V dnešní recenzi nás čeká i kousek romantiky. Jelikož jsem si už skutečně potřeboval oddechnout od dohrávání restů větších mainstreamových titulů z minulého roku, informaci o možnosti recenzovat zajímavě vypadající záležitost Sir Lovelot od studia Pixel.lu jsem rozhodně uvítal. Ono, co si budeme namlouvat, samozřejmě mě zaujal i samotný název s narážkou na známého, mýty opředeného hrdinu z anglických legend. Tak se nyní pojďme společně podívat na to, co nebo kdo to ten Sir Lovelot vlastně je?

Jak jsem již nastínil, Sir Lovelot je menším titulem, který by však vaší pozornosti i přes tento fakt určitě neměl uniknout. A to minimálně v případě, že byste zatoužili po populárním žánru retro plošinovek, do kterého hra spadá. Ujmete se role pixelového rytíře, který má kromě řady bočních i jeden hlavní úkol. Tím není nic jiného, než v každé ze 42 úrovní sebrat sedmikrásku a doručit ji vaší vyvolené do věže, do které po úspěšném sebrání této kytičky vyšplháte po princezniných dlouhých vlasech. Na vaší pouti po jednotlivých úrovních, které jsou zasazeny do čtyř rozličných prostředí, narazíte na řadu mechanických překážek v podobě „kotoučů z cirkulárek“, tak i na nástrahy přírody v podobě všelijakých šlahounů či lávy. Nechybí ani klasičtí nepřátelé, mezi kterými naleznete obří slimáky, obyvatele vodních ploch i sprintující kostlivce a na konci hry… Inu, nechte se překvapit. A co by to bylo za skákačku, kdyby v ní nebylo nějaké to potrápení šedé kůry mozkové? Nebojte, i jednoduché hádanky tu jsou, nicméně většinou spočívají v tom, jak se dostat k tlačítku či páce, která jistým způsobem umožní pokračování v průchodu. Nic drastického.

Jelikož se jedná skutečně o velmi jednoduchý titul, co do ovládacích prvků si vystačíte s analogovou páčkou a dvěma tlačítky – jedno sloužící pro skok (i dvojnásobný) a druhé pro střelbu, kterou lze provozovat jak horizontálně, tak i vertikálně. Kromě již avizované květiny, kterou musíte stůj co stůj objevit a doručit v rámci každé úrovně, můžete se zaměřit i na sbírání dalších předmětů a pokladů, které prokáží službu především sběračům trofejí. Těmi je hra poměrně hustě prostoupena a vězte, že i lovci té vytoužené platinové si přijdou na své. Dosáhnout na ni totiž skutečně není nic složitého. Aby toho však nebylo málo, většina sběratelských věcí se nenachází jen tak volně v prostoru, nýbrž je důmyslně ukryta v tajných chodbách, které musíte prvně objevit a musím říci, že někdy mi toto hledání dalo pořádně zabrat. Průchozí stěna totiž může být kterákoliv kolem vás a je tak nutno zkoušet veškeré možné varianty. Stejným způsobem můžete také objevovat i zkratky, díky kterým se vyhnete nebezpečným místům. Každá úroveň navíc disponuje časomírou, takže se lze opakovaně pouštět do řešení dané lokace ve snaze vylepšit svůj výsledek. Ty nefigurují v žádném online žebříčku a slouží tak pouze pro vaši potěchu a motivaci.

Další věcí, která mě mile potěšila – již dávno nejsem fanoušek ultra náročných her – je poměrně solidně nastavená laťka obtížnosti, díky které si mohou zahrát i příležitostnější hráči. Nastavení obtížnosti jako takové tu sice zcela absentuje, na druhou stranu však máte neomezený počet pokusů na vaše konání, takže se nemusíte bát žádného nápisu Game Over. Zkrátka po smrti se vždy narodíte opět na začátku dané obrazovky, ve které jste skonali. Tento prvek je velice fajn a nemusíte se tak proplétat celými úrovněmi stále dokola. Jako bonus ještě můžete využít skutečnosti, že cokoliv již na obrazovce provedete, je platné i po vašem znovuzrození, z čehož lze profitovat kupříkladu po vymlácení obrazovky od nepřátel, stisknutí potřebného tlačítka a v mnoha dalších situacích. Díky těmto „vychytávkám“ je Sir Lovelot skutečně přívětivý k samotným hráčům a nesnaží se příliš házet klacky pod nohy. Oproti těmto fajn věcem samozřejmě narazíte na momenty, které poženou hladinu vaší „naštvanosti“ výše než je zdrávo, tomu se zkrátka podobných her nevyhnete asi nikdy. Zde bych mohl zmínit především občasné nepřesnosti v ovládání, jelikož párkrát budete pravděpodobně muset některý skok několikrát zopakovat díky nutnosti preciznosti při dopadu, například v momentech, kdy se trampolína nachází přímo uprostřed pole smrtících bodáků a vaše postavička ne vždy korektně zreguje, například u dvojitého skoku. Ale většinou se nejedná o nic, co by vás mělo stát více než dvacet životů, než se vám podaří překážka úspěšně zdolat. 😊 Hlavně to chce klid a zkoušet, v tom tkví kouzlo Sir Lovelot.

Co se týče technického zpracování, tak ač se jedná o ryzí retro záležitost, nemohu ani v nejmenším tvrdit, že by si s titulem autoři nevyhráli. Jednotlivé úrovně jsou krásně barevné a i přes jednoduché ztvárnění jsou všechny podstatné věci relativně detailní, takže není problém si grafiku jako takovou zamilovat. Podobné je to i s audio stránkou, takže se můžete těšit na decentní podkresové tóny i zvuky ne nepodobné těm z dob minulých, nicméně pro dotvoření atmosféry se báječně hodí. Na závěr musím říci, že Sir Lovelot mě skutečně příjemně překvapil a přikoval mě k sobě až do momentu, kdy konečně po necelých čtyřech hodinkách cinkla platinová trofej. I díky této skutečnosti by se hra mohla dostat do hledáčků specifické skupiny hráčů, kteří sběratelství mají v popisu práce. Rozhodně tedy doporučuji tento kousek vyzkoušet, obzvláště jste-li pozitivně naladěni na vlnu tohoto videoherního žánru.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Pixel.lu