Electronic Arts má v rukávu hned několik sérií, které jen co se zjeví na pultech s novým přírůstkem, ohromí i toho nejzatvrzelejšího kritika. Zapomeňme teď na moment, že čas od času vyšle do světa i úplný nesmyl a věnujme se jen těm sériím, jež mají v EA univerzu své pevně dané místo. Jenže ani s nimi to není úplně růžové: vzpomeňte na tolikrát proklínané, „epické“ zakončení trilogie Mass Effect. Vůbec je ten dnešní videoherní svět plný trojek. Tvůrci tedy musí dennodenně odolávat tlaku veřejnosti smýšlející v duchu „každé pokračování ubírá na kvalitě.“ A to není vůbec snadný úkol, když už mnohokrát praxe ukázala, že opravdu ubírá.

A co Dead Space? Série odstartovala jako pozoruhodný survival horor s děsivou atmosférou a lekačkami, za které by se nestyděl ani sir Hitchcock. Dvojka v nastoleném trendu pokračovala a celý příběh posunula zase o něco dál. Hlavní hrdina začal mluvit, což samo o sobě vyvolalo u hardcore hráčů vlnu nevole, protože to přece úplně ničí atmosféru, z níž se i otrlým ježily chlupy na místech čerstvě oholených. A teď si představte, jaký humbuk asi natropí, když vám Visceral ve trojce dá k ruce parťáka.

Ale to bych předbíhal. Důležité je, že trojka budila už od prvních gameplayů dojem, že značně zředí onu hutnou hororovou atmosféru prvních dílů. Proč? Je hned několik úhlů, ze kterých můžete na tenhle krok nahlížet. Pragmatik si asi řekne, že z důvodu větších příjmů. Co si budeme nalhávat, jen ti nejodvážnější hráli Dead Space i poté, co v dálce na kostelní věži hrbatý kostelník odbíjel půlnoc. Aby se ke hře dostali i bojácní, bylo nutné slevit. Pesimista odsoudí trojku přesně z těch důvodů, které výše popsal pragmatik. A optimista se bude těšit na vyústění klišovitého, ale přesto zatraceně promyšleného příběhu, který si dost možná sám říkal o ústupky v počtech vyskakujících nekromorfů.

V mnoha ohledech je třetí Dead Space stále to Dead Space, které milujeme až za hrob (v tomto případě obrat nabývá skoro až metafyzických hodnot). Zkušený hráč už dokáže hladinu adrenalinu zkrotit, k čemuž mu pomáhají i sami tvůrci – to když nechávají ve hře prakticky stejné lekačky, na které už jsme zvyklí. Zdá se vám, že se támhle v tom koutu spoře osvětlené cimry shluklo nějak moc health packů a zásobníků? Vsaďte se o nekromorfovské chapadlo, že jen co začnete sbírat náboje a rochnit se v bonusových materiálech, vyskočí na vás infikovaný. A strhující boj začíná.

Začal sice už před dlouhými třemi staletími, tedy někdy v roce 2014, ale to ještě Isaac Clarke nebyl na světě. Každopádně teď je. A Red Markery, které obrací lidskou rasu v masožravou hmotu, se šíří po všech koloniích. Isaac se dostává nedobrovolně na palubu lodi, která se vypraví odhalit podstatu toho všeho. Ovšem teprve poté, co se krátce projdeme po opuštěných (ne tak docela) chodbách zrezivělých vesmírných lodí. V těchto kulisách byste třetí Dead Space nerozeznali od prvního – najdete tu přesně tu samou esenci hororu, tísnivé atmosféry, podmanivé hudby, zlověstného křiku a potřísněných trenek, na jakou jste zvyklí. Light verze toho všeho vám je prezentována ve dvou zbylých třetinách hry – na planetě Tau Volantis.

Dostáváme se tedy k největší a nejkontroverznější změně: ke kooperaci. Čas od času se vám totiž v cut-scéně přimotá do cesty seržant John Carver. To platí především pro ty, co hrají sólo kampaň. Carver s vámi prohodí několik slov, a pak zase zmizí neznámo kam. Jestli ovšem projíždíte příběhovou kampaň ve dvou, jeho přítomnost náhled dává smysl. V takovém případě vás čeká i trochu upravený příběh. Proč Carver? Snadné. To aby se mainstreamoví hráči nebáli. Visceralu to nemám za zlé. Naopak. Otevřel své hře brány do světa, kde se všichni bojí a raději by měli při hraní na telefonu maminku. No – tak teď jí mohou do ruky vložit gamepad a projet těch cirka dvanáct hodin společně.

Ať si říká, kdo chce, co chce, souboje s nekromorfy mají stále grády. Jestli jste na ně samotní a ještě jste si zvolili sebevražedný postup vybráním nejtěžší obtížnosti, gratuluji. Objeví se jich několik nových, ale jediná podstatná informace je, že jsou zase slabí v kloubech. Prostě jim odstřílejte končetiny. Sem tam vás hra taky (ne)překvapí hádankou či rébusem nutným k dalšímu postupu. Všechno je při starém.

To platí i o Lavici, která vám dovoluje naprosto svévolně vyměňovat a experimentovat s náhradními díly do zbraně a spravovat inventář. Nechybí tedy přítomnost základních RPG prvků, která vás dostatečně namotivuje ke sbírání všech možných předmětů (ukrytých ve skříňkách nebo klidně v nekromorfových vnitřnostech). Potěší možnost uskakovat před nepřáteli, naopak zamrzí skrčení. To už pro Isaaca raději krycí systém. Souboje jsou přesto vyšponované na maximum, opět jde o to nejlepší na trhu. Využívejte kinezi a rychlonohé zombie si pěkně zpomalte a rozstřílejte na padrť. Ve vyšších obtížnostech asi bude potíž hledat náboje, proto neváhejte a všechno pečlivě rozšlápněte.

A až příběh za nějakých 12 hodin dohrajete, nezapomeňte ho projít ještě jednou s kamarádem nebo kýmkoliv na internetu. Nebudete se bát, rozhodně se však budete bavit. Přesto je Dead Space 3 opět naprosto výbornou záležitostí pro všechny, kteří se rádi potýkají s návaly husí kůže. Ti, kteří si prošli tvrdou zkouškou v předchozích dílech, asi ve trojce jen tak něco nevyleká. Ti, co se s příběhem trilogie seznámili až teprve v rámci úvodního videa v nejnovějším díle, budou patrně v temných chodbách opuštěných lodí volat o pomoc. Svůj účel tedy Dead Space 3 splnilo. Když už vás nevystraší, tak příběh dovypráví se vší parádou.