V dnešní recenzi potěšíme všechny milovníky vlaků, jelikož se společně podíváme na pokračování strategické záležitosti Railway Empire, jejíž nový díl s číslovkou 2 se v těchto dnech přiřítil na naše monitory. Jedná se o titul, který mají na svědomí vývojáři z týmu Gaming Minds Studios a zdali se jim dílko podařilo, to se již dočtete na následujících řádcích.

Vzhledem k faktu, že jsem si v nedávné době řádně užil budování všemožné infrastruktury ve hře Transport Fever 2, nemohla mě ani vláčková konkurence nechat zcela chladným. Zavzpomínal jsem tedy nostalgicky na před pěti lety vydaný první díl a jal se proniknout do hratelnosti druhého dílu, jak jinak, než prostřednictvím poměrně rozsáhlých tutoriálů, které vás provedou základními herními prvky a mechanikami. Musím říci, že ač jsem během hraní narazil na pořádnou nálož především grafických bugů, výuce jako takové rozhodně nemám co vytknout a je fajn, že začátky skutečně ulehčí. Taktéž bych rád v této chvíli dodal, že jsem se samozřejmě nevyhnul srovnávání s prvním dílem a musím říci, že co se týče herních mechanik, řada z nich byla upravena a nyní je tak Railway Empire ještě přístupnějším všem sortám hráčů.

Hlavním herním režimem je, jak tomu tak již bývá, kampaň. Ta je rozložena do několika pasáží, odehrávajících se na americkém kontinentě a pokrývá období od roku 1830. V každé fázi je poté vaším cílem zabezpečit funkční drážní infrastrukturu, čítající bezpočet kilometrů kolejí, spojujících jak města pro přepravu osob či pošty, tak i přilehlá místa, specifická pro pěstování té či oné plodiny, doly těžící rudy či všemožné zpracovatelské závody. Ani pivovary nechybí! Průmysl je zkrátka alfou a omegou, díky které se pomalu ale jistě zvyšuje úroveň měst, avšak je nutné nezapomínat ani na výše zmíněné cestující a balíky s dopisy, jelikož ty samozřejmě na dráhu patří také. Výhodou je, že jednotlivé vlakové soupravy mohou fungovat poměrně autonomně, takže lze nastavit automatický režim, ve kterém hra sama rozhoduje, co v dané stanici naloží, samosebou podle toho, kde mají koleje svůj cíl. I přesto se mi však stávalo, že díky mému megalomanství, kdy jsem na každou trasu vysílal několik souprav, občas zkrátka nebylo co nakládat a po kolejích si to svištěly smutné, osamocené mašinky. Není nic snazšího v tomto momentě jednu či více odstranit, ne?

Co se týče samotného stavění kolejí, vše je vyřešeno velmi intuitivně. Stačí postavit dvě nádraží a poté mezi nimi kliknout pro jejich spojení. Hra v tuto chvíli zvolí co nejpřímější trasu, která však samozřejmě nemusí být tou nejideálnější. Manuálními úpravami poté lze docílit snížení počtu vynucených tunelů či mostů nebo se vyhnout zbytečnému převýšení. Veškeré úpravy i na konzolovém ovladači probíhají rychle a co do vládání, zde nemohu autorům vytknout zhola nic. Samotnou stavbou ovšem vše jen začíná a poté se dostává ke slovu mravenčí práce v podobě nastavení jednotlivých tratí, výhybek, či konstrukce souběžných kolejí. Podél nich nesmí chybět doplňovací stanice uhlí a vody, případně i opravny, ve kterých se vaše vláčky opět dostanou do té správné kondice. Nemálokrát se mi stalo, že jsem na některé z těchto prvků zapomněl a jaké mě poté čekalo nemilé překvapení v podobě stojícího vlaku, blokujícího provoz, to si ani nepřejte vědět. Důležité je tedy nic nepodcenit a věnovat se každé konstrukci velmi pečlivě.

Rozhodně doporučuji pečlivě přistupovat i k samotnému plánování jednotlivých stanic. Ty totiž mohou zahrnovat až osm tratí a je tak nutné dopředu promyslet, kam která z nich povede. Není totiž nic horšího, než propojit dvě místa na první dobrou a pak zjistit, že kvůli špatnému rozvržení budete muset buď trať zbořit a postavit ji jinak nebo vymyslet například tunel, pomocí kterého vlaky podjedou stávající, zajisté do detailů promakané již existující spojení. Obligátní "dvakrát měř a jednou řež" tu tedy platí dvojnásob. Stanice jako takové lze postupem času vylepšovat, doplňovat je o další služby a celkově je zvelebovat, záleží jen na tom, jak se vám bude dařit, abyste podobná vylepšení zvládli ufinancovat, jelikož konkurence nikdy nespí. Připravte se tak na ekonomické souboje s protivníky, kteří si také mnohdy neberou servítky v tomto drážním byznysu. Připravit se tak můžete například na sabotáže soupeřových vlaků a podobně.

Během hraní je dobré sledovat i několik parametrů, především na úrovni propojených míst a měst. V přehledném menu se vždy zobrazí potřeby daného místa, to, jak jej zásobujete a jaká je ideální úroveň. Budete-li se řídit těmito ukazateli, města budou vzkvétat, plnit se lidmi a s tím samozřejmě přichází i větší zisky do vaší kapsy. Vše souvisí se vším, to si pamatujte. Jak jsem již nakousl, grafické bugy jsem v mnou testované verzi spatřoval velmi často a většinou se týkaly především stromů, vykukujících z kolejí či lehce zdeformovaného terénu, který by pravděpodobně mohl vypadat lépe. Na druhou stranu je grafické zpracování velmi detailní a fakt, že lze odzoomovat na skutečně velkou vzdálenost, kdy vidíte pořádný flák území, přičemž za chviličku již zkoumáte jednotlivé postavičky, producírující se po mapě, je zkrátka hrozně fajn. Nechybí ani všemožné kamerové pohledy, ty, sledující jednotlivé vláčky nevyjímaje. Není tak více relaxačního pocitu, než se přepnout ke své supějící lokomotivě a kochat se její jízdou pěkně v reálném čase. Mnohdy tak dokážete i odhalit nějaké ty nedostatky, kterých jste se dopustili při stavbě.

Kromě kampaně poté hra nabízí i řádnou porci scénářů, situovaných jak do Ameriky, tak do Evropy, a jsem přesvědčen, že i v nich utopíto solidní množství času. Komu by ani to nestačilo, může se po hlavě vrhnout do sandboxového režimu a dělat si co se mu zlíbí, při nastavení vlastních pravidel a možností. Titul Railway Empire 2 si mě i přes své chybky tedy rozhodně získal a budu se k němu pravidelně vracet. Však kvalitních budovatelských strategií není nikdy dost, kór těch, ve kterých hrají hlavní roli vláčky.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Gaming Minds Studios