Postal a Manhunt prostě otočili principy, jaké zavedla Bible. Hlavní hrdinové by mohli být považování za spasitele jedině v případě, že vás život nebaví a jeho zbytek plánujete strávit pod zemí. Pořád jsou to ale osamělí pěšáci jdoucí na vlastní pěst za… no, Postal jde na nákup a Manhunt domů. Naproti tomu Ovelord má trochu jiné plány. Dávné časy jeho slávy, kdy vládl železnou pěstí celému království a kdy se jeho armád báli i za sedmero horami, jsou již dávno pryč a on je chce pouze znovu zažít. A tak vezmete svých pár skřetů a jdete lidem ukázat, že i dobro má svou alternativu.

Začínáte jako chudák v rozbořené věži, se špatnou výbavou a armádou, ze které by se protivník potrhal smíchy. To ale není ten způsob, jakým jej chcete potrhat, proto se párkrát proběhnete skrze město, vyrabujete co se dá a jako prostředek k potrhání svým malým smradlavým svěřencům seženete třeba nože, vidle, lopaty… to je jedno. Oni si vystačí s čímkoli. Pokud není po ruce nic lepšího, jako helma postačí klidně dýně, jako zbraň potom dokáže meč posloužit stejně dobře jako ruka zombíka. Možností je nespočet a je jen na vás jak moc se o ty prcky budete starat. Nakonec ale stejně zjistíte, že to nemá smysl a hlavní roli začne hrát především vaše výbava. Vy ste sice ze začátku somrák, který by se bez pomoci nedokázal snad ani podrbat, ale jakmile si ve věži postavíte slévárnu, začne se vaše vybavení rapidně zlepšovat, a to co potom zvládne vaše armáda, dost pravděpodobně zvládnete i vy.

Na stylu boje záleží, protože každá věc se dá vylepšit jiným způsobem. Když obětujete 150 žlutých skřetů, dostanete svůj meč na + 30 cca, ale když obětujete 150 červených skřetů, dostanete jej na to samé, ale s ohnivým útokem. Naopak zelení vám poskytnou regenerační schopnosti a modří vám pomohou s manou. Vylepšovat se dá samozřejmě i zbroj a helma, takže možností je nespočet. Otázkou je jenom, kde tolik obětí sehnat… To už je na vás, většinou ale záleží, jak se svými skřety zacházíte. Zpočátku bude stačit, když se postavíte doprostřed vřavy a gestem pravé ruky zavelíte k útoku. To co vám vychází ze začátku ale nemusí vychátzet později, a tak musíte skládat trochu vyváženější party. Hnědé dopředu, jako hlavní raubíře, kteří jsou mistry jakékoli zbraně, červené doprostřed jako střeleckou podporu a úplně dozádu modrásky jako lékárníky, kteří odtáhnou mtvolu z pole a udělají z ní zase živolu. Osobně si nejsem jist jestli bych se nechal léčit skřetem. Jeho léčitelské schopnosti by byly zajisté velice kvalitní, ale mám pocit, že by nepředčil ani skautského vedoucího, který vám dá místo paralenu spolknout obvaz a léčí zásadně močí.

Zpět ale k tématu. Chtěl jsem říci, že prostředí se neustále mění, každý typ skřeta umí něco jiného a i když řešení problémů nebývají složitá, alespoň vás hra nutí střídat taktiky, kombinovat a je to pak větší zábava. Kvůli progresu je pak samozřejmě důležité plnit úkoly, kterých jsou všude kvanta a za které sice dostanete téměř nulové odměny, ale pošoupnou vás trošinku dál a je zase na chvíli co dělat. Sranda je, že si je můžete vyřešit po svém a i když to někdy vypadá, že rád pomáháte a jste skutečný dobrák, je důležité se taky podívat, kolik mrtvol za úspěšným plněním stálo. Je sice fajn, že vymlátíte osadu půlčíků (kteří jsou zde, jen tak mimochodem, považování stejně jako jednorožci za symbol zla) a navrátíte vesničanům jídlo, které jim bylo odcizeno, ale vysvobození otroků se dá pojmout mnoha způsoby. Stejně tak mi nikdo předem nezakázal pozabíjet sluhy, kteří na hobití party byli také, tak proč se na mě vesničani zlobí? Jejich problém, měli to lépe interpretovat.

Abych byl úplně upřímný, já nejsem od přírody záporňák. To ta hra… ta ví jak člověka motivovat. Čím jste horší, čím víc loupíte, zabíjíte a unášíte lidi, tím víc se měníte. Samozřejmě, máte více přisluhovačů a zlata v pokladnici, ale také vypadáte více démonicky a zlepšují se vaše schopnosti. Získat špatné reputační body také není úplně nejjednodušší. Navíc questy, které vám srážejí karmu se neobjevují spontánně, ani je nemůžete dostat od vesničanů, elfů, prostě kohokoli, a musíte doufat, že nějaký dostanete od hry, když budete dělat lumpárny. Jinak vám nezbyde nic jiného než zabíjet všechno všude, což s prominutím není zábava, ale bezmyšlenkovitá hovadina.

Overlord je jen tak mimochodem hra portovaná z Xboxu 360, což s sebou obnáší jeden zcela typický konzolový problém. Hra se sice tváří zajímavě a ohromně zábavně, ale ve čtvrtině se zvrtne v tupé opakování nacvičených postupů a kopírování předchozích nápadů. Overlord má oproti ostatním hrám alespoň tu výhodu, že je protkaný dialogy, které jsou sice příběhu užitečné jako sada horolezeckých kladiv bezrukému, ale alespoň se u nich zasmějete. Například, když vás duch elfa prosí o pomoc a ukáže směrem k poslednímu přeživšímu stromu, kolem kterého se pase stádo krvavých jednorožců, jeden z vašich služebníků procedí mezi zuby cosi o neschopnosti elfů, že neumí ani zničit strom. Podobnými hláškami je hra přímo protkána a i když jde jen o subjektivní dojem, měl jsem pocit, že většina z nich je opravdu zábavná a na rozdíl od produkce jistých českých filmařů nejde jen o stou variaci na tisíckrát slyšené pravěké vtipy.

Tak trochu komická mi v některých situacích přijde hudba. Je sice naprosto parádní a do prostředí se hodí, problém je jen v tom, že se nemění podle právě probíhající situace a můžete se pak dostat do rozpaků. Nevíte jestli se smát nebo brečet. Tak napříkad. Představte si, že zrovna hromadně masakrujete hobity nebo rabujete městečko a do toho vám hraje něco ve stylu staročeské veselky. Grafika už podobnými neduhy netrpí. Zlí jazykové by sice mohli otvírat hubu na její polokýčovité zpracování, ale styl je styl a když se vám to nelíbí, tak hrajte s vypnutým monitorem. Mě například to docela sedělo a navíc, když se nad tím zamyslíte, kýčovitě jsou řešeny hlavně věci, které by z pohledu hrami nepostiženého člověka byly zlé a normálně vypadají ty, které by pro něho byly dobré. V tom je ten fígl. Máte tak pocit, že vaši svěřenci a vše co souvisí se zlem je hrozně roztomilé a hodné vaší pozornosti a naopak to, co by mělo být normálně považováno za dobré, je nezajímavé, šedé a kdo by se o to vůbec staral. Upřímně teď lituji maminky, které se pustily do čtení této recenze až poté, co hru koupily svým dětem pod stromeček, ale alespoň jednu dobrou zprávu pro ně mám. Ve hře neuvidíte ani kapičku krve. Stačí?

Pokud se u počítače s přibývajícími lety začínáte čím dál více a více nudit, rozhodně vám doporučuji Overlorda. Myšlenkou je to vskutku velice netradiční hra, která vás už po stomilionté nestaví do role spasitele vesmíru, ale naopak si zahrajete za záporňáka jako řemen, který by rád obnovil kdysi tak skvěle prosperující krutovládu. Jistě, pokud se vám líbí myšlenka ale ne hra, můžete to zkusit v KSČM, ale tam si asi neužijete tolik legrace.