Ezio Auditore da Firenze. Tenhle florentský assassín už zvládl nadělat v herní branži pořádnou paseku. Jen dobře pro všechny, kdo plně propadli kouzlu renesanční Itálie, tajům templářského řádu a vůbec všeho toho, co nám Ubisoft v jednom ze svých nejepičtějších děl naservíroval. Představovat hlavního hrdinu nebo jinak nastiňovat, oč uvnitř Assassin’s Creed univerza běží, snad ani není potřeba. Kdo to hrál, už to dávno ví, a kdo ne, tak ten to stejně bez znalostí minulých dílů nepochopí. Ale protože o hry s Assassinskou pečetí na přebalu zakopl alespoň částečně skoro každý, není důvod se domnívat, že by snad někdo příběh vůbec neznal.

A právě tenhle příběh, příběh za odkrytím tajemství Jablka Edenu a bájné civilizace před tou naší, se v Revelations dočká rozuzlení. Už to bylo nutné. Poté, co se v Brotherhoodu Ezio vypořádal s templáři v Římě a sesadil Rodriga Borgiu z papežského stolce, se teď přesouvá do Konstantinopole, dnešního Istanbulu, aby získal pět Masyafských klíčů a otevřel tak bájnou Altairovu knihovnu. Ano – hrdina úplně prvního AC tu sehraje poměrně klíčový part. Připojme taky ještě, že Desmondův mozek se díky Animu mění v kaši, takže by si měl šedivějící Ezio radši setsakra pospíšit.

O dějové lince téhle hry by se dalo mluvit hodiny a hodiny. O všech vedlejších zvratech, o tom, nakolik se do hry povedlo začlenit Altaira a jeho příběh, o tom, jak je podivné, kde se vzhledem k minulým dílům nachází jablko Edenu teď (pardon za ten drobný spoiler), a o spoustě dalších detailech. Více specificky – Desmond se nachází na jakémsi ostrově Animu, kam byl přemístěn, aby se vůbec kdy dokázal vrátit do reality. Ezio může po městě sbírat fragmenty, které v určitém počtu odemknou jednu z pěti vedlejších misí za Desmonda odehrávajících se v samém srdci Animu. Až tam budete, vzpomeňte si na Portal – podobnost je bezesporu (doufejme) čistě náhodná.

Ale nechme už klábosení o ději a pojďme se podívat na hru samotnou, konkrétně pak na novinky, jež si tvůrci přichystali pro nový díl. Nebo vlastně, je to nový díl? Těžko se na takovou otázku odpovídá, protože ve jménu počestnosti bychom asi měli Revelations stejně jako loňský Brotherhood nazývat jen půlkou. Kromě toho se zase tolik nového neobjevilo. Nikdo ale nečekal, že tomu bude nějak jinak.

Zasazení kulis do renesančního Istanbulu se jeví jako docela šibalský vývojářský tah. Tvůrci se vydali na samou hranici Evropy, kde se mísí asijská kultura se „starým světem“ a co víc, městu se tuhle atmosféru povedlo vštípit naprosto dokonale. Kouzlu Benátek, Florencie nebo Římu se přesto nevyrovná, ale i tak – palec nahoru. Obrovská plocha na řádění a skotačení na střechách se rovná dalším hodinám zábavy, které vám Revelations při čekání na trojku může nabídnout. True story. Není to věta vycucaná z prstu či opsaná z nějakého laciného plátku, je to prostě čistý a ničím nezkalený fakt.

Příběh sám o sobě není nijak rozlehlý. Devět sekvencí máte zvládnutých za nějaký osm hodin, když se soustředíte čistě jen na něj. Do toho ale připočítejte minimálně dalších dvacet, během nichž budete najímat a vycvičovat assassínské rekruty, dobývat a bránit dobytá území nebo prostě jen plnit všemožné vedlejší úkoly, jež se na ulici vždycky najdou. Přibylo skriptů a vůbec všeho, co je dneska v nových hrách v módě, jako třeba přiblížení kamery při rozhovorech, ale to nemá cenu hře vytýkat. Navíc, někdy máte pocit, že se ty skripty do dané situace perfektně hodí. A jestli teď začínáte rudnout a tonout v obavách, že to v Ubisoftu ženou k nějaké renesanční variaci na Call of Duty, tak vás ubezpečím a zchladím – ne, neženou.

Město Konstantinopol nabídne v podstatě tutéž zábavu, co předchozí Řím. Koně sice chybějí, zato se však několikrát svezete na povozech. K tomu taky se můžete na dlouhé vzdálenosti přepravit po lanech, která jsou natažená na střechách přes ulici. Město nabídne dostatek vedlejších misí, obchodů ke zrenovování i repliky pamětihodností ke koupi. Nechybí ani dobývání templářských budov.

A s tím se pojí první ze zmíněných novinek hry. Jakmile se některé zmocníte, templáři jí budou chtít zpět. Takže budete muset čelit několika vlnám útoků, které končí obřím pojízdným beranidlem, jež je také nutno ubránit. Dost se zapotíte a zvlášť pak, když se něco podobného bude opakovat častěji a častěji. Podle toho, kolik věží ukořistíte.

Nejvíc rozruchu ale určitě napáchala tzv. Hook blade neboli čepel s hákem. Pro istanbulského assassína nepostradatelná součást výbavy. Díky ní se můžete lépe zachytávat říms, klouzat po zmíněných lanech nebo se stylově přehoupnout přes protivníka. V boji s ním využijete několik nových komb, základ souboje však zůstává stejný jako minule – není taky co na něm měnit, funguje až geniálně intuitivně. Nic vás nezahřeje u srdce tak příjemně jako vykrytý soupeřův úder a následný stylový protiútok.

A další a poslední velká novinka – bomby. Po městě jsou rozházené truhly s přísadami, pomocí nichž můžete sestavit svou vlastní. Jednotlivých kombinací se sešlo skutečně znatelné množství, takže skládat vlastní třaskavinu je daleko zábavnější než jí za tučný peníz odkoupit na černém trhu. Některé druhy fungují perfektně na odlákání stráží, jiné zase na jejich přímou likvidaci. Jen si dejte velký pozor, odkud bombu házíte. Jestli vás stráže zmerčí při nápřahu, většinou se na vás dost rychle seběhnou. Výbušniny jsou docela zajímavé zpestření, které rozproudí hratelnost. Ale obejdete se i bez nich.

Co se týče grafiky a zvuku, opět se tvůrcům povedlo dát dohromady to nejlepší. Grafika je jednoznačné plus, které funguje s drobnými změnami už od dob dvojky a soundtrack úžasně umocňuje pestrou atmosféru města. Ne nadarmo ho tvůrci přikládají k bonusovému obsahu.

Revelations rozhodně není kouskem pro ty z vás, kteří jste neprošli Brotherhoodem a dvojkou. Ti, co si už své v assassinském světě odbyli, pro ně to bude parádní tečka za eziovskou minisérií. Závěrečné lákadlo neboli hangover, řečeno seriálovou terminologií, pak jednoznačně navnadí úplně všechny. Někdo si může stěžovat – podobně jako v případě Call of Duty -, že to je pořád to stejné už potřetí. No jo, jenže ono je to pořád stejně parádní.