Konečně venku z Early accessu je jedna z mých nejoblíbenějších her poslední doby. Pořádné a sympatické RPG s pěknou grafikou, dnd pravidly a bohatým příběhem. Ujměte se party 4 hrdinů, naučte je všem potřebným schopnostem, vytvořte si je přesně podle svého gusta a vydejte se na epickou výpravu lemovanou nebezpečím, hádankami, kobkami, dech beroucími scenériemi a jeskyněmi plných nepřátel.
Protože jsem hru dostal, když byla ještě v early accessu, graficky jsem docela strádal, zejména z hlediska animací postav během rozhovorů, kdy jsem vysloveně trpěl pokaždé, když se kamera zaměřila na vůdce mé party. Nicméně scenérie, rozličné kobky, město, mapa a celkové zasazení jsou parádní a líbivé. Problémy s postavami z velké části vyřešilo vydání v plné verzi, a byť pořád vypadají dost prkenně, nejsou zkroucené jako po infarktu.
Kamera pracuje dost dobře na to, že je hodně potřeba řešit i výšku, protože hra suprově pracuje nejen s chůzí po rovině a občasnými žebříky, ale během boje nepřátele poletují, lezou po stěnách (což čase budete moct taky) a jinak se snaží vyhnout vašim válečníkům. Na ovládání kamery pomocí WSADQE jsi si zvykl hned a jsem rád, že tak funguje u všech moderních her tohoto typu.
Fyzické poškození, magické, léčení, crowd control, všechno je potřeba. Měl jsem jediné štěstí, že jsem nerozjel partu mágů, jak to dělám všude kde se dá, protože bych se moc daleko nedostal. V Solastě se nedostanete nikam extra (rozhodně ne na první dobrou), když se až moc zaměříte na jednu věc, protože dřív nebo ještě dřív potkáte protivníka, který je imunní na všechno, co máte, a seřeže vás jak nikdy. Na střední obtížnost, kterou jsem zvolil (takzvaně "podle pravidel"), se mi hrálo dost dobře, i když některé boje byly frustrující i tak, protože když má postava 29 životů a dostane šlehu za 21, nepřijde mi to fér, zvlášť když já svým palcátkem oplácím za 1d6. Bez klerika nebo minimálně paladina bych hru ani nezapínal, protože se hází virtuální dvacetistěnkou, statisticky pět ze sta útoků vás švihnou kriticky, což položí i toho nejodolnějšího tanka.
Nicméně vyváženost bych doporučil taky v celkovém smýšlení, nedělal bych si postavy na opačných stranách morálního spektra, protože i to může vést k jistému tření, ať už v partě, tak s NPC. Já jsem obecně velkým zastáncem konstruktivní kritiky a pozitivního přístupu v týmu, takže jsem pak musel vypnout hlášky postav během souboje potom, co mě ranger nepřestal za každé minutí urážet. Možná nejhorší na tom bylo, že on skoro nikdy neminul, takže jsem mu ty urážky neměl jak oplatit a ty ostatní postavy mu ještě fandily.
Tvorba postavy je dvojsečná zbraň, na jednu stranu máte každou dovednost, schopnost a vlastnost, přesně na míru, na straně druhé generický ne moc dobře upravitelný vzhled a na výběr dva typy hlasu, u kterého je navíc, a to mě bolí hodně, dost špatný dabing. Kdybych měl vybrat jednu věc, která je na celé hře nejhorší, tak to bude dabing postav. Podivně čtené dialogy a sekvence vět jsou na sebe zvláštně našroubované, jako by každá věta byla nahraná zvlášť a pak se nějak poskládala dohromady replika v reakci na to, jakou dialogovou možnost jsem zvolil. Ale to důležitější po hráčské stránce jsou hlavně vlastnosti postavy. Ty si buď můžete vybrat předtvořené, ale kdo by tohle v RPG hře mohl udělat? Takže se o nich ani nebudu bavit, i když mě štve, že nejdou smazat. Pro kreativní jedince existuje taky vlastnoručně psaná historie, takže předpokládám, že postavy bude někdy možnost i sdílet (možná v rámci vlastních kampaní vytvořených v Dungeon makeru?),
Mezi další aktivity patří crafting, v rámci kterého mohou postavy vyrábět magické předměty, svitky, lektvary a střelivo. Na to je potřeba čas a soustředění, proto se této činnosti postavy věnují během odpočinku nebo na cestách. To je dost dobrý systém a funguje spolehlivě, rozhodně doporučuju, aby se každá vaše postava mohla pustit alespoň do jedné z věcí, protože víc svitků, lektvarů i střeliva se hodí vždycky. Na straně druhé je škoda, že se upustilo od jídla nebo pití, ale vzhledem k omezeným kapacitám inventáře je to zase možná lepší a už tak je toho ve hře dost.
Všechno se točí kolem, jak název hry napovídá, magisterské koruny, což je prakticky Rukavice nekonečna, protože celou hru trávíte hledáním drahokamů, které do ní zasazujete, a s každým z nich sílí. Hlavním cílem je odhalit a zastavit invazi Soraků, což jsou ještěři zodpovědní za zničení světa, který kdysi byl, a ze kterého se jen za pomocí svazku všeho dobrého povedlo hrstce lidí uniknout právě do Solasty, kde se odehrává příběh hry. Zjistilo se totiž, že spolu s lidmi tehdy uniklo i několik Soraků, kteří díky své schopnosti imitace mohou být prakticky kdekoliv. A pochopitelně chtějí korunu pro sebe. A tak místo toho, aby si na vás počkali za městem a vší silou na vás zaútočili, přemohli a servali korunu z ještě teplé krví zbrocené hlavy, útočí v malých skupinkách, když už si myslíte, ž někomu můžete důvěřovat.
Co do příběhu jako takového, je dost přehledný a poutavý, i když dost naducaný jmény a okolnostmi, takže pokud nebudete číst dialogy nebo přeskakovat rozhovory, budete se nudit, protože ztratíte pojem o tom, co vlastně máte dělat a budete jenom chodit od jednoho k druhému. Kromě hlavního úkolu máte možnost plnit ještě několik vedlejších, které jednak natáhnou hru o dalších pár hodin, ale zároveň se vrátíte na už známá místa, kde musíte najít zase něco nového.
Souboje probíhají tahově s tím, že si každá postava na začátku boje (nebo i kola, záleží na nastavení) hodí na iniciativu, podle které se určí pořadí. Dobré je i využití prostředí – v jeskyních máte různé krápníky, které na protivníky sestřelíte, shazujete kameny, schováváte se tak, abyste měli výhodu proti útokům zdálky, pomocí kouzel můžete nepřátele dostat do opravdu prekérních situací, kde jsou nuceni shluknout se a vy je pak dobře mířeným bleskem sesmažíte na prach. Bossové mají legendární akce, které mohou používat několikrát za kolo, aby souboje s nimi byly těžší. Další skvělá věc je taky, že si můžete vybrat, kdy použijete příležitostný útok nebo jiné reakční prostředky typu counterspell. Mág identifikuje kouzlo, které se nepřítel pokouší seslat a na základě toho se rozhodnout, jestli counter použít anebo ne.
Nepřátel je docela dost na to, aby se vám neomrzeli, sympaticky udělaný bestiář je navíc skvělým způsobem, jak se o nich dozvědět vše potřebné ohledně souboje, i když jich zase není tolik, abyste ho museli hodiny studovat. Nehrál jsem na nejtěžší úroveň, jinak bych u toho zřejmě strávil mládí, a tak jsem zase nepotřeboval vymýšlet nějaké složité taktiky před každým rohem.
Osobně jsem moc neocenil, že souboj nemůžete začít jen tak s kýmkoliv, ale líbí se mi využití prvku překvapení, kdy poté, co se vaše parta připlíží k nepřátelům, máte celé jedno kolo pro sebe navíc, abyste je zdevastovali. Sice to zpomaluje průzkum, ale zase pak nemusíte tolik odpočívat, vracet se a léčit zraněné postavy, které někam naběhly čelem a dostaly na guláš.
Naprosto skvělým nástrojem, který hru udrží živou ještě dlouho po původní kampani, je právě tvorba vlastních komunitních dobrodružství. Pokud bude mít hra dost velké obecenstvo, jak se zatím zdá, že má, můžeme se určitě těšit na hory a hory dalšího obsahu od nadšenců. V době psaní recenze je pořád beta systém, takže jisté mouchy ještě vychytají, ale zatím to vypadá naprosto skvěle. Můžete si zvolit z různých typů místností a chodeb, a volíte pak všechno, co se tam kde stane. A tím myslím všechno. Od hudby a vzhledu (jsou dostupné všechny textury a zvukové stopy ze hry), až po to, jestli budou nepřátelé už v místnosti, nebo na vás vyskočí ze zálohy, jakmile přejdete určitý práh. Jako pro někoho, kdo strávil desítky hodin u W3 map editoru u svých malých příběhů, jsem měl co dělat, abych se kolikrát vrátil zpátky do hry. Koncové zóny a přechody do jiných oblastí jsou samozřejmostí, takže bude klidně možné, že se dočkáme sáhodlouhých kampaní a nových epických zážitků ještě dlouho poté, co odezní pocity ze základní hry.
Solasta Crown of the Magister je úžasná hra. Krásné prostředí, byť trochu limitované tím, že se chodí prakticky po mřížce, takže není taková volnost prozkoumávat všechno kolem. Skvělé RPG prvky, kdy už od začátku jednají vaše postavy podle svého přesvědčení a vy se můžete přidat k těm frakcím, které vám přijdou sympatické. Bojový systém mně osobně tahový nevadí, každá akce je navíc doprovázená hezky znázorněnými kostkami
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Tactical Adventures
