Když se řekne rok 1993, většina z nás si zřejmě vybaví především vznik samostatné České, respektive Slovenské republiky. Někteří by snad ještě mohli říct, že to je rok jejich narození, ovšem z hlediska počítačových her? Upřímně, tipuji, že si pár lidí vzpomene na Doom nebo druhý Mortal Kombat. Samozřejmě nechci naše čtenáře nijak zvlášť podceňovat, ale ruku na srdce – kolik z vás vědělo o Syndicate, taktické střílečce viděné z isometrického pohledu ještě před tím, než Electronic Arts oznámili přípravu kompletního restartu této série?

Ale dost herní historie, píše se přeci jenom rok 2012. Z taktické akce se stala regulérní střílečka, která už na konci tohoto měsíce půjde do obchodů a na níž existuje spousta rozdílných názorů. Někteří, především ti mladší, jsou docela nadšeni, určitá skupinka starších hráčů (především těch, kteří si pamatují původní hru) zase nadává a australští komisaři ji zase považují za příliš brutální, krvavou a násilnou, kvůli čemuž jí odmítli udělit v Austrálii doposud stále nejvyšší hodnocení „do sedmnácti let nevhodné“. Ať už tedy máte na Syndicate názor jakýkoliv, s největší pravděpodobností jste si i tak nenechali ujít nedávno zveřejněnou demoverzi, která je dostupná na Xboxu 360 a PlayStation 3 a v níž si můžete vyzkoušet misi „Western Europe“.

Jak už zde tedy zaznělo, přibližně osm set megabytů velká demoverze obsahuje jednu z devíti kooperativních misí dostupných v plné hře, pojmenovanou „Western Europe“. Odehrává se někde západně od Paříže a jak se dozvíte v instruktážním videu, úkolem čtyřčlenné party hrdinů je zabít plukovníka Enrica Gabrona. Proč? Inu, místní syndikát o rozloze takřka současné Evropské unie ukrajuje zisky vaší korporaci na místním trhu, nehledě na to, že zde zřizuje vojenskou základnu, což se vašim chlebodárcům nelíbí. A tak do akce nastupujete vy, jejich speciální agenti, jejichž úkol je jediný – opět v oblasti nastolit „pořádek“.

Jinak řečeno vás čeká přibližně dvacet minut dlouhá mapa, dělící se do čtyř jakýchsi sektorů. Každý z nich probíhá naprosto stejně: otevřou se velká vrata, vystřílíte spoustu nepřátel (to především), vstoupíte do relativně malé místnosti, doplníte si munici, aktivujete speciální zařízení, za vámi se zavřou dveře a zase pěkně od začátku. Jedinou výjimku tvoří pouze konec, kdy zabijete pořádně namakaného a nebezpečného závěrečného bosse, tedy plukovníka Gabrona. Nic víc a ani nic míň.

Ještě v rychlosti bych se rád zmínil o nepřátelích. Nechci se dlouze rozepisovat ani tak o těch obyčejných, kterých zabijete desítky a kteří nejsou ničím speciální, ale především o seržantech. Seržanti totiž představují o něco vylepšenou verzi obyčejných vojáků, mají daleko více života a jsou tak logicky daleko nebezpečnější. Na druhou stranu, nepotkáte jich tolik, ale když už se objeví, rozhodně znamenají určité nebezpečí. Kapitolou samu pro sebe je pak závěrečný protivník, který disponuje zatraceně rychlým a smrtícím rotačním kulometem a dokonce neprůstřelným brněním, do něhož se nejdříve musíte nabourat, abyste ho byli schopni alespoň nějak zranit.

Dobře, ovšem tohle může nabídnout jakákoliv jiná dnešní střílečka, s pár úpravami třeba i takový Battlefield 3. Čím se tedy Syndicate odlišuje? Především všemožným hackováním a prolamováním různých systémů. Při hraní totiž můžete prolomit naprosto cokoliv, od objektů důležitých pro vlastní postup misí (otevírací systémy brány a podobně), přes nepřátele (především u plukovníka Gabrona tuto možnost skutečně uvítáte), až po odjištěné granáty a dokonce se lze nabourat i do samotných spoluhráčů. Tedy ne zrovna přímo do jejich účtů a konzolí, jak by si někteří z vás možná přáli, ale do jejich herní postavy. Pokud tak učiníte, dokážete vyléčit jejich zranění a tím pádem doplnit život.

Upřímně, nechtějte po mě vysvětlení, jak je to vůbec možné, zkrátka musíte přijmout, že v roce 2069 se vám doktor nabourá do hlavy, čímž vás vyléčí. Nebo se prostřednictvím resetování čipu ve vašem mozku oživit. Zvláštní je, že veškeré tyto úkony lze provádět z jakékoliv vzdálenosti. Popravdě jsem ještě nepřišel na způsob, jakým to funguje, zda to tak prostě jde nebo se možnosti hackování sdílí mezi všemi hráči... Nevím, faktem však je, že občas dokážete začít prolamovat zabezpečení proklatě daleko, občas musíte být přímo u něj.

Zřejmě to nikoho nepřekvapí, ale také zde sbíráte za své výkony zkušenostní body a postupně si odemykáte vylepšení pro svojí postavu (více života, lepší odolnost vůči výbušninám a podobně), další použitelné schopnosti (můžete mít u sebe maximálně dvě) nebo také dostupná rozšíření pro své zbraně. Na prvních dvou jmenovaných funkcích toho není příliš co zmiňovat, vylepšení fungují jako klasické talenty (i když je k dispozici pouze jeden strom), další schopnosti zase kupujete za získávané předměty zastupující měnu. Jedinou zvláštnost představují rozšíření pro vaše zbraně, které si nejprve musíte stejně jako schopnosti zakoupit a pak navíc ještě vyzkoumat.

Za co však musím autory bezesporu pochválit jsou aktivity, za které body získáváte. Hra vás totiž neodměňuje jenom za zabití nebo asistence, ale prakticky za všechno. Uzdravíte někoho? Máte body. Oživíte někoho? Body. Použijete předmět důležitý pro samotnou misi? Body. Použijete speciální předmět? Body a tak bych mohl pokračovat opravdu dlouho. A co víc, získané ohodnocení u některých akcí není předem pevně dané, ale mění se na základě vašeho „výkonu“. Příklad bude zřejmě nejlepší – za zabití standardního nepřítele získáte sto bodů, pokud vám však někdo pomůže a získá za asistenci 49 bodů, vy dostanete zbytek, tedy 51. Různě velkou odměnu dostanete třeba i za léčení spoluhráčů, odvíjející se od toho, kolik jim obnovíte života. Suma sumárum je sice velice jednoduchý, až primitivní systém, na druhou stranu však podle mého názoru spravedlivější než ten klasický.

Závěrem dnešních dojmů se vám musím k něčemu přiznat. Demoverzi Syndicate jsem hrál na konzoli Xbox 360, kterou mám teprve několik dní a tak je docela logické, že mi ještě hraní her, tím spíše stříleček, na konzolovém ovladači příliš nejde. Přesto však říkám, že mne demoverze Syndicate bavila, i když jsem za jednu hru dokázal zabít maximálně takových dvacet nepřátel. Titul však dovoluje i takovému dřevu, jako jsem zatím já, díky udílení bodů za léčení a oživování přátel postupovat zkušenostním systémem relativně rychle, čímž jej stále udržuje v pozornosti a třeba jej i donutí soustředit se spíš na podporu spoluhráčů než na sebe samého.

Nehledě na to, že takováto kooperace je pro mne zatím stále ještě nová, neokoukaná a myslím si, že s přáteli může být úroveň spolupráce postoupit ještě o úroveň výš. Zda však všechno toto dokáže utáhnout celou hru se dozvíme až 24. února, kdy hra vychází v Evropě.