Forza Motorsport – to je něco jako královská kubatura v motorkách. Ve své třídě nemá konkurenta, na okruhu pak jezdí výhradně sama. A tahle výsada, dá-li se to tak říct, z ní dělá něco víc. Čtvrtý díl to ale neměl tolik jednoduché jako minulé ročníky. Mezi smetánku tvořenou péestrojkovým Gran Turismem a xboxovou Forzou se vmísilo Shift 2 – titul, který měl vyzdvihnout Need for Speed jednou pro vždy z popela. Úspěšně. A rázem se dvěma vlajkovým lodím svých konzolí postavil do cesty titul, který myslí na prvenství rovnou na všech třech platformách.

Jenomže Forza Motorsport 4, a hlavně pak její vývojáři Turn 10, potvrzují, že nepřipustí, aby jim někdo cizí lezl do zelí. Král virtuálního motosportu už dlouho před tím, než naostro vyjel na okruh, prohlašoval, že změn přijde poměrně dost – třeba Kinect. Zapojení tohohle pohybového a v očích mnoha stále ještě kontroverzního ovladače do závodní hry je…no – přinejmenším kontroverzní. Protože jen málokdo – a hardcore nadšenec už vůbec ne – by svolil, čekali byste, k tomu, aby před televizí rozpřáhl ruce na za deset minut dvě, točil s nimi a představoval si, že drží volant.

To radši zapojte ten klasický s pedály, zamotanými kabely a vůbec se vším, co k oldskůlovému závodění patří. Nejnovější Forza naštěstí není Kinectu otevřená úplně, a tak tuhle možnost schovává jen jako doplněk pro amatéry, co nehoní každou setinu v mezičase.

Hned za začátku člověka trochu zamrazí při dlouhém loadingu. A je pravda, že pasáží, kdy jen čekáte na další obrazovku, si užijete poměrně dost. Nicméně tuhle drobnost – při rozloze hry – jste schopni poměrně brzy nejnovější Forze odpustit. Už třeba jen proto, co všechno na těch dvou discích skrývá. Rozhodně toho totiž není málo a hned první minuty ve společnosti tohohle titulu dávají zapomenout, že kdy vůbec nějaké Shift (byť kvalitou výborné) vyšlo a že vůbec mělo i dvojku.

Fanoušci Top Gearu hned v prvních momentech postřehnou ono avizované propojení britského pořadu s hrou – to když vás uvede do dění moderátor motoristické show Jeremy Clarkson. Na jeho hlas narazíme i později. Tím však spolupráce nekončí. Vývojáři do Forzy 4 promítli i okruh, na němž v Top Gearu testují nová vozidla. Sami se po něm můžete projet v jednom ze speciálních jízdních módů.

Když už jsme u ježdění, sluší se asi něco prohodit o jízdním modelu. Výborný zážitek – shrnuto do holé věty. Tady Forze už léta není co vytknout a ani letos tomu nebude jinak. Ať už s asistenty nebo bez, jedná se o zážitek, který sice třeba Shift 2 umí vzbudit poměrně rovnocenně, ale Forza z toho dělá víc. Z té hry přímo čiší radost z ježdění. Volant ani není třeba, a když už ho máte, pak se tenhle pocit rázem zdvojnásobuje, mocní na třetí, co si jen vymyslíte…Drkotání zubů při průjezdu kačírkem, svraštěné čelo při prudké akceleraci – zhruba něco podobného na sobě musí pozorovat každý, kdo se kdy do tohohle titulu naplno ponořil.

Letos navíc k ještě silnějšímu zážitku z jízdy přispívá i poměrně slušná umělá inteligence. Byť při honičce do údolí drží zdejší civilové takřka ideální stopu (což je naschvál, jistě, ale až příliš okatě), jinak AI prakticky kopíruje realitu. Což v přeneseném významu znamená, že hráči umožňuje těžit z jezdeckých chyb CPU hráčů. Sem a tam některý z nich špatně dobrzdí, vyjede z trati či jinak „zakiksuje“ a dá vám tak možnost dostat se před něj. Což mnohdy bývá jediná chvíle v závodě, protože jeho monopost může být vyštelován daleko lépe než váš krasavec.

Z jízdních módů, když nepočítám ty multiplayerové, oslní nejvíc zcela jistě kariéra. Dlouhá, se stoupající obtížností, nepřebernými možnostmi tuningu vozidel – zkrátka se vším, co od takové kariéry hráč očekává. Závodů v ní má hráč skutečně nepřeberné množství, takže hrací doba se rázem exponenciálně rozrůstá. Ne že by to bylo bráno jako nějaký superlativ, koneckonců, na to bychom měli být v tomhle žánru zvyklí, ale i tak – vydrží vám desítky hodin. A co teprve když budete chtít být všude první…

Aut se ve zdejší garáži sešlo zhruba pět set. A není to číslo konečné, přídavná DLC vozový park ještě rozšiřují. Jednotlivé vozy se řadí do tříd, od nejnižší F po nejvyšší A, u každé pak číslo vyjadřuje, jak silný vůz právě v jednotlivé třídě máte. Není problém si tak z třeba Citroëna DS3 „vyšlechtit“ áčkového rychlíka, který se nezalekne ani ultra-placatých supersportů. Hovořím z vlastní zkušenosti. A právě tohle je mimo jiné taky jedna z věcí, která člověka dokáže přikovat k monitoru. Okruhy rozeseté po celém světě pak jen dokazují, že Forza 4 nepřipustí, aby se hráč nudil. Nebo aby nedejbože zívnul. Spousta různých aut znamená spoustu módů plus několik speciálních, třeba shazování kuželů na okruhu Top Gear nebo již zmíněná honička, kdy musíte předjet protivníka v plném provozu dřív, než se dostanete do údolí.

O grafice snad ani není třeba mluvit. Málokdo by řekl, že engine to je na chlup stejný, jaký poháněl předchozí díl. Letos z něj ale tvůrci díky novým technologiím dokázali vyždímat ještě o něco málo milionů polygonů víc – a tak to vypadá, jak to vypadá. Z dálky by člověk řekl, že se dívá na sestřih z poslední Velké ceny, jenomže když přijde blíž, zjistí krutý omyl. Téhle Velké ceny se můžete klidně zúčastnit.

Těžko čtvrté Forze něco vytknout. Jedná se o bezchybný simulátor postavený na podvozku, který bez problémů uveze jak hardcore hráče, tak ty, co klidně upaží a s Kinect senzorem předstírají, že drží volant. Protože Gran Turismo závodí na jiné platformě, zbyl mu jediný konkurent – Shift 2. Nevycválaný „vzkříšenecký“ titul, který měl obrodit Need for Speed značku, možná nadělá Forze problémy, ale to jen při startu. Tam – jak už to tak bývá – se to mele vždycky nejvíc. Zkušenosti však nakonec vždycky zvítězí. A i tentokrát hovoří jasně ve prospěch díla studia Turn 10.