V dnešní recenzi se podíváme na další dobrodružství ikonického modrého ježka, disponujícího nevídanou rychlostí. Ano, samozřejmě je řeč o Sonicovi, legendárním maskotu firmy Sega, který se opět po nějaké době vrací z třetího rozměru ke klasickému zobrazení a ve formě Sonic Superstars tu tak máme další poctu legendárním klasikám série. Jestliže má tento recept šanci na úspěch a zdali se autorům podařilo stvořit důstojné pokračování, se již dočtete na následujících řádcích.
Ihned na úvod je nutno zmínit, že se v rámci tvorby tohoto titulu ke studiu Sonic Team přidal i původní designér Sonica, Naoto Ohshima, i díky jehož spoluúčasti zde máme jeden z těch lepších kousků ze Sonicovy ságy, to bych rád uvedl na pravou míru již na začátku. Co se týče příběhu, na něm vás asi nic extra nepřekvapí. V roli úhlavního nepřítele zde máme opět Dr. Eggmana, který, jak jinak, touží po uskutečnění svých ďábelských plánů. Na vás tak bude tyto plány zarazit, Eggmanovi uštědřit pořádnou lekci a posbírat po světě roztroušené smaragdy chaosu. K tomuto účelu vám poslouží herní svět o rozloze jedenácti zón. Po prvním spuštění vám hra nabídne možnost volby postavy, takže se do nového dobrodružství nemusíte vrhnout pouze v kůži Sonica. K dispozici jsou také kamarádi v podobě Tailse, Knucklese i Amy, které lze případně využít i v gaučovém kooperativním režimu až pro čtyři hráče, z nichž každý umí využít některou z unikátních vlastností. Jako bonus je zde ukryta i bonusová pátá postava, ke které se však dostanete až po dokončení hry. Kromě těchto speciálních schopností jsou k mání i vychytávky, které si odemykáte sbíráním výše zmíněných smaragdů, mezi které patří například zhmotnění několika kopií vašeho hrdiny, neúnavně útočících na vaše nepřátele, schopnost teleportace na dříve nedostupná místa pomocí jakýchsi návazných skoků, zobrazení zdánlivě neviditelných plošinek či zpomalení času.
Cesta k úspěšnému konci nebude pro mnohé hráče nikterak krátkou záležitostí. Pro dokončení je nutno vyhradit si alespoň 5 hodin, během kterých si do sytosti užijete klasických principů plošinovek a dočkáte se i nějakých těch lehčích pokusů o inovace. Nechybí tak klasické souboje s řadovými nepřáteli, jejich většími šéfy a šéfy těchto šéfů a především ani zběsilý sprint jednotlivými herními úrovněmi a světy, během kterého je vaším cílem kromě sbírání prstýnků zároveň i snaha zachránit co nejvíce uvězněných roztomilých zvířátek. Pro zisk smaragdů je poté nutno absolvovat různé minihry, což lze rozhodně brát jako zpestření, i když jejich provedení není vždy zcela ideální. Za příklad by mohl posloužit průlet "mezihvězdným" prostorem, ve kterém se musíte snažit překonat překážky a kýžený diamant chytit. Co se týče přístupnosti jako takové, musím říci, že jsem hru nechal otestovat i naše potomky, kteří mi nakonec sdělili, že ač se ve hře nedá definitivně zemřít, neustálá nutnost opakování jednotlivých úrovní v případě neúspěchu je dokázala spolehlivě ubít. Já se naštěstí vždy dokázal oklepat, přehodnotit svůj přístup a problematické pasáže zvládnout, takže něco jako obtížnost zde zcela jistě existuje a hra tak není primárně určena pro začínající hráče, které by mohla začít po chvilce štvát.
Kromě výše zmíněné obtížnosti by dle mého mohli mít hráči i problémy s přítomnou kooperací, která sice na papíře může působit extrémně zajímavě, nicméně v praxi je v tomto režimu poměrně komplikované proplouvat jednotlivými úrovněmi. Za vším stojí všudypřítomná rychlost pohybu, která způsobuje, že málokdy zvládnete se svými hrdiny koordinovat akci tak, aby někdo "nevypadl" z obrazovky a byl stále i s kolegy v centru dění. I pro tyto případy mají však autoři řešení, a sice takové, že pakliže začnete oproti vedoucímu skupiny ztrácet, hra vás teleportuje do "vzduchoprázdna", ze které se stisknutím tlačítka pro skok instantně objevíte na pozici aktivního hráče, abyste s ním byli schopni držet krok. Navíc máte o něco větší přehled o dění na obrazovce, jelikož ta je v tomto režimu lehce oddálena oproti singleplayerovému režimu. Nemohl jsem se však i přes to všechno zbavit pocitu, že synci, hrající se mnou se vždy pouze vezli za mnou, ostříleným matadorem, což také nepřispělo zrovna k ideální hratelnosti z jejich pohledu. Na druhou stranu nedokáži posoudit, jak by se kooperace jevila při hře se spoluhráči podobné úrovně, jelikož takovou jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet, možná by byl zážitek mnohem lepší. Kromě těchto vlastností koopu jsem zaregistroval ještě jednu, poměrně nemilou. Nedorazíte-li totiž k bossovi úrovně společně, může se stát, že se váš parťák již nemůže zhmotnit a vy tak musíte milého záporáka ukvedlat sami. Inu, zvláštní, co si budeme namlouvat.
Jednotlivé zóny, nacházející se v různých prostředích, si berou inspiraci v původních hrách se Sonicem a fanoušci série je zcela jistě dokáží rozeznat. Celkový design levelů hodnotím vesměs kladně, především relativně neokoukané (pod)vodní úrovně či vertikálněji zaměřenou džungli, ve které dá skutečně zabrat zorientovat se v tom, kde jste ji byli a kde ne. Oproti tomu návrh úrovní pro režim Battle mode mohl dopadnout mnohem lépe, i proto, že si jej lze vyzkoušet i v online multiplayeru. Jedná se však vesměs o prapodivné kompetitivní minihry, které poměrně rychle dokáží omrzet a rozhodně nevyužívají potenciálu, který by mohl celkový záběr hry povýšit. Co však vychválit zcela jistě musím, je grafické zpracování i zvuková stránka hry, jelikož obě nabízí přesně to, co byste si od nového Sonica mohli přát. Hra běží plynule a doprovodné zvuky vycházejí ze zaběhnutých pořádků. Sedla mi i líbivá barevná paleta, takže v této oblasti bych skutečně nevytknul titulu Sonic Superstars vůbec nic. Hru bych tak s klidným srdcem doporučil alespoň trochu zkušeným hráčům, kteří již mají nějaké ty plošinovky za sebou a hledají nové výzvy. A poté samozřejmě fanouškům značky jako takové, to je jasné. Osobně jsem velmi rád, že se nový pokračovatel zajeté série vydařil a snad tu máme slibný základ pro další díly.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
