Každá hrdinská družina potřebuje svého velitele stejně jako on potřebuje skutečné hrdiny, aby se mohli společně vydat za dobrodružstvím na jehož konci je čeká sláva nebo naprosté zatracení. Co když ale velitel a celá jeho družina jsou banda pošuků a to zatracení může trvat věčně? Tak na tuhle otázku najdete odpověď v The Dungeon of Naheulbeuk: the Amulet of Chaos.
Jen pro představení tuto gamesu mají na svědomí počítačoví mágové z Artefacts Studio na jejichž kontě je zatím asi nejznámější hrou adventura Vraždy podle abecedy v hlavní roli s legendárním detektivem Herculem Poirotem. Najdou se však v šuplíčku i nějaké ty závody. Jejich nový počin tak zcela vybočuje ze zatím vydaných žánrů a o to byla moje zvědavost větší. Původně byla hra vydána na PC a iOS již v roce 2020, ale letos ji doplnilo DLC The Ruins of Limis doprovázené kompletní edicí s názvem Chicken Edition, která vyšla rovněž na konzolích Xbox One, PS4 a Switch. Příběh přitom vychází z francouzské audio série, která se snaží parodovat fantasy a hry na hrdiny,
Pro začátek musím upozornit, že amulet není rozhodně pro každého. Velká část hratelnosti nebo spíše zábavy je založena na textu a kdo nešprechtí anglicky tak přijde bez legrace o půlku zábavy. Nyní už ale k samotnému příběhu. Jak autoři slíbili jedná se o čistokrevnou fantasy, která svými stereotypy spadá to kolonky Tolkien a podáním příběhu do kolonky Pratchett. Výsledkem je tak kouzelný mix s přesahem do všech žánrů.
V hlavní roli jsem se ujal ne jednoho, ale hned 8 hrdinů, kteří jsou tak odlišní, že to snad víc není ani možné. Máme tu hrdinného hraničáře, který je velitelem skupiny a takový baron Prášil. Pak je tu sličná elfka, která je sice výborná lukostřelkyně, ale zato jí v hlavě šustí stromové listí. O moc lépe na tom není ani barbar, který jako by z oka vypadl Arnoldovi v lepších časech. Trojci prosťáčků doplňuje věčně hladový ork, který má ve hře funkci tanku a tažné muly. Tomu dělá chůvu čarodějka, která je ze všech asi nejchytřejší společně se zlodějem, který pro změnu rád mizí ve stínech ne proto aby udeřil, ale protože se strašně bojí. Navíc ho chudáka všichni ignorují. A aby byli zastoupeni opravdu všichni, tak tuhle bandu doplňuje ještě trpaslík a ten je prostě kapitola sama pro sebe.
Základní bandu doplňuje ještě jeden ze tří charakterů, který si po vyzkoušení nevratně vyberete. Nutno podotknou, že ono ozkoušení znamená projít si s každým jednu část hry a poté si po pečlivé úvaze vybrat. Přitom se navíc seznamujete nejen s dalšími herními mechanismy, ale příběh volně nabírá na otáčkách, takže to celé nepůsobí nijak křečovitě. Osobně jsem dal nakonec přednost kněžce, která zastává roli léčitele a nejednou mi zachránila kůži.
V tomhle bodě si odskočím k obtížnosti celé hry. Ačkoliv se jedná o tahové RPG a spousta věcí se dá zachránit během bojů, ne vždy tomu tak je. Osobně jsem dal druhou nejtěžší obtížnost a v půlce vyprávění po několika pokusech v rámci nerovného souboje s gobliny změnil obtížnost na příběhovou. Kdo by byl nicméně opravdový sadista může zvolit mód iron man. Ten uzamkne zvolenou obtížnost a v případě úmrtí všech postav smaže save, takže buď to dáte nebo ne. Ať vás provází válečná štěstěna.
Kdo by se chtěl naopak více užít příběh a nechtěl se v rámci RPG zdržovat levelováním postav, resp. rozdělováním bodů dovednosti, tomu hra v rámci nastavení podá pomocnou rukavici a v průběhu hraní vše udělá za něj. Nutno podotknout, že ačkoliv jsem tuto možnost nezvolil, našel jsem u každé postavy zeleně vyznačené její nejhlavnější atributy, u čarodějky např. inteligenci. Nikdo ovšem nelimituje hráče v tom udělat z orka ostrostřelce a z elfky šermířku. Je to čistě na Vás. Na závěr původního nastavení je ještě možnost zvolení hlasu vypravěče. Zdali zvolíte muže nebo ženu hru nijak neurčuje, jde čistě o to, co je vám příjemnější. Osobně jsem zkusil obě varianty, ale nakonec vyhrála ženská verze.
A zde se vrátím zpět k příběhu. Aniž bych nějak extra spoileroval mohu prozradit, že naše skupina ihned na začátku umírá, a to uprostřed chrabrého boje s tajemným padouchem, který triumfálně odchází ze scény. Už v této úvodní scéně jsem pochopil, že hra nebude moc vážná, když první co jsem uslyšel bylo trpaslíkovo odhodlané NEPROJDEŠ DAAAAAAAAAL. Jen kulturnímu barbarovi se při těchto slovech nevybaví jeden hrdinný čaroděj v šedém, stojící sám proti strašlivému ohnivému démonovi. Střih, a naše skupina přichází jako že nic čerstvá a v plné síle do vchodu dungeonu. Zvláštní, že? A věřte, že se to celé ještě více zamotá.
Více k příběhu uvádět nebudu, abych vám nezkazil možná překvapení. Snad jen ještě prozradím, že ačkoliv jsem si myslel, že dungeon bude temné podzemí hemžící se všelijakou havětí, nemohl jsem být dál od pravdy. V rámci příběhu totiž projdete osm lokací jen v rámci dungeonu z nějž vedou odbočky do dalších asi tří destinací. Jako vášnivému čtenáři mi nejvíce učarovala velká knihovna.
Abyste se do ní ovšem dostali budete muset ujít velký kus cesty. Mně hra zabrala několik večerů, a to jsem popravdě ani neprošel všechny vedlejší úkoly. Těch sice není ve hře tolik, ale hlavní příběh mi tentokrát bohatě stačil, a tak jsem je plnil spíše sporadicky. Dalším důvodem je taky fakt, že odměny za úkoly nejsou kdo ví jak obrovské, resp. někdy vůbec žádné. Cože? Splnil jsi úkol který jsem ti dal? No to je ovšem skvělé. Tady máš odznáček a táhni. Hlavní odměnou tak bývá posun v rámci příběhu a sem tam nějaká ta cetka a zlaťáček.
Ty ale tentokrát nehrají překvapivě prim nebo mi to osobně aspoň nepřišlo. Než jsem změnil obtížnost hry, vystačil jsem s lootem co jsem sesbíral v rámci procházení lokacemi a jediné co jsem nakupoval byly bandáže a lektvary zdraví. S postupem děje tak postavy vypadaly jako mumie, hltající hektolitry léčivého džusíku. Víc ale nebylo třeba. Naopak přiznávám, že s vyšší obtížností se najde určitě využití i pro takový lektvar neviditelnosti nebo slepičí bomby.
Alfou a omegou jsou ale schopnosti hrdinů, které se dělí na 5. úrovní. Ze začátku jsou sice nic moc, ale když taková čarodějka po odemčení 5. úrovně vyčaruje obřího přízračného hada nebo letku fénixů, to už má něco do sebe. Naopak nejvíce bizarní dovednosti má ork, který dokáže říhnout tak mocně, že zraní až 5 nepřátel ve svém okolí a ještě je omráčí. To ovšem není nic oproti vydávení hlavy goblina a jejímu vrhnutí proti nevěřícím soukmenovcům. Opravdová lahůdka.
Ruku v ruce s dovednostmi jdou atributy společně s výbavou. I kdybyste povolali tolik fénixů, že by z temné noci udělali jasný den nebude to k ničemu bez řádných statistik a pořádné zbraně. Tady bych vývojářům vytkl nemožnost pořádného nákupu zbraní nebo spíše jejich nedostatek. Jediný pořádný obchod je totiž ve sklepě dungeonu a tam opravdu nenabízí bůh víc co nebo za to chtějí poslední řádné ukořistěný zlaťák. A ve chvíli, kdy jsem měl tolik peněz, že bych si mohl krám koupit i s pěknou prodavačkou, tak už sem měl nalootovaný takový gear, že se o tom majitelce ani nezdálo.
Je pravda, že během hraní jsem se dostal i k jiným prodejcům, ale většina mi nabídla výbavu na úrovni, kterou jsem měl nebo takovou, že statistiky tolik neposílily. Na druhou stranu aspoň mě to opravdu donutilo prolézt každý kout a temnou místnost, a hledat každou truhlu. I to je ostatně součást hry. Aby to nebylo ale jen o nějakém běhání nahoru a dolů, nošení toho a onoho je třeba pořádně vyprášit kožich všem padouchům co se jich tu sejde. Dnešní menu nabízí, krysy, pavouky, mrtvé, čaroděje, démony, gobliny, trpaslíky a všemožnou další žoužel a vyvrhele. Jak bylo řečeno, jedná se o tahové RPG, takže aktivujte šedé buňky mozkové a jde se tahat.
Na začátku skoro každého boje je možnost rozmístění bojovníků, doplnění slotů pro lektvary atd. Jakmile jste připraveni stisknete tlačítko a už není cesty zpět. Zde jen malá odbočka. V průběhu školení mi bylo vysvětleno, že pro kartu s questy mám zmáčknout jednu šipku, pro inventář druhou a pro skilly třetí. Potom už ale šipky nikde nebyly popsány a tak jsem mohl akorát vztekle překlikávat, než jsem se naučil zmáčknout hlavní plochu ovladače a přes R1 a R2 si překliknout. Ale zpět do bitevní vřavy.
Každá postava má dva tahy, jeden pro pohyb a druhý pro útok. Co zvolíte první je jen na Vás. Občas máte možnost díky speciálním schopnostem nějaké postavě jeden bod doplnit. To se mi vyplatilo například u čarodějky, která potom díky dvěma plošným kouzlům poslala regiment goblinů do horoucích pekel. Pokud je ovšem třeba, může postava použít oba body pro přemístění, takzvaný sprint a prostě se jen proběhnout po bojišti vstříc dalšímu zákazníkovi na vyporcování. V tom je expert barbar, který v pozdějších částech hry dokáže jednou ranou pokosit tři nepřátele v řadě. Každá z postav má navíc možnost mít buď zbraň na blízko nebo na dálku až na orka.
Do toho všeho se občas přidají i nějaká ta zranění nebo otrava, a to i vlivem samotné bojové arény. Když někdo z nepřátel šlápne na správný knoflík, v mžiku z několika otvorů vystoupí otrávený plyn a problém je na světě. Ještě horší je, když se rozbijí sudy s tekutinou a hrdina při přebíhání za dalším úderem prostě uklouzne. Nejen, že tak nepodrbe sekerou orka mezi příhodně nastavenými lopatkami, ale zároveň zůstane jako lazar několik kol ležet, pokud ho dřív buď někdo nevyléčí nebo mu nepřátelé nedají ránu z milosti.
To vše k boji patří a opravdu je v některých chvílích potřeba pečlivě zvažovat koho, kde a jak sejmout, ale některé boje jsou specifické tím, že pokud nezadupete oponenta do země včas, budou mu postupně chodit posily, a to bez ohledu na celkový počet. Právě to byl důvod, proč jsem změnil obtížnost hry, když jsem opakovaně nezvládl vyhubit armádu goblinů, která se poté nehezky rozrůstala. Odměnou za vítězství je následně nějaký ten loot a možnost vyléčení hrdinů, pokud máte dost bandáže a lektvarů. Otravy a další radosti mizí automaticky po skončení boje.
A zde musím vytknout asi největší slabost celé hry. I na nejlehčí obtížnost se boje kolikrát nehezky protáhly. Ano, to u tahových her čekáme, ale i tak mi občas délka bojů přišla neúměrná, až zbytečně zdlouhavá. Celé to korunuje další chyba a tou je padání hry. Představte si, že po 20 minutách odešlete posledního pavouka do věčné pavučiny a triumfálně v inventáři už procházíte loot a najednou buch a máme tu oznámení o chybě hry. Smrt v Dark Souls je oproti tomu milosrdné poškádlení, se kterým počítáte. Navíc systém provádí autosavy chaoticky, takže se načte třeba druhé kolo celého boje a laškovně vyzývá k odehrání. Já měl potom chuť laškovně prohodit ovladač televizí.
To je asi ale to nejhorší co se může stát nebo co bych vytkl. Ano, příběh by mohl možná být trochu rozpracovaný, aby to nebylo jen o pobíhání po lokacích a honění od čerta k ďáblu, ale to všechno je okořeněno neskutečnou dávkou humoru, který je obrovským plusem celého tohohle počinu.Postavy totiž hláškují prakticky bez přestání a to jak v průběhu zkoumání tak například i během interakce se zadavači úkolů. Prim v tomhle hraje elfka s trpaslíkem, kteří se neustále pošťuchují stejně jako Legolas s Gimlim, ale pozadu nezůstává nikdo z hrdinů až na orka, jehož hlášky překládá čarodějka. Namátkou tak zazní nejen z jeho úst I have a bad feeling about this (fanoušci Star Wars vědí). Jiné NPC zase ujišťuje, že bylo kdysi hrdinou, než ho postřelili šípem do nohy (u stráže ve Skyrimu prý pořád mají nábor).
Humor ale nevychází jen z hašteření hlavních hrdinů, ale i celkového zpracování a různých situací. Jako příklad uvedu byrokratické liche plnící funkci knihovníků ve velké knihovně. Splnění jejich nároků mi připomnělo snažení Asterixe s Obelixem pro získání formuláře na úřadu ve 12 úkolech pro Asterixe. A odemčení tajného vchodu do říše trpaslíků? Taky pecka, a to doslova. Odkazů na různé filmy nebo hry je ve hře spoustu a věřím, že si každý najde svoje.
Na závěr mohu už jen dodat, že vydané DLC přímo navazuje na závěr hlavního příběhu, u kterého mně osobně spadla čelist. Ať už ale budete zvažovat pouze samostatnou hru nebo kompletní edici, určitě si užijete spoustu zábavy a třeba se k ní i přes její chyby, které snad vývojáři ještě napraví vrátíte. Já to určitě udělám. HRRRRRR NA NĚĚĚĚĚĚĚ
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Artefacts Studio
