V dnešní recenzi se podíváme na izometrický RPG titul Broken Roads, který se na první pohled tvářil již v propagačních materiálech velice přívětivě a vývojáři ze studia Drop Bear Bytes slibovali solidní, filozofií říznutý zážitek v postapokalyptické Austrálii. To samo o sobě zní jako slušně vymyšlené zasazení a na mně tak již leží pouze nesnadný úkol zhostit se recenze a sdělit vám, jak to vše nakonec dopadlo.

Jak jsem již zmínil příběh hry se odehrává v Austrálii, která však již není tím kontinentem, jaký si představíte při zmínce o jeho názvu. Většina obyvatel této poměrně řídce osídlené části světa totiž již není mezi živými a v okolí velmi často narazíte na ohniska radiace, což ideálním podmínkám pro život také příliš neprospívá. Již na samém začátku vás možná překvapí, jak moc jdou autoři do hloubky z filozofického hlediska, jelikož i jen samotná tvorba postavy není nic klasického. Pečlivě si tak musíte svého hrdinu vyprofilovat prostřednictvím odpovědí na mnohdy záludné otázky a dopracovat se tak k výslednému "grafu", znázorňujícímu vaše životní a filozofické hodnoty, od nichž se poté bude vyvíjet celý váš příběh ve hře Broken Roads. Samozřejmě, nechybí zde ani klasické prvky jako jsou souboje či průzkum, nicméně již takto na začátku bych rád zmínil, že vás rozhodně nemine pořádná nálož konverzací a textů, které mohou ve většině případů příběh nasměrovat zcela odlišně, než by tomu bylo v případě pár dobře mířených ran do vašich protivníků.

Herní svět je zpracován jako soubor menších či větších osad, které spojují nahrávací obrazovky. Každé z těchto sídel se poté potýká s jinými problémy a požadavky, které je dobré vyslyšet a zapracovat na jejich úspěšném splnění, abyste jednak načerpali potřebné zkušenostní body a mohli se posunout o kus dále v příběhu jako takovém. Neustále jsou před vás kladeny dilemata, jak se v danou chvíli zachovat, zdali herním postavám věřit na první dobrou či ne a není-li snadnější některé situace řešit raději hrubou silou než kýblem argumentů. Na vaší pouti také nebudete sami. Postupem času se vaše parta solidně rozroste a tím také vzrůstá riziko, že ne všichni členové musí nutně souhlasit s vašimi postoji a reakcemi, což vyvolává neustálý pocit nejistoty, jestli jste přeci jen neměli udělat něco jinak.

Když bychom se podívali blíže na filozofické směry, které je možné vaší hlavní postavě vštípit, můžete se začlenit k vyznavačům těchto následujících - utilitarismu, humanismu, machiavelismu a nihilismu, přičemž v rámci každého z nich se na svět kolem sebe díváte trochu jinak. Můžete tak ctít princip vyššího dobra, považovat si silných jednotlivců či sami sebe anebo to vše mít tak trochu "na salámu". Během herních rozhovorů lze pak upřednostňovat a zdokonalovat vámi zvolení primární směr, nicméně sem tam je určitě dobré lovit i ve vodách ostatních, aby nedošlo k nemožnosti zvolit jinou variantu reakce než právě tu předem definovanou. Ano, zní to možná poměrně komplikovaně, avšak při hraní si na tuto mechaniku poměrně rychle zvyknete a přijmete ji. Nic jiného vám totiž nezbyde. Není totiž nutno se za každou cenu snažit vše vyřešit pomocí vašeho přesvědčení o správnosti dané volby, jelikož i možnost mlčení zde nechybí a jak známo, mnohdy je efektivnější aplikovat známé rčení "mluviti stříbro, mlčeti zlato", než se bezhlavě vrhat do dalších prohlubujících se diskuzí s postavami, které o vaše názory zrovna dvakrát nestojí.

Přimyslíme-li si relativně líbivý vizuál, ne nepodobný tomu z původních Falloutů, mohlo by se zdát, že Broken Roads oplývají poměrně inovativními herními mechanizmy a tlak na filozofické prvky by mohl být tím pravým osvěžením v žánru. Bohužel, po hlubším zkoumání hry musím říci, že ten efekt úžasu a nadšení se nakonec nedostavil. Za to může především spousta nelogických situací, na které během průchodu hrou zcela jistě narazíte a vše ve finále působí jako poměrně chaoticky pospojovaný příběh, potažmo herní náplň, která s ním bezesporu těsně souvisí. Jednotlivé questy se sice snaží tvářit tak, že dávají naprostý smysl, nicméně většinou to tak ne tak docela je a stane se, že ač se snažíte sebevíc a myslíte si, že jste daný úkol bez větších nástrah splnili, opak je pravdou a jediné, čím si můžete být jisti je, že nic není, jak se na první pohled může zdát. Občas se také ocitnete v situaci, která díky rychlému střihu nemá ten správný efekt a nepřidá ani na faktoru pochopení, co se vlastně děje a proč.

Jak jsem již zmínil výše, ve hře nechybí ani soubojový systém. Ten probíhá tahovým způsobem, takže je nutno brát v potaz kolik akčních bodů danému členovi vaší bandy ještě zbývá, zdali je výhodnější vrhnout se na nepřítele a zaútočit zblízka, ukrýt se a počkat na další kolo nebo se pustit po hlavě do zběsilé přestřelky. Nejedná se o nic převratného a je nutno brát v potaz, že smrt se v tomto případě rozhodně nevyplácí. Hlavním problémem soubojů jsou pak poměrně časté bugy, kdy se například nepřátelé zaseknou a nevěnují pozornost vašim tahům, což si myslím, že by nějaká budoucí záplata určitě dokázala opravit. V tomto si však nejsem úplně jistý u příběhu a rozhodování v konverzacích, jelikož nesčetněkrát jsem narazil na situaci, že jsem ani nemohl použít svoji preferovanou komunikační volbu a byl jsem odkázán pouze na ostatní varianty, které se mi zrovna příliš nehodily.

Abychom však skončili v pozitivním duchu, tak audiovizuální stránka hry je velice líbivá, grafika poměrně slušně vystihuje Austrálii v podobě, v jaké by se po nějaké té apokalypse mohla nacházet a i hudební podkres rozhodně neurazí. Nicméně, co dělá hru hrou je obvykle hratelnost, která sice není vyloženě špatná, nicméně si myslím, že si autoři ukousli poměrně velké sousto a nedokázali vše naplánované pospojovat do bezchybně fungujícího systému, což je rozhodně škoda. Pakliže byste i přesto chtěli svět Broken Roads navštívit, asi bych vyčkal na nějakou větší slevu, jelikož aktuálně se hra prodává na Steamu za nějakých 30 EUR, které lze do tohoto žánru investovat dle mého i o mnoho lépe.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Drop Bear Bytes