Kolem série Crysis se v době vydání prvního dílu vzedmula skoro nadpozemská aura nedotknutelnosti. A tak to pokračovalo i společně s druhým dílem. Jestli se EA může na něco spolehnout, tak je to právě tahle graficky vytříbená záležitost z prostředí džungle. Ať už betonové, nebo zelené. Nadpozemská technologie a líbivý nanosuit prostě znějí a vypadají sexy, což se potvrdilo i v hodnocení obou dosud vyšlých dílů. Trojka má tedy za úkol sérii důstojně uzavřít a definitivně vysvléct mimozemský oblek i z toho posledního, který si kvůli hybernaci neuvědomil, že už dávno vyšel z módy. Outfity se však často vracejí a jsou znovu in – a nejinak je na tom i Prorokův nanooblek.

Žádné velké změny nás ve trojce nepotkají. Kdo by náhodou neprošel druhým dílem, může se podívat na několikaminutové intro, které vše podstatné z celé série shrnuje do několika výstižných vět. Objevují se zde také dvě hlavní postavy předchozích počinů: Psycho a Prorok. Ten první už na sobě kouzelný oblek z mimozemské tkaniny nemá, a jelikož Prorok se stále víc a víc stává monstrem a ne člověkem, je potřeba ho zlanařit na poslední akci. Vymanit jej ze spárů šíleného CELLu a poslat proti bývalému chlebodárci, který si nebezpečně pohrává s mimozemskou technologií.

„Vítej v New Yorku 2.0.,“ hlásí Psycho Prorokovi poté, co ho osvobodí ze spárů CELLu. Vracíme se tedy opět do džungle. Začátek ovšem víc než cokoli jiného připomíná moderní FPS ve stylu Call of Duty. Než se v koridorovité zorientujete, proběhnete se společně s Psychem několika málo přístavními lokacemi, kde na vás nabíhají naskriptované vlny nepřátel. Na jejich obranu nutno podotknout, že velmi dobře organizovaných, AI si vede slušně i ve třetím díle Crysis.

Souboje opět zůstávají částečně ve vaší režii. Potěší, že mnohdy není nutné vybít mapu do posledního nepřítele, ale stačí se nějak proplazit za pomoci všech udělátek nanoobleku na místo, odkud pokračujete dál. Občas vás tvůrci pokusí zdržet minihrou, která není na rozdíl od miniher jinde otravná, takže poměrně dobře pasuje do celého počinu. Dobře si třetí Crysis vede i co se týče atmosféry. Ta staví hlavně na volnosti, kterou ve hře při plnění misí máte. Využívejte nanoobleku, jak nejvíc to jen půjde, protože vám dává nad nepřáteli neuvěřitelnou výhodu. Zavčas si je můžete označit a od té chvíle víte o jakémkoli jejich pohybu.

Což znamená, že je můžete poměrně snadno a hlavně neviditelně sprovodit ze světa. Do hry totiž přibyla nová zbraň – luk – a jeho největší výhoda tkví v tom, že se s ním snadno zbavíte nepřátel úplně nepozorovaní. Přesně tak, luk vám neubírá nic z energie obleku. A proto se z něj stává naprosto výborná zbraň a doplněk. Ke všemu ještě, protože šípů je málo, můžete sbírat zpět již použité. Proto kdykoliv se rozhodnete pro nikým nerušený postup mapou, rozhodně mějte luk připravený. Bude se hodit, když jednoho strážného odpravíte a druhý k němu přiběhne zkontrolovat situaci.

Grafika samozřejmě opět hraje hlavní roli. I tentokrát mimořádně ční nad všemi jinými aspekty singleplayerové hry. Příběh se totiž, podobně jako ve dvojce, topí v klišovitosti a hlavně kráítké hrací době. Ještě že už dlouho dopředu tvůrci avizovali, jak moc se soustředí na multiplayerovou složku hry. Na druhou stranu to dost zavání alibistickým „Call of Duty“ prohlášením, kdy se tvůrci snaží si pětihodinovým příběhem odbýt tu nutnou sólo kampaň a všechnu svoji sílu pak napřít k online hraní, ze kterého totiž kouká daleko větší peněžní potenciál. Crysis 3 k něčemu takovému sklouzává „naštěstí“ až se svým třetím dílem. Série se tak nezdá nijak pošpiněná tím, že by snad autoři něco odbyli nebo nedejbože nedotáhli k úplné dokonalosti.

Ale ono se není čemu divit. Multiplayer opravdu není špatný. Nejvíce propagovaný byl mód Hunter, kde se vojáci CELLu snaží přežít proti neviditelným lovcům, kteří však mají k dispozici jen luk. Asi to chce velké umění a hodně odříkání, ale věřím, že časem se v tomto módu stane přeborníkem každý. Daleko větší porci srandy si odnesete z jiných, a tvůrci si jich připravili skutečně širokou plejádu. Je tu možnost vylepšování a hráčů se na serveru taky sejde většinou docela slušné množství. Asi nejlépe mi ale ze všech nabízených módů vychází týmový deathmatch. Nečekáte prakticky vůbec na další respawn a hned jdete do akce. Co na tom, že vás většinou jen co se obnažíte zpoza rohu, znovu zastřelí. Má to spád. A velký. A to je důležité.

Byť mohl být třetí Crysis rozhodně rozlehlejší hrou, stále je o co stát. Ne nadarmo patří hra mezi špičku žánru a nové pokračování jen potvrzuje, že jí minimálně po grafické stránce jen tak někdo dlouho nesesadí. Mezi fanoušky bude žít dlouho hlavně díky multiplayeru, který jednoduše nemá chybu. Těžko se tu něco kritizuje. Je to prostě opět parádní hra. Škoda snad jen toho kratičkého příběhu. Jinak ale všechny palce nahoru. U nohou zvlášť!