Addamsovi, kdo by je neznal. Pošahaná rodinka na hranici černého humoru a bizarnosti obývající prastaré sídlo a kterou má většina z nás spojenou asi s filmy z devadesátek. Addamsovi však mají i svoji kreslenou podobu se kterou mimo jiné vtrhli na plátna kin v roce 2019 a letos je čeká nové dobrodružství. A právě z této podoby vychází nejnovější dílko studia Outright Games.
Příběh je vcelku jednoduchý. Poklidné žití v sídle naruší nikým nezvaný cizí muž, který tvrdí, že dům jim nepatří a on místo něj plánuje postavit jeden ze svých zábavních podniků, respektive únikovku a jídelnu. Zděšení podivíni nevědí, co by měli dělat, vždyť jsou tu už od nepaměti, ale dům sám je v tom samozřejmě nenechá. Začíná tak honba za odhalením historie příbytku, o kterém tahle rodinka vlastně ani moc neví, což je třeba v rozporu právě se zmíněnými filmy, kde měl bohatou historii prezentovanou pomníky rodiny. Morbidní a přitom vtipné. Ještě musím dodat, že v rámci příběhových rozprav mezi postavami vše obstarává pouze psaný text, dabing se tentokrát nekoná.
A teď už k samotné hře. Jak se asi dá předpokládat v hlavní roli se ujmeme jednoho z podivínů rodiny, přičemž na výběr je základní čtyřka Morticie, Gomez, Wednesday a Pugsley. Zde bych si trošku už postesknul, že ve hře není myšleno na všechny, a zatímco bych oželel babí Addamsovou určitě bych uvítal strýčka Festera nebo i Lurche (to je to Frankensteinovo monstrum co dělá děvečku pro všechno a jen mručí). V rámci příběhu se poté tahle partička vydává skrz sídlo rozdělené na čtyři oblasti kuchyň (jídelna), hřbitov, hudební salon a laboratoř. Jejich úkolem přitom není nic menšího než najít historické předměty, na jejichž základě by prohlásili dům za historickou památku, a tedy učinili přítrž stěhování a plánům na přestavbu.
Každá oblast se skládá z několika misí, které jsou přístupné skrze portály, které otevírá podle příběhu samo sídlo, aby členy domácnosti navedla tím správným směrem, kde hledat. Ačkoliv zatím hra může působit jako nějaká detektivka ve stylu tady máš obrázek a hledej důkazy nebo nějaký předmět, tak to tak vůbec není. Naši „hrdinové“ si totiž vypůjčili nápad od jiné rodinky a nechali se zmenšit a začali pátrat na vlastní pěst. Neděje se tak ve všech levelech, ale třeba hned v první oblasti kuchyně se díky zmenšení brodíte přes krajíce chleba, paličky na maso nebo třeba konzervy. Na hřbitově už v normální velikosti se třeba zase využijí katapulty nebo obří kuše.
Ohledně designu jednotlivých levelů jsem opravdu na vážkách. První level nebo dva v každém světě jsou zajímavé, protože se setkáváte s novým prostředím. Po delším hraní ale velmi rychle zevšední. V kuchyni jsem se třeba několikrát brodil přes jezero polévky a byl mile překvapen a zaujat. Když jsem se přes ní ale brodil další hodinu a půl tak jsem byl spíše už znechucen. Na chuti mi nepřidal ani hudební doprovod, který umí jen pár skladeb nebo spíše jednu dlouhou pro každý svět a tu jede pořád dokola. Po prvních pár poslechnutích to jde, ale po několika desítkách minut je to k zešílení a říkal jsem si jestli si nemám pustit jako hrůzný doprovod třeba Evu a Vaška. Navíc mi úroveň grafického zpracování přišla místy nevyvážená. Chvílemi jsem měl totiž pocit, že některé části levelů jsou vypracované do nejmenšího detailu, ale záhy působila další část strašně ploše jakoby jen nakreslená.
Další smutnou kapitolou jsou nepřátelé. Hra bohužel neoplývá kdoví jak velkou škálou potvor na které můžete narazit a v každé části domu se tak dočkáte pouze pár druhů, které byste spočítali na prstech jedné ruky. O to smutnější je, že se Vám představí vždy skoro hned v úvodu dané části, takže v dalších lokacích Vás zkrátka už nemá co překvapit. Na druhou stranu alespoň monstra tématicky sedí k daným prostředím a nenarážíte na úplné blbosti. V kuchyni se například promenádují oživlá rajčata, nebo chapadla z chobotnice, na hřbitově zase náhrobní kameny. Na to, že těch misí opravdu není málo mohli vývojáři časem nějaké ty potvory přidat. Zatímco mohli nepřátelé alespoň trochu oživit postup příběhem, společně s prostředím spíše přispívají k postupně narůstajícímu stereotypu, z něhož vás může dostat jen přechod do další části domu nebo minihry.
Minihry jsou opravdu velkým zpestřením hry a pozvedávají ji o úroveň výše. Hlavním úkolem miniher je během časového limitu sesbírat co nejvíce hvězd a měsíčků za které získáváte body. Pro splnění minihry samozřejmě musíte nasbírat určitý počet bodů. Když zemřete, body se naopak odečtou ale ne moc takže smrt vás zase tolik trápit nemusí. Dobrou zprávou je, že hry jsou i přes stále stejný úkol rozmanité a každý si určitě přijde na svoje. Jako příklady uvedu jízdu na voru v polévce nebo cirkusovou jízdu na kuličce na starém hudebním stroji.
Vraťme se nicméně ještě k jednotlivým levelům. Hlavním úkolem je sice opravdu projít level a dostat se k toužené historické památce, která může pomoci zachránit dům, ale není to jediný úkol, která v dané misi je. Ty jsou celkem tři a za každý dostanete jeden medailonek rodiny Addamsů. Ty potom slouží jako vstupenka do dalších misí. Nutno uznat, že úkoly nejsou těžké a když prolezete celou úroveň snadno je splníte. Jedním z úkolů je vždy sesbírání dostatečného množství dublonů, kterých je všude opravdu hodně a ten zbytek také není těžké splnit. Jako příklad uvedu naházení tří kuřat na váhu.
To je ale pořád nějaký design a úkoly a úplně jsem zapomněl na jednu z hlavních částí hry, kterou jsou zbraně a zacházení s nimi. Tahle rodinka je sice ztřeštěná, ale ani oni se bez dostatečné výbavy nemohou postavit svým nepřátelům. Jak se dá asi čekat zbraně také nejsou úplně klasické a sedí opravdu k jednotlivým členům rodiny. Ostatně aby ne, vychází totiž z již zmiňovaného filmu. Gomez tak dostává meč (v originále nazýván Mamushka saber, oko nostalgicky ukápne slzu), Morticia pavouka, který střílí pavučinu, Wednesday chobotnici stříkající inkoust a Pugsley staré dobré házecí bomby. Jelikož je ale možné hrát během celé hry za kohokoliv mohou všichni používat vše.
A tím bych se dostal asi k poslední věci, kterou je multiplayer nebo spíše rodinná zábava. Hru je totiž možné projít v maximálním počtu čtyř hráčů, kdy se každý zhostí svého Addamse a hurá za potrhlým dobrodružstvím. Tuto možnost jsem neměl bohužel možnost ozkoušet, protože se mi nepodařilo sehnat nikoho, kdo by si chtěl hru zahrát. Věřím ale, že spolupráce všech členů na jedné obrazovce je právě tím chybějícím kořením, které celému tomuhle guláši dává tu správnou příchuť.
Co říct na závěr. Tenhle kus měl určitě ambice vyplnit prázdné místo v herním průmyslu, kde se na tuhle zvláštní rodinku moc nepamatovalo, ale bohužel zůstalo jen u ambic. Ačkoliv na hráče může sem tam dýchnout závan nostalgie nebo nadšení z nových levelů společně s minihrami, nestačí to na převážení pocitu, že hra se v mírných obměnách neustále opakuje.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti CENEGA CZECH
