Hned na začátku musím upozornit, že tahle hra CoDisty bavit rozhodně nebude. (…) Dočetli jste se až sem? Pak vás nejspíš zajímají i ostatní hry a správně i Posel Smrti 3. :-) Tato nová německá adventura se mi do rukou dostala zcela náhodou a rovnou si dovolím prozradit, že toho nelituji. Nový Posel Smrti 3 (potažmo Black Mirror 3) mě bavil mnohem vice, než jsem čekal a už po první odehrané hodině jsem tušil, že následující večery toho moc nenaspím.

Posel Smrti 3 je (zdá se) zakončením série původně české hříčky. Ani první ani druhý díl jsem nehrál a popravdě, počas celé hry jsem kvůli tomu ani jednou neklopýtl – trojka je udělaná tak dobře, že znalost předchozích dílů není vůbec potřeba. Spustíte hru, zhlédnete pár ingame videí a jste ihned v obraze.

Hrajete za chlápka jménem Darren a protože jste hned na začátku hry byli obviněni ze zapálení zámku Black Mirror, s ovládáním hry se budete seznamovat v cele. Váš úkol je vcelku jasný: dostat se ven a zjistit, kdo v tom má prsty doopravdy. A jak to tak bývá, v průběhu hry zjišťujete, že jste něco víc, že hrad Black Mirror take není jen obyčejný hrad a že svět není jen materiální, ale v této hře tak trochu i fantastický. Někteří z nás v průběhu hry navíc zjistí, že nám s věkem skutečně odumírají mozkové buňky. Já už o tom nepochybuji :-).

Každá skvělá adventura musí obsahovat co nejvíce z vyjmenovaných věcí: vymazlené ovládání, pořádný deník, bezedný inventorář, hádanky, minihry, kupu předmětů včetně fotoaparátu a mapu... Ano, Posel Smrti 3 má všechno a zároveň často něco navíc. Pojďme ale pěkně popořadě. Ovládání je vskutku perfektní, prakticky se mu nedá nic vytknout, protože si hra bere ze všeho, co bylo, to nejlepší. Klávesové zkratky fungují tak jak byste čekali, pod myší se vám zvýrazňují aktivní místa na obrazovce a pokud se vás nebaví hledat jehly v kupce sena, můžete si vždy na pár vteřin nechat ukázat všechny aktivní místa na obrazovce najednou – i s popisky.

Deník je zpracován velmi jednoduše, ale na druhý pohled se vám zalíbí jeho sofistikované řešení “správy dat”, která v něm máte. Darren si zapisuje vše, co mu přijde jakkoli důležité, a v případě, že informace na důležitosti ztratila, ji Darren hezky začmárá a vy víte, že této stránky si nemáte všímat. Při procházení deníku tedy máte vždy přehled nad aktuálně rozběhlými úkoly. I inventorář působí velmi jednoduše a funguje přesně tak, jak byste čekali: můžete v něm kombinovat vice věcí, obsahuje věci stálé (jako mapa) a ty vázané k danému úkolu, a na obrazovce vás otravuje, jen když si o to řeknete.

Hádanky a minihry se mi opravdu líbily. Hra je s nimi na vás zpočátku hodně málo náročná, ale postupem času zvyšuje na jejich obtížnosti. Ze začátku vás prostě neodradí, ale na konci si u ní vytrháte vlasy. Počítejte s tím, tedy pokud nepojedete podle návodu – najdete jej snad v každé řeči našeho světa… To kdybych věděl dříve, neměl bych náběh na pleš. Bohužel, už se stalo, až na předposlední puzzle jsem dal všechno. Abyste měli představu – pokud to s hrou myslíte vážně a chcete si ji projít sami, blok na zápisky je fakt potřeba. Popíšete a pokreslíte si toho zejména v posledních hodinách hry skutečně hodně.

Teď už se sobě jen směju, ale nevěřili byste, kolik jsem toho popsal, když jsem vymýšlel jak zpod kamenů dostat kouli, když můj hrdina ustavičně opakoval “nevidím tam, pod tou hromadou je hrozná tma”. Že si pod ní mám posvítit bleskem u foťáku a z fotky pak určit polohu koule + to, že tu kouli budu sbírat useklou rukou chlápka opodál. To jsem si prostě hned neuvědomil – ať to teď zní jakkoli jednoduše. Pro každého jsou některé puzzle těžší či jednodušší a v Poslu Smrti 3 se rozhodně nebudete nudit!

Území, po kterém ve hře chodíte obsahuje na adventuru docela málo „obrazovek“, nicméně ve výsledku to má svůj smysl a rozhodně vám to nebude nijak vadit. Mezi lokacemi („obrazovkami“) budete přecházet buď pěšky z jedné do druhé, pokud si zapamatujete která cesta kam vede, anebo skrze mapu. Poklikáte na cílovou lokaci a jste v ní bez čekání ať jdete z jedné strany obrazovky na druhou nebo naopak. (:-D). To poklikání zdůrazňuji proto, protože se pomocí něj dá rychle přecházet i v rámci obrazovky. Nemusíte čekat, až Darren ujde těch pět metrů pěšky, ale po poklikání se na cílovém místě (pokud jde o aktivní objekt) objeví ihned a nastává interakce.

Jednotlivé lokace a obrazovky jsou ztvárněné velmi pěkně a na grafiku si rozhodně stěžovat nebudete. Ruční kresba je ruční kresba. Na většině obrazovek se navíc něco děje – prší, ve vodě se vlní vlny, problikává osvětlení... Jednou si dokonce na stěnu pustíte i projektor a často si všimnete v polostatickém prostředí i animací či hýbajících se 3D objektů.

Osobně jsem ve hře vytuhnul na 25 hodin, ale musím se přiznat, že obecně nejsem nejrychlejší a navíc jsem nikam nespěchal. Když odečtu čas který jsem u hry projedl, řekněme že kolem 20 hodin pro běžného nenadaného hráče je bezpečný tip. Abychom se bavili o stejných číslech, CoDisti v tomhle single playeru stráví celé své mládí a 20 hodin možná vytuhnou i u opravy plošného spoje na kopírce na policejní stanici... :-).

Vady na kráse? Jistě, zmíním například podle mně nevyužitý potenciál hraní za druhou postavu (ženskou). Byl jsem sice hodně potěšen, jak autoři zpracovali na každou lokaci dva různé pohledy – mužský a ženský (ženská o meči napovídá romány, chlap se spokojí se třemi slovy „žádný meč nepotřebuju“), ale spolupráce těchto dvou 24/7 ovladatelných postav mohla být určitě zajímavější. Technicky je vše OK, mezi postavami můžete přepínat kdykoli - všechna čest - ale řešení puzzlí mohlo být prostě šťavňatější. Už jsem mluvil o těch asi 5 překlepech, na které jsem v průběhu hry narazil? Jak vidíte, už vařím z vody a navíc rýpu do další jinak velmi povedené oblasti hry.

Ke skvělé hře dostanete přibalený i skvělý dabing a překlad. Už dlouho jsem nehrál hru, u které bych byl tak spokojený s dabingem a proto skláním klobouk před Davidem Prachařem (Darren) a dalšími dabéry.

Takže takový je Posel Smrti 3 (Black Mirror 3), aneb příběh o Darrenově rodině, hradu Black Mirror a velikém černém zrcadle. Jde o povedenou adventurou pro všechny náročnější hráče, která sice neposouvá již dostatečně vyspělý žánr adventur ani o píď dál, a která nemá ten nejpůsobivější příběh, se kterým jsme se u adventur setkali (není to taky žádná slaďoučká Amerika s happy endem), ale která vás rozhodně skvěle zabaví. Škoda, že jsem na tuto sérii narazil až na jejím konci... (I když, kdo ví, že?)