Středověk, místo plné špíny, vraždění, korupce a vůbec toho nejhoršího co si můžeme představit. Rozhodně to není místo, kam bychom se dobrovolně vydali, alespoň tak nás to učili v hodinách dějepisu. Ale bylo tomu skutečně tak? Posaďte se na židle drazí žáci, hoďte si nohy na lavice a poslouchejte příběh o tom, jak to ve středověku skutečně bylo.
Hned na úvod tahle gameska od studia Jutsu Games překvapí hraným trailerem nebo spíše úvodem do hry, kde vidíme lapku pokoušejícího se o zdařilou loupež. Jak to dopadne nebudu prozrazovat každopádně hra na tento hraný úvod přímo navazuje a už po prvním přejetí vesnice z ptačího pohledu musí být jasné, že v tomhle případě o vážnou hru rozhodně nepůjde. Ostatně sami tvůrci hru nazývají Grand Theft Horse tedy parodii na Grand Theft Auto a v tomto případě Grand Theft Auto 2.
Tenhle titul si opravdu na nic nehraje a nízkonákladový budget z něj křičí na míle daleko. Hlavní hrdina se jmenuje Guy, jo prostě jen Guy, který žije s mámou a má kámoše se jménem Buddy. Guy s Buddym makají pro Herba a dělají všelijakou levotu, přičemž sní o lepším životě, jaký by mohli jednoho krásného dne mít. No a jednou se šance naskytne. Jak je to s příběhem dál prozrazovat nebudu, ale nečekejte nic epického. Na druhou stranu se objeví pár okamžiků, které vám v hlavě zůstanou asi dlouhou dobu, ale tolik jich zase není.
K tomuhle kousku můžete přistupovat opravdu jako k legendárnímu GTA 2. Buď vás bude zajímat, že je tu nějaký příběh a pojedete si ten, a nebo vám bude ukradený jako mince po mši v kostele a prostě si budete dělat co vás zrovna napadne. Problém je, že mapa není od začátku úplně odemčená a abyste se dostali do její další části musíte splnit přeci jenom hlavní úkol, který není zrovna nejkratší a jehož hlavním cílem je nasbírat 5000 zlatých. Co si budeme nalhávat pro lapku z vesnické chatrče je to neskutečný balík peněz.
I tak je ale možné provádět různou podvratnou činnost a dělat čest svojí špatné reputaci. Mlátit nebohé měšťany na trzích? Jasně. Rozbíjet trhovcům zboží a stánky? Taky možnost. Nebo byste chtěli stanou sami pro všem strážcům z okolí? Tak do nich vy řezníci. A zde se dostanu už k prvnímu problému a tím je umělá inteligence. Chápu, že u indie hry nemohu čekat inteligenci Skynetu, ale pokud zabiji strážného, tak předpokládám, že se na mě vrhnou všichni strážci zákona z okolí. Místo toho ale nabíhají po jednom maximálně dvou kusech a ještě tak tupě, že pomalu sami naskakují na nastavený meč, kopí nebo čím zrovna mocně mácháte nebo bodáte. Korunu tomu nasazují jezdecké hlídky, které často okolo nebohého Guye zběsile krouží na svých blikajících herkách jako by chtěli svou jízdou vytvořit tornádo, které by ho odneslo mimo počestné městečko. Jejich dalším trikem je také začít od Guye výhružně couvat, aby se následně vrhli úplně jiným směrem, než kde zrovna stojíte.
Chápu, že hra má být ve své podstatě opravdu imitací GTA 2 ze které si má možná utahovat a možná má jen čerpat z vlny nostalgie, kterou v nás má pohled na pobíhajícího plešouna z ptačí perspektivy vyvolat, ale takhle tupou UI jsem už hodně dlouho neviděl. A pokud byl záměr udělat je až takhle tupé, tak všechno má svoje meze. Nepomáhají tomu ani bugy, kterými je hra prošpikovaná jako Kingdom Come: Deliverance při svém vydání. Jeden příklad za všechny, kdy jsem se postavil doprostřed cesty a začal ve vražedném opojení likvidovat vše co bylo na dosah abych se podíval jakou nejsilnější jednotku strážci mají. Po chvíli se ukazatel hledanosti reprezentovaný hlavičkami strážců divně rozhodil do půl hlaviček a strážci a ctění rytíři, kteří ke mně zrovna dobíhali prostě zmizeli. Problém byl, že na mapě se stále zobrazovali, a ačkoliv jsem okolo sebe máchal vším možným, nic je už nezraňovalo.
Ostatně ovládání celkově je slovy jedné vědmy velký špatný a nepomáhá tomu ani využitá haptická odezva ovladače nebo adaptivní triggery. Samotný pohyb, běh, jízda na koni jsou v pohodě, dokonce u jízdy na koni bych řekl, že super, ale běda, jakmile dojde na souboj. Guy totiž jedná občas opravdu chaoticky až sem měl občas dojem, že se prostě chce nechat zabít. Nereaguje na tlačítka, nebo na ně reaguje spíše pozdě a co je úplně nejhorší je ho správně nasměrovat, aby úder nevedl na druhou stranu, než stojí nepřítel. Ono to není zase tak těžké, ale člověka doslova ubíjí, když hne jen trochu špatně analogem a zlodějíček s minimem života místo aby provedl kýžený finální úder a zbavil se dotěrného strážného se pootočí, promáchne a finální úder inkasuje sám.
Smrt ale není definitivní a ani nijak extra nebolí. Nepaříme přeci Dark Souls, takže se můžete smrti vysmát do tváře a hrát zvesela dál. Jediné, o co můžete během hry přijít jsou zbraně a těch se všude válí tolik, že je to asi jedno. Navíc stejně jako další předměty ve hře plní spíše dekorativní účel, než aby mělo jejich členění nějaký větší smysl. Kdybyste například kněze ohrožovali čerstvě vyhrabaným tuřínem, vyšlo by to úplně nastejno. Ačkoliv totiž má hra nádech RPG, chybí postavě jakýkoliv inventář nebo statistiky. V menu sice je přehled kolik nepřátel jste například zabili, kolik procent questů máte hotových atd., ale tím to končí. Pokud si tedy najdete meč a po nějaké době získáte nadšeně halapartnu, tak vás nějaké +3 k útoku rozhodně nečeká. Všechny zbraně prostě mají stejnou sílu úderu. Liší se jen styl jakým je využíváte.
Zbraně i jídlo jsou volně dostupné po celé mapě při troše toho zabíjení a plenění. Pokud byste však chtěli z nějakého zvrhlého důvodu hrát za slušňáčka, můžete si je koupit za lidovou cenu v obchodě stejně jako jídlo na doplnění života. Velký výběr ale opravdu nečekejte. To se týká i mapy, kterou přejedete stejně rychle jako dokáže Flash oběhnout planetu. Tomu ostatně odpovídá i příběh. Ten se dá projít za pár hodin, pokud budete zevlovat. Na druhou stranu GTA jsme taky nehrávali kvůli příběhu a můžete se tak zabavit i jinak.
Kromě již zmiňovaného rabování a bezbřehého násilí si totiž vývojáři připravili pár činností, které najdete různě po herním plánu. Můžete se tak třeba účastnit koňských závodů a vyhrát slušné peníze nebo se chopit povozu a v časovém limitu s ním sbírat mrtvoly a vozit je hrobníkovi. Pro zájemce o souboje je tu ve městě připravená aréna o celkem dvaceti kolech, ve kterých se střídají zbraně a počet soupeřů. Vítěz samozřejmě bere čím dál větší sumy peněz, které kromě příběhu ironicky skoro nevyužije. Jak už jsem řekl, zbraně jsou za pár mincí a jídlo také a oboje navíc jde získat i jinak. Jednou z mála věcí, za co tak můžete utrácet jsou skrýše rozeseté po mapě, v nichž si můžete hru ukládat. Hra se sice ukládá automaticky a to i v rámci questů i když poněkud nešťastně, takže musíte při nesplnění nějaké části mise opakovat dlouhé úseky, ale pokud chcete hru uložit napevno, tak jedině ve skrýši. Pro mě stejně pochopitelné jako dnes už legendární Sejvovice v Kingdom Come.
Další věci za kterou můžete utrácet jsou bardové, kteří postávají na různých místech a fungují jako zvuková kulisa hry. Hudební doprovod je totiž řešen velmi zvláštním způsobem. Pokud se řítíte na koni lesem uslyšíte jen zvuky přírody a víc nic. Pokud se však přiblížíte k městu, začne se kromě zvuků mučených duší, koní a hluku velkoměsta ozývat i hudební doprovod (mimo město se ozývá sporadicky, nejčastěji při potyčkách se strážci), který zesiluje a zeslabuje podle toho, jak daleko jste od bardů. Ty navíc lze usměrnit dobře mířenou ranou ke změně hudebního repertoáru, takže mohou začít i rapovat jako jeden z mnoha vtípků ve hře, i když jakýmsi zkomoleným huhlavým jazykem, kterým se dorozumívají všechny postavy. Na jednu stranu je to pochopitelné řešení nízkonákladové hry, kdy na kvalitní namluvení postav zkrátka není budget a tvůrci nechtějí němé portréty s textem, jakkoliv může být sám o sobě vtipný. Na druhou stranu bylo to huhňání po chvíli prostě otravné.
Texty monologů bývají občas zábavné a okořeněné o různé hlášky a pop kulturní odkazy. Sami tvůrci tvrdí, že čerpali z Monty Pythonů což ovšem může být samo o sobě dost problém. Pro ty co nevědí, tak Monty Python je skupina britských komiků, které bych u nás asi neblíže přirovnal k nesmrtelným Cimrmanům. Pokud ovšem nejste znalci jejich díla nebo jste o nich dokonce v životě neslyšeli, zbytečně některé fórky minete nebo nepochopíte. Osobně se za znalce nepovažuji a znám jejich tvorbu jen zběžně, takže jsem asi jeden z ochuzených. Pobavit mohou případně i parodie na policejní vozy, které nahrazují rytíři na koních s majáčkem, semafory a ukazatele na silnicích nebo sprosté nápisy vyvedené grafity na zdech. To ovšem jednomu vystačí jen chvilku a možnost uprdnout si pomocí tlačítka to fakt nevylepšuje. To uměli už Mudokoni v čele s Abem, když jsem byl malej.
Na závěr musím vzpomenout ještě na jednu malou drobnost a tou jsou RPG prvky hry. Ačkoliv opravdu chybí jakýkoliv inventář a statistiky, dostal Guy do vínku pár skillů, které mu mohou pomoci v jeho nelehké cestě. Jedním z nich je například sbírání předmětů při jízdě na koni bez nutnosti sesednout nebo více životů atd. Skilly můžete samozřejmě odemykat a vylepšovat a to na základě bodů, které dostáváte za splněné úkoly.
A to je asi tak vše. Když jsem poprvé o Rustlerovi slyšel, vcelku jsem se na něj těšil a halil jsem se do pláštíku očekávání a nostalgie. Po vyzkoušení ze měl byl ovšem pláštík stržen a já byl vystaven ledové a kruté realitě. Ačkoliv se to přes veškerý hate může zdát, Rustler není vyloženě špatnou hrou a nějakou chvíli dokáže určitě zabavit. Doplácí bohužel ale na nízký budget a úplně zbytečné chyby, ačkoliv měla určitě velký potenciál.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Jutsu Games
Recenzovaná verze: PlayStation 5
