V dnešní recenzi se vydáme trochu do historie a ano, řeč bude o starých dobrých skrolovacích mlátičkách, které kdysi okupovaly většinu automatů v oblíbených maringotkách, nacpanými až po střechy "bednami", na které jsme nedali dopustit. Následující řádky tak budou věnovány titulu Fight’N Rage od vývojáře, Sebastiana Garcii, kutícího pod značkou SebaGamesDev. Tato záležitost byla již nějaký ten rok k dispozici na PC i platformách minulé generace, avšak s příchodem března se tato rubanice dostala díky týmu BlitWorks i na konzole PS5 a XSS/X. Inu, a právě na verzi pro PS5 se nyní podíváme na následujících řádcích.
Ve hře Fight’N Rage jste vrženi před nelehký úkol, na který naštěstí nemusíte být odkázáni pouze sami na sebe. Příběh, který by se dal ve zkratce prezentovat jako klasická záchrana světa plus zotročení lidstva podivnými monstry a mutanty, lze totiž odehrát rovnou ve třech lidech. K dispozici jsou hráčům postavy střihu ne nepodobného například klasickému Golden Axe, takže zde máme jednoho chlapáka (F. Norris), charizmatickou ženštinu (Gal) a roli trpaslíka zde zdárně supluje Ricardo, jakýsi mutant mezi býkem a člověkem. Všichni tito hrdinové poté mají společný zájem - zachránit svět a porazit hlavního záporáka s příznačným jménem The Boss. Za každého se pak hraje trochu jinak, takže zatímco Ricardo je pomalý jak šnek, ale zvládne ustát spoustu dobře mířených útoků ze strany protivníka, Gal je jeho opakem. Poměrně vyváženou postavou je poté Norris, nicméně je na každém z vás, jaký styl boje vám vyhovuje. Každé pro má svoje proti, jak tomu tak již po staletí bývá.
Co se týče samotné hratelnosti, tak jelikož se v tomto případě týká o duchovního nástupce klasik jako Streets of Rage, Final FIght a podobně, každý, kdo měl tu čest s některou rubanicí z dob minulých asi ihned pozná, že o nějaké složité čáry asi nepůjde. Spíše o to, jak rychlé jsou vaše reflexy a svalová paměť celkem na tři tlačítka na ovladači. V tomto případě se jedná o skok, klasický úder a také speciální úder, který, bohužel, ubírá svým použitím slušné porce z vašeho zdraví, kterého není nikdy nazbyt. Je tak nutno vzít tento mechanizmus v potaz a "nevybít" si zdraví zbytečně na pár pohůncích zlého Bosse, namísto efektivního využití v soubojích, kdy se to na obrazovce hemží přesilou klidně deset na jednoho. Některá komba navíc řetězí hra sama, kdy například k uchopení protivníka bohatě postačí, že se k němu ve správný moment přiblížíte. Akce tedy během hraní rozhodně nechybí a musím říci, že pokud si po prvních dvou úrovních říkáte, že zde autoři nastavili laťku obtížnosti nějak nízko, čeká vás v dalších úrovních solidní vystřízlivění. Co se týče přeci jen nějaké odlišnosti, tak jako největší z nich rozhodně považuji možnost vícero konců, takže hra slibuje i motivaci v podobě opakovaného hraní.
Pakliže na své pouti zemřete, není nutno zoufat a to nejen díky přítomnosti magického "Continue", po kterém lze pokračovat od dané úrovně. V případě smrti jste totiž také odměňováni v podobě mincí, které lze poté směnit za všelijaké kosmetické blbinky pro vaše hrdiny a pro odemykání dalších herních módů, jelikož po prvním spuštěním je většina herní nabídky schovaná za nádhernými otazníčky. K dispozici tak dostanete například tréninkovou arénu, kde můžete své favority naučit fígly, kterými disponují jejich kolegové a udělat z nich naprosto destruktivní bojové týpky, se kterými si hraní posléze lze hodně ulehčit.
Co se týče technického zpracování, tak zde nemám hře a ani autorům příliš co vytknout. Nechybí moderní zobrazovací režimy, přičemž na nových konzolích hra frčí i ve 120 snímcích za vteřinu. Pro fajnšmekry tu jsou samozřejmě různě prokládané obrazové módy, filtry, přičemž nechybí ani režim CRT obrazovky, takže návratu do devadesátek nestojí nic v cestě. Hudební doprovod je také velice vydařený, nemohu proti němu říci ani popel a spíše patří k tomu lepšímu, co si u podobně laděných titulů můžete poslechnout.
Navíc, hra v lokálním multiplayeru funguje naprosto výborně, i když vzhledem k její náročnosti bych spíše za parťáka volil nějakého ostřílenějšího bitkaře než rodinného benjamínka, kterého to po několika úrovních přestane bavit, jelikož vám moc nepomáhá a většinu protivníků tak stejně likvidujete vy. Jediné, co lehce postrádám je možnost instantního vstupu spoluhráče do hry, funkce, která tu nepochopitelně chybí, jelikož v některých fázích by se sakramentsky hodila. Musím však říci, že i přes tyto, pro mě osobně drobné nedostatky, se titul Fight’N Rage hraje opravdu dobře a fanouškům starých dobrých rubanic jej nemohu než doporučit. A kdo ví, třeba se i dnešní moderní hráči zamilují a poté opráší starší herní zařízení či mnoho předchůdců Fight’N Rage prostřednictvím emulátorů.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Blitworks
