy ji mohli hrát především novináři. Tedy nebylo moc hráčů k dispozici. Nicméně z toho, co jsem měl možnost vyzkoušet nemohu říct půl slova.
MotoGP 20 vám nabízí příjemné zpracování virtuální obdoby Mistrovství světa silničních motocyklů. K dispozici je řada herních režimů včetně zábavné kariéry, nabízející nejen ježdění jednoho okruhu za druhým, ale přidává i trochu té manažerské role na pozadí, kterou se musíte zabývat. Nicméně naštěstí (dle mého) tato oblast nedosahuje obřích rozměrů, a tak čas věnovaný řešení těchto věcí nikterak nezdržuje při samotném závodění. Tato témata spíše vhodně doplňují celý koncept kariéry. Rozhodně stojí za vyzdvižení možnosti jet s některými legendami MotoGP. Jízdní model dle mého názoru dokáže uspokojit jak nováčky tak zkušené matadory - jen se mi nedostavoval dojem z rychlé jízdy (opět - může jít pouze o můj subjektivní pocit). Zásadní výtku mám však ke grafickému ztvárnění, které nedosahuje dnešních standardů a zasloužilo by si více péče, protože některé hráče to může odradit. Pokud patříte k milovníkům jednostopých silničních závodů, určitě se vám MotoGP 20 bude dobře hrát za předpokladu, že skousnete horší vizuální provedení. Pro ty ostatní se tento titul může stát cílem při některé slevové akci.
Ceny hry srovnáte na Zboží.cz.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad
