Mít na zápěstí vystřelováky pavučin a létat si jen tak mezi mrakodrapy, to je asi sen každého malého kluka. S přibývajícími léty sice přijde vystřízlivění, ale to nic nemění na tom, že Peter Parker alias Spiderman ztělesňuje – nebo alespoň ještě donedávna ztělesňoval - nejslavnějšího komiksového klaďase. Čert vem Iron Mana nebo Fantastickou čtyřku. Tahle postavička byla vždy něco víc. Dokazuje to i trojice filmů a především několik her. O jejich kvalitě by se asi dalo o dlouhých zimních večerech vášnivě debatovat, podstatné je však něco jiného.

Že se totiž každá pokusila zmapovat kus Spidermanova dlouhého komiksového života. Kdo by to byl řekl, že už mu táhne na padesátku. Díru do světa ale za tu dobu videoherní Spidey nikdy neudělal. Skoro by se mohlo zdát, že za to půlstoletí už notně zšedivěl a už nemá odkud brát síly na nějaký kolosální návrat. Naposledy se Spiderman ukázal před dvěma lety v kousku Web of Shadows. Byť v jádru nešlo vůbec o špatnou hru, neuspěla. Něco jí prostě chybělo.

Ale Activision, moloch držící práva na maskovaného pavoukolezce, to nevzdává a chrlí na nás další spidermanovský kousek. Hru znovu oblékl do ryze komiksového hávu a přibalil k tomu i vskutku zajímavé lákadlo – Spidermana v několika odlišných dimenzích. Nápad to je vpravdě dobrý, teď jen, jak s ním vývojáři naložili.

Jednotlivé skoky mezi různými vesmíry tvůrci slepili poměrně jednoduchou dějovou linií. Aby si padouchové moc nevyskakovali, musí jim Spidey jednomu po druhém sebrat – a že ho ani jeden ze zlosynů nedá po dobrém – kus jakéhosi magického artefaktu. Nepřátelští bossové se části fragmentu nevzdají bez boje a to znamená, že se jednotlivé levely častokrát dost protáhnou. Jistě víte, že zlořádi kolem sebe mají spoustu kumpánů a s nimi si – byť je to častokrát nebetyčná nuda – musíte chtě nechtě poradit.

Autoři se v tomto díle rozhodli upustit od volného města a servírovat nám hezky postaru jednu misi za druhou. Je to logické, proč se patlat hned se čtyřmi různými světy, když si tímhle krokem razantně sníží námahu. Hráč si to ale může vyložit jinak a vnímat to trochu jako podraz. Alespoň že můžete vždycky určit, v jakém pořadí jednotlivé balíčky misí vyřešíte. Nicméně platí, že nový balíček se vám zpřístupní teprve tehdy, až kompletně vyřešíte ten předchozí.

No a teď hezky plynule k náplni jednotlivých misí. Autoři se dušovali, že každý ze čtyř Spiermanů se bude trochu odlišně mlátit, eliminovat nepřátele a i jinak reprezentovat svět, v němž se pohybuje. A zčásti se jim to opravdu povedlo. Nejvíc atmosféry jednoznačně prýští z Noir Spidermana. Spidey bojuje s mafiány a to tak, že využívá všech dostupných stínů a své nepřátelé ničí pěkně piánko, nejlíp aby o tom nikdo další nevěděl. Jestli se vaše přítomnost provalí, zatroubí ostatní kumpáni na poplach a vy se musíte klidit.

Byť každý že Spidermanů využívá trochu jiný styl, v jádru je průběh akce stejný. Na začátku vás čeká seznámení s hlavním padouchem, pak dojde na pěstní souboj, sem tam na záchranu rukojmí a už jen na nekonečné nahánění zlořáda, než dojde k závěrečnému souboji – klasik by asi řekl final battle – ve kterém bosse definitivně zničíte. Mezitím se ale několikrát střetnete s hordami lumpových přívrženců. Co je však velké plus, že autoři ctili komiks třeba v tom, že nepřítel je vždy o hodně silnější než vy. A že nestačí do něj jen bušit tak dlouho, než padne. Párkrát vás asi budou muset seškrábnout ze zdi, abyste zjistili, kde že je padouchova slabina. A pak už to není těžké.

I přes vzrůstající stereotyp a neskutečnou linearitu se však stejně nebudete nudit. A jestli ano, pak za to hra nemůže. Je to možná trochu odvážné tvrzení, ale troufám si tvrdit, že pravdivé. A je jedno, co se stane oním prvkem, díky němuž od hry jen tak neodejdete. Buď hlášky, které newyorský superhrdina chrlí z úst jako snad nikdy předtím nebo široká škála komiksem podložených záporáků nebo prostě fakt, že ať už se jednotlivé mise sami sobě podobají jako vejce vejci, je to prostě velká porce srandy. A o tu by mělo jít především, no ne?

Navíc jistý díl originality v sobě nesou i souboje, jejichž průběh je díky různým kombům a hlavně fungujícímu pavoučímu smyslu dost nevšední. Za hrdinství v boji vás hra odměňuje body, jež lze výhodně směnit za nové dovednosti anebo triky. Každý ze Spidermanů navíc disponuje vlastní škálou schopností, jíž v průběhu misí právě díky těmto XP bodům obměňujete.

Co však v sobě nese o poznání větší kus originality, je grafika. Teenager by asi prohodil něco jako „libová“, seriálový nadšenec „awesome“, wowkař by mlčel a recenzent by zřejmě utrousil cosi jako „ve svém žánru jde o nadprůměr“. Ať už tak či onak, grafický háv, do něhož tvůrci hru navlékli, lze bez okolků označit za vydařený. A to už třeba proto, že každý svět je vyobrazen trochu jinak.

Zatímco nejnormálnějšího ze všech Spidermanů (Amazing) vyobrazuje ryze komiksový engine, jeho já z roku 2099 už spřádá pavučiny v grafice komiksem téměř neposkvrněné. Ale ten nádech „komična“ – lze-li to tak říct – je ze hry přesto hodně cítit. A to je jedině dobře.

Spidermanovským univerzem, a teď myslím tím videoherním, si alespoň zčásti prošla valná většina z nás. A jistě mi dáte za pravdu, že mnohdy šlo o kousky tak bídné, že snad ani nebyly hodné vpuštění mezi prostý lid. S Shattered Dimension to je jiné. Byť nejde o žádný výkvět na poli akčních rubaček, své kvality si v sobě rozhodně nosí. A nakonec, s přimhouřením obou očí a uší mu ještě rádi leccos odpustíte.