Celá dlouhá pohnutá historie vývoje nikterak nenasvědčovala tomu, že bychom se mohli těšit na nějak doopravdy výjimečný titul. I já jsem vychvalování Human Head Studios, potažmo 3D Realms, bral s dosti významnou rezervou a o revolučnosti celého herního systému jsem si myslel své – inu aby ne, Prey bylo původně oznámeno již v roce 1995 a důvěryhodnost autorů (tedy jestli ještě nějaká vůbec existuje) rapidně klesala nebo spíše padala spolu se stále odkládaným Duke Nukem Forever – dočkáme se ho vlastně někdy? Hodně pošramocenou reputaci se jim ale vydáním Prey určitě podařilo alespoň trochu vylepšit; hra je to veskrze zábavná, graficky pěkně naleštěná, v regálech již připravená a po koupi i odhodlaná vás zabavit v letošním skutečně parném létě. Obsahuje řadu originálních prvků, mnoho z nich jste si mohli vyzkoušet i v nedávno vydané a nutno říci, že velmi úspěšné demoverzi. A my se právě teď podíváme na to, jestli má hra na nás připravenu další plnohodnotnou zábavu, kterou samozřejmě očekáváme s otevřenou náručí, jestli se se vším zajímavým nevystřílela jen a pouze v hratelné ukázce – zkrátka a dobře, jestli má cenu do ní investovat své krví a potem vydřené finanční úspory. Pokud jste pozorně a bedlivě četli výše popsané řádky, už jsem vám zčásti na otázku brát či nebrat odpověděl, ale my to teď vezmeme poněkud podrobněji. A detailně. A basta!

Prey je 3D střílečka, není v ní možná přesně takové množství akce, jaké byste při standardní konstelaci své mysli očekávali, ale hra vše vynahrazuje svěžím vánkem v podobě několika úplně nových neokoukaných originalit. Ale než se k nim dostaneme, abychom si je probrali skrz nasrkz, budete muset slupnout dalších pár písmenek o příběhu, nutno říci lehce klišovitém, který našeho indiánského neohroženého hrdinu potkal. Já jsem vám ještě neřekl, že hlavní hrdina je indián? Tak ano, postava, se kterou dostanete od tvůrců možnost se realizovat, je mladý Čerokézský muž jménem Tommy, který žije v tradiční americké rezervaci, ale to opravdu není jeho vysněné místo k pobytu – chtěl by co nejdříve vypadnout a změnit svůj život kompletně od základu. A to ještě nemluvě o stále opakovaných povídačkách o indiánském odkazu předků, které slyší každý den a to nejen z úst svého mnohaletého strýčka Einise (tak nějak se to snad bude psát..), a které už nemůže vystát – v tom se mu fakt nedivím. On taky Tommy rozhodně není tím nejslušnějším indiánem pod sluncem, k sprostému výrazivu má asi tak daleko, co by bezruký těžkou koulí dohodil, což, jak asi sami uznáte, na olympijskou medaili ve vrhu moc nevypadá. Ony celkově hlášky z našeho hrdinného přítele padají jak na běžícím pásu – zřejmě se třeba ve škole potkal s mladým Dukem a něco odpozoroval, odposlechnul a teď nám vše pronáší až pod nos, nebo spíše pod uši. Nutno říci, že některé jeho řečnické výlevy jsou i vcelku vtipné a veselé.

V baru, kde celá hra začíná, pracuje i Tommyho milovaná slečna Jen, která však nesdílí jeho rezolutní odhodlání se z rezervace odstěhovat a naopak by chtěla žít dál na tradičních místech a předat odkazy z minulosti svým potomkům a tak dále, znáte to no... prostě holka. Hra samozřejmě nenabídne simulaci o tom, jak zplodit malého indiánka a jak mu vštěpovat základy výchovy, kterak se má správný Vinnetou chovat. To znamená, že se něco po... pokazí. A sakra pořádně! Než se tak stane, stihnete dva opilce naučit, že na Jen se nesahá – zde musím upozornit na velmi líbivé zvuky, které vydává hasák při něžném kontaktu s jejich otylými obličeji. Potom už to přijde, bouřka, mimozemská loď, únos vás všech (Tommyho, Jen i starého Einise), zabavení různých věcí, které později uvnitř mateřské lodi mimozemšťanů nacházíte (viz. třeba funkční automat na poker, který si lze zahrát), a je to všechno v pytli. Jistou shodou náhod (my tomu tady říkáme scénář) se Tommy dostane na svobodu a uprostřed mimozemské lodi se rozhodne jako správný Cherokee, že přece musí zachránit tu svoji Jen. Starého dědečka už asi „sejvnout“ nepůjde, protože je před vašimi nebohými zraky jaksi dosti mlaskavým způsobem zbaven života. Já vím, staří lidé občas zemřou, ehm, ale asi ne takhle... To vás ovšem ještě více nabudí k pořádnému záchranářskému výkonu a teprve teď začíná Prey doopravdy. Jdeme na to!

To, že se Prey odehrává na velké, obrovské a ještě gigantičtější vesmírné lodi mimozemšťanů, která vás unesla z naší krásně zelené a kulaté planety, dovoluje autorům vytasit se s první velkou změnou ve stereotypu hraní 3D akčních her a tím není nic jiného než dlouho dopředu proklamovaná dynamická změna gravitační energie. Tak zaprvé tu máme takzvané gravitační pásy, po kterých si to můžete tlapkat na stěnách nebo po stropě, ovšem nedoporučuje se skákat, protože potom oooops, spadnete směrem tam, kam přitažlivost právě působí. Je velmi příjemné chodit si to hlavou vzhůru a opačně orientované (na co zase myslíte...) nepřátele nevybíravým způsobem zasílat expresně do alienského pekla, nebe nebo co tam tyhle potvory vlastně můžou mít. Dalším novátorským počinem je měnění gravitačních zákonů té určité místnosti, ve které se zrovna nacházíte. Jednoduchým střelením do čidla na stěně / stropě se celá místnost převrátí a přitažlivá síla začne působit na tu část lokace, kde je čidlo upevněno. Chvílemi opravdu obrovský nápor na žaludek; a když se do hry opravdu ponoříte a třeba jste k obědu zrovna neměli to nejčerstvější, co lze v ledničce nalézt, je možné, že svůj pokrm uvidíte ještě jednou znovu a to v lehce čvachtavé formě. Autoři si samozřejmě byli vědomi, že tento segment hry nemůžou podcenit, proto většina puzzlů, které musíte řešit, souvisí s gravitační silou. Anebo s teleporty. Ve hře narazíte také na druhý originální nápad, spousty teleportů. Přijdete ke zdánlivě obyčejné bedně, obejdete ji a ouha, jedna strana je pěkně průhledná a vidíte tam jinou, další, a nejlépe ještě zajímavější lokaci. Dámy a pánové, pojďte dál. Některé teleportační brány jsou slepé, jiné vás vedou na místa, která jste již navštívili, další vás zavedou jen k nějaké nové užitečné zbrani, doplnění nábojů a některé vás posouvají dějem kupředu. Společně s gravitací vás kolikrát tato zařízení dosti popletou a zmatou, ale za chvíli si zvyknete a zorientovat se ve světě Prey pro vás nebude žádný problém. Brnkačka. Musím ještě dodat, že umění teleportace ovládají také někteří vaši přítulní nepřátelé, proto se nedivte, že se vám párkrát během hraní přímo za zadkem otevře brána a z ní šupky dupky vyskotačí pár opravdu nakrknutých šeredných emzáků.

Tommy je indián, Cherokee, a ctí své předky, i když těm jejich gerontofilním povídačkám nevěří ani za mák. Brzy věřit začne! Nejdříve se mu zjeví jeho rozmělněný starý strýček, obdaruje našeho Tommyho svým vlastním jestřábem Talonem – funguje jako průvodce a pokud jste naprosto natvrdlí a nemůžete se pohnout dál (přiznám se, že se mi to taky jednou stalo, furt jsem si říkal, co tam ten pták vlastně dělá..), tak si například na nějaký důležitý předmět i sedne, abyste věděli, co kde zmáčknout. Když se rozohní (rozuměj zabarví se rudou barvou), předstírá i nějakou tu sporadickou spoluúčast v boji, ovšem jeho užitek je nepatrný, spíše mizivý. To hlavní, co z Tommyho dělá lehce nadpřirozeného bojovníka, je klávesa E (samozřejmě všechno ovládání lze v nastavení menu dle libosti převolit), která oprostí vašeho ducha od materiálního těla. Opustíte svoji tělesnou schránku a můžete například procházet zavřenými bezpečnostními dveřmi (vypadají jako z gelu) nebo přejdete přes zničený most.

Tam většinou vždy najdete tlačítko nebo buttonek, který zprovozní nějakou jinou cestu (popř. otevře zavřené dveře), kudy může váš záchranný výlet pokračovat nejen v duchovní podobě. S podstatou ducha souvisí také to, že jste v podstatě nesmrtelní – díky tomu je hra dost jednoduchá a nenapomáhá tomu ani to, že těžší obtížnosti se zpřístupní až po dohrání té úplně první. Když se totiž zdraví postupně dostane až na úroveň nuly, přenesete se tam, čemu již staří indiáni říkali „Věčná loviště“, kde zamíříte párkrát z luku (ten můžete používat také, jste-li odproštěni od svého těla, viz. výše) na červené a modré polétavce a po chvíli jste přeneseni zpátky do víru akce. Dodám jen, že modří slouží k doplnění duchovního ukazatele a červení naopak k nabití vašeho zdravotního stavu. Proto ani souboje s bossy nejsou ničím, z čeho byste si mohli nějak významně zakáknout své spodní prádlo, stačí si zastřílet v krajině duchů a jste zpět, a to kolikrát chcete. Po celé kosmické lodi Sphere jsou navíc rozmístěna fialová zřídla, která vám doplňují zdraví za pochodu; a nemůžeme říct že by jich byl nedostatek. Stejně tak i duševní energii lze doinkasovat během hraní, a to z malých bílých světélkujících výbojů, které zůstávají po zabitých nepozemských zloduších.

Nepřátelé a zbraně jsou kořením každé střílečky, jak jsem ale psal již na začátku, střílení si tu neužijete tolik, kolik byste čekali. V Prey převažuje hraní si s gravitací, teleportačními portály a různými duchařskými záležitostmi. Je to originální, tak pročpak toho nevyužít, že? Zbraně jsou graficky výborně zpracované, i když jsou povětšinou typické pro tento typ hry (samopal, raketomet, ...) akorát zabalené do mimozemského designu. Některé jejich části jsou neustále v pohybu, za tohle určitě pochvala. Každá z nich má dva módy, u základního samopalu je secondary módem odstřelovačka, přesně taková, jak má být. Mezi ty zajímavější kousky patří samo-vysávací puška (použijete ji i k řešení jistých herních situací; taky by se mi hodila doma při luxování), gránatomutantíci – stačí utrhnout nožku, anebo třeba luxusní zbraň, která dokáže vytvořit kouřové uskupení, kterým neprojdou žádné vystřelené náboje. Tak tedy klasická sestava doplněná několika originálními počiny. Tady panuje taky spokojenost. Pokud jde o ty emzácké bytosti, do kterých to budete dle svého nejčistšího svědomí pálit, tak základem je něco jako rychlé pštrosokuře. Nejčastěji však budete bojovat s mutanty, kteří by ale univerzálním vojákům jako z oka vypadli. Čím dále se ve hře dostanete, tím více nepřátelům začne přibývat končetin, otvorů, chapadel a podobných laskomin. Na nedostatečnou variabilitu vašich cílů si rozhodně stěžovat nemůžeme. Na jejich unylé myšlení bychom ale už mohli. Inteligence moc nepobrali a to je jen velmi mírně řečeno. Pštrosokuřata za vámi běhají úplně kamkoliv, jejich inteligence někdy nezvládne ani to a pro jistotu se zastaví úplně, abyste to s mířením na ně neměli moc těžké. S ostatními to je už o trochu lepší, ale nečekejte nic převratného, maximálně se schovávají za sloupy či bedny, sem tam udělají pár úkroků – v tak úzkých prostorech, kde se většina částí hry odehrává, po nich nemůžeme chtít zázraky, ale F.E.A.R. to není ani zdaleka.

Technologii, která Prey pohání uvnitř, by měl snad poznat každý, kdo aspoň trochu sleduje počítačové hry jako celek. Doom 3 engine je z výsledného produktu cítit všemi směry, v každé lokaci vás hra nenechá ani jednou na pochybách, na čem, že je celá postavena. Rozhodně ji ale nelze upřít místy nádherné lokace, například jedete širokým proskleným výtahem, když před vámi v krásném panoramatickém výhledu na vesmírnou loď s dalekým nekonečnem letí poškozené letadlo, které mimozemská loď také vysála z naší planety a když pak na místo havárie dorazíte vy, je to radost pohledět (o životech lidí v letadle ale raději nepřemýšlejte). Textury jsou perfektně ostré, v Doom 3 enginu tradičně lesklé, všechno se od všeho odráží, dynamické stínování stínuje, osvětlení svítí, tak jak to máme rádi. Quake 4 má vše možná ještě o něco detailnější a dotaženější, ale na Prey oceňuji to, že vše běhá rychle i na ne úplně moderních strojích a já razím heslo: „optimalizace především“! Také bych rád podotknul, že nádherné barevné spektrum, ve kterém se Prey odehrává, mě oslovilo přece jen o něco více než již zmiňovaný poslední díl série Quake. Pokud doma nemáte prehistorický exponát připomínající plecí stroj, nemusíte se vůbec bát, na rozumné grafické kartě a CPU kolem 3 GHz dostanete pohodové FPS při stále výborné kvalitě zobrazení.

Kromě všeho výše zmíněného vás čeká také pár zpestřujících cest v mimozemském vznášedle, které vás přesune na jinou část Sphere. Těšit se můžete na dosti nechutné vyvrhující otvory, sloužící zřejmě u emzáků jako kanalizace. Z vybavení dále vyzdvihuji zapalovač vhodný do temných zákoutí, aby jste se sami netřásli strachy a z technické stránky také skvělé ozvučení celého projektu. Uslyšíte vynikající hudbu a za zmínku stojí i nezvykle kvalitní zvuky – skvělá práce! Lahůdka pro ušní bubínky, zvláště v případě, že vlastníte nějaký sound system 5.1 nebo výše. Multiplayer má zcela jistě smysl vyzkoušet, teleportační a gravitační legrácky s přáteli můžou být tím pravým ořechovým na horké letní ponocování!

Tušíte možná správně, že teď přijde ten největší problém Prey a tím je délka. Prey je jen o něco málo výživnější než Episode One pro Half-Life 2, což dá maximálně tak 6-7 hodin (někomu možná bude díky gravitačním problémům trvat dohrání o něco déle). Já jsem hru dojel za necelých 6 a to možná ještě přeháním. Hra je to rozhodně zábavná, konečně taky někdo zkusil do 3D stříleček přinést něco čerstvého a 3D Realms se to dokonce podařilo, za to jdou body vesele nahoru. Prey nabídne i několik zajímavých vychytávek, na které budete ještě dlouho vzpomínat a pustí vás jen poté, co ji dohrajete – škoda jen, že již tak brzo. Někomu možná bude chybět více akce jako takové, to se dá s klidem překousnout, ale celková krátkost titulu už zcela jistě ovlivní vaše rozhodnutí. Pokud by šlo jen o zábavu, není jediný závažný důvod hru nedoporučit, proto také hra dostává podle mě výborné hodnocení. Můj názor znáte, teď je to na vás.