V dnešní recenzi se spolu mrkneme mimo jiné i do bláta. Ano, však také kam jinam, když je na pořadu dne článek, týkající se nejnovějšího přírůstku do videoherní série od vývojářů z Milestone, MXGP. Jejich poslední počin s číslovkou 2020 totiž nyní, zhruba měsíc po svém prvním uvedení na PC a konzole minulé generace zamířil i na PlayStation 5 a Xbox Series X/S. A právě na PS5 verzi se nyní společně podíváme. Jen pro pořádek uvedu, že jsem osobně minulogenerační verzi neměl k dispozici, takže nebudu moci přímo porovnat jednotlivé parametry či odlišnosti obou vydání.
Co se tedy týče motokrosového titulu MXGP 2020, ihned na začátku je nutno upozornit, že by mohl oslovit především závodně naladěné fanoušky videoher, a to především z důvodu, že po pořízení své nové konzole prakticky nemají, snad kromě DIRT 5, kam zamířit, když je řeč o „plnotučných next-gen“ titulech. Ovšem samozřejmě že hrát zase úplně cokoliv by asi také nebylo to pravé ořechové. Tak co, má tedy tento motokros co nabídnout a ukrojit z vašeho cenného času hodiny a hodiny díky zábavě a poutavé hratelnosti? To se již dočtete na následujících řádcích. Předně je nutno podotknout, že začátky v MXGP 2020 jsou poměrně krušné. Jelikož se nejedná o žádnou narychlo splácanou arkádu s úsměvným jízdním modelem a navíc se musíte obejít bez jakýchkoliv pomocných berliček, jelikož jste ihned po základním nastavení vrženi do víru závodění, budete chvílemi autory možná i proklínat. Ano, i taková motorka totiž může disponovat mnoha ovládacími prvky, prací se spojkou a plynem počínaje, přes několik možností zatočení, prací s brzdami či náklonem vašeho závodníka při skoku. Všechny tyto prvky je nutno již od samého začátku perfektně ovládnout, jinak se budete ve většině závodů pouze koukat na záda svých konkurentů.
Co do herních režimů, tak samozřejmě ve hře nechybí kariéra, odehrávající se celkem na sedmnácti tratích, přičemž za každé obstojné umístění nechybí nějaké to finanční ohodnocení a získaný obnos poté lze utrácet za menší či větší kosmetické vychytávky pro váš stroj. Ano, to je v podstatě jediným hnacím motorem celého módu, na druhou stranu, bavíme se tu o závodní hře, u které ne každý čeká jakýkoliv propracovaný příběh. I přesto by rozhodně hře prospělo více jakýchkoliv motivačních prvků, zejména pak pro dlouhodobější hraní. Kdo by nechtěl pěstovat svého závodníka od píky, může zamířit do režimu Time Trial, suplujícího v podstatě ty samé závody, akorát v rámci soubojů s časem. Mnohem zajímavější je poté režim Playground a jak již název napovídá, jedná se o jedno velké hřiště, na kterém se můžete do sytosti vyblbnout a dát si trochu oraz oproti neustálému honění se za umístěním na stupních vítězů. Nechybí ani online zápolení s podobně naladěnými hráči z celého světa a jako poslední možnost, kam lze zamířit, je editor tratí. Ten je relativně komplexní a s jeho pomocí dokážete během několika minut postavit trať dle vašeho přání. Na těch si poté můžete jak sami zajezdit, tak i nasdílet na herní servery i pro potěchu ostatních virtuálních motorkářů.
Když se podíváme na jednotlivé tratě, tak rozhodně nevypadají nikterak zle, na jejich konto mám však jednu výtku, a sice to, že jsou si všechny velmi podobné. Na stranu druhou nepostrádají nic, co by měly reálné motokrosové tratě mít, takže s tímto „neduhem“ se dá poměrně slušně vyrovnat. V případě, že by na vás byla hra těžší i po několikátém pokusu o relativně dobré umístění, můžete sáhnout po pomůcce ve formě přetočení několika posledních vteřin a pokusit se vybrat zatáčku či skočit lepším způsobem a vyhnout se tak nutnému restartu celého závodu kvůli jedné chybičce. Hra také poměrně často drsně trestá vyjetí z tratě, kterému se v určitých momentech prakticky nelze vyhnout a pakliže se vám kupříkladu podaří spadnout, tak i přes veškeré snažení můžete v podstatě na kterékoliv lepší příčky zapomenout, ať již hrajete na jakoukoliv obtížnost. Nicméně cvik dělá mistra a tak i když jsem si již poněkolikáté říkal, že „to“ už nezapnu, stále jsem měl chuť se zlepšovat a musím říci, že po několika hodinách pilování řidičských dovedností šel progres skutečně znát.
Z technologického hlediska je nutno říci, že na PS5 vypadá hra skutečně pohledně a díky haptice v ovladači a zakomponování adaptivních triggerů je radost jednotlivé stroje světoznámých výrobců túrovat. Neustále dostáváte do rukou mraky impulzů, bezpečně poznáte, kdy váš stroj zabírá a kdy naopak vytáčíte motor naprázdno. Oproti tomu je škoda, že se haptická odezva nikterak neprojevuje, jedete-li po různých površích a stále si vrní „tak nějak stejně“. Zvuková i podkresová hudební stránka není nikterak špatná i přesto, že řada motocyklů zní velmi podobně, nicméně když si závod pořádně „ohulíte“ do sluchátek, rázem na tyto mušky zapomenete. Jestliže jste tedy fanoušky motorsportu a rádi se učíte novým technickým finesám, určitě dejte MXGP 2020 šanci, jelikož vás dokáže za píli a snahu odměnit poměrně solidním závodním zážitkem. Na druhou stranu, jestli jste spíše impulzivněji jednající hráči, raději bych koupi ještě jednou zvážil, protože si zcela jistě nechcete své nové herní železo vylepšit kupříkladu hodem ovladačem o zeď. Pár momentů, které mohly takto skončit, jsem u hry zažil i já. Neházejte tedy flintu do žita a trénujte, kýžený výsledek se určitě zanedlouho dostaví.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad
