Do druhého dílu simulace budování městské hromadné dopravy jsem se pouštěl s velkým nadšením. Proč? Z nějakého důvodu mě zrovna tohle z milionů témat pro tycoon nadchlo a první díl dnes recenzované hry přinesl více hodin zábavy, než by do něj kdo na první pohled asi řekl. Jednoduché stavění linek autobusů, tramvají, metra, lodí a dokonce i vrtulníků přinášelo uspokojení pokaždé, když se do jednotlivých dopravních prostředků nahrnuli lidé a vy jste mohli sledovat své narůstající konto (pozorovat důchodce nasedat na pravidelnou vrtulníkovou linku Sídliště – Centrum je k nezaplacení). Jistě, ne vždycky to ve vašem dopravním strategickém plánu vyšlo, u autobusů jste často smutně sledovali akorát dopravní zácpy a naštvané lidi hromadící se na zastávkách, ale jakmile si člověk vydělal dost na metro, zase byl v euforii. Tolik přepravených lidiček!

Druhý díl sliboval vzít všechno dobré z jedničky a naopak odstranit všechny její problémy. Jako třeba zácpy. S těmi skutečně nešlo u povrchové dopravy žádným způsobem bojovat, ani medikamenty na předpis. A tak přichází řada vylepšení: možnost budovat silnice s vyhrazenými autobusovými pruhy, nechat nepotřebná vozidla stát v depu, a také jízdní řády, které umožní v noci vyslat autobus jen jednou za dvě hodiny, protože to pro opilce vracející se z hospody bohatě stačí. Všechno to zní naprosto skvěle, protože to jsou koneckonců jen myšlenky převzaté z reálu, ale zkrátka… nepovedlo se je úplně zrealizovat.

Co je ale vlastně pointou hry? V podstatě „jen“ vybudovat fungující síť městské hromadné dopravy. Zní to jednoduše, že? Důležité je ovšem dodat, že zábavu si musíte v Cities in Motion 2 hledat hlavně sami. Hra sice obsahuje kampaň, která vás provede několika fiktivními městy, ale žádné světoborné úkoly nečekejte. „Zajisti 35% pokrytí.“ „Pomoz zvýšit počet obyvatel města na 27 000.“ Kromě toho občas vyskočí vedlejší úkoly od obyvatelů města, kteří naříkají, jak se potřebují dostat z bodu A do bodu B a jestli byste tam náhodou nezavedli linku. I když z vašeho pohledu ta linka třeba vůbec nedává smysl. A beztak, jakmile splníte úkol hlavní, může následovat nekompromisní vykopnutí a přesun do dalšího města. Vzhledem k tomu, že největší radost má člověk z vybudované a fungující dopravní sítě, je snad lepší hrát si jen tak na písečku v otevřených hrách a kampaň úplně ignorovat. Hra se totiž stále odehrává ve stejné moderní době a nová vozidla získáte jen tím, že se ji koupíte za reálné peníze v rámci přídavků.

Pro nováčky bez zkušeností z předchozího dílu: herní tutoriál sice vysvětlí základy technického ovládání, ale ne úplně podrobně. Stavbu metra se například naučíte stylem pokus omyl a nakonec zjistíte, že chyba ani není ve vás, ale ve hře – třeba když vám na sebe krásně napojí tunel, ale už ne koleje. Žádné tlačítko „zpět“ neexistuje, takže buď zkousnete poplatky za demolici anebo nahrajete uloženou pozici. Ale tohle jsou stížnosti už pokročilého hráče, zpočátku si totiž metro nemůžete úplně dovolit. Počátkem každého MHD jsou autobusy, eventuelně tramvaje a trolejbusy. Autobus je nejjednodušší, stačí mu jen depo a zastávky. Ale zase nepobere tolik lidí, i když řidičům nakážete, aby se lidi mačkali až po strop. U tramvají a trolejbusů se zase musíte patlat s kole- nebo trolejemi a ty ideálně umístit na betonový prostředek ulice nebo do autobusového pruhu, aby moc neucpávali dopravu.

Ale podívejme se ještě na velké novinky. Vyhrazené pruhy jsou skvělý nápad a skutečně výrazně urychlují dopravu. Ideální je, když hrajete ve městě, kde si s jejich položením dali práci už sami tvůrci. To se potom linky vedou jedna báseň. Ve městě, kde ale žádné nejsou… přeci je nebudete stavět sami. Zaprvé to stojí peníze, za další čas. Cities in Motion 2 umožňují pustit se i do práce městského architekta a budovat silnice všech možných typů, na úrovni země, nad zemí i pod ní. Pokud vyvedete silnici někam kus za město, je dost možné, že se tam časem objeví baráčky a další nové budovy (mě třeba rostly jak houby po dešti školy a univerzity) – tím získáváte další eventuelní pasažéry. Ale mnohem podstatnější je vybudovat fungující dopravní síť v již existující husté zástavbě a to není žádná prča. Díky statistickým ukazatelům můžete zjistit, kde bydlí a pracuje určitý typ obyvatelstva a také třeba kam chodí za zábavou. Ideální je pak poskládat linku, aby splňovala některou reálnou potřebu, typu dojet do práce nebo hypermarketu. Škoda, že ve dvojce už nejsou letiště ani nádraží, vždy vděčné zdroje cestychtivých pasažérů.

Jízdní řády jsou také skvělý prvek, který by měl teoreticky umožňovat regulovat vytížení. Na ranní a odpolední špičku extra vozidlo, přes den jezdit každou chvíli, v noci jen párkrát a o víkendu jakbysmet. Ale každou tuto denní dobu musíte zvlášť ručně nastavit a naklikat, pokud se nespokojíte celou dobu se základním rozvrhem. Když máte dvě linky, je to ještě zábava, když už jich je dvacet a vy na všech bojujete s přetékajícími vozidly a hra neumožňuje kopírovat kompletní týdenní řád, je to už spíše k vzteku.

Graficky na tom Cities in Motion 2 není vůbec špatně, nabízí moderní 3D prostředí, ve kterém se dá libovolně otáčet, přibližovat a oddalovat, modely vozidel i budov jsou hezky zpracované, ale samozřejmě to s sebou nese i lehce větší nároky na hardware. Ovšem i na nejnižších detailech se dá v klidu hrát, alespoň je situace trochu přehlednější bez všech odlesků a stínů. Zvuková stránka už je horší. Buď na pozadí hraje pořád dokola stejná melodie, anebo se záhadně v nějakou chvíli zasekne a nehraje nic. Bugů technického rázu hra také několik čítá, ale ty není potřeba rozvádět.

Zatímco první díl tohoto simulátoru tvorby MHD přinášel instantní zábavu a až časem lehkou frustraci, že to díky herním omezením nejde dělat lépe, díl druhý přináší instantní frustraci, že je to příliš složité, nepraktické a zdlouhavé a až časem tu radost, že se to konečně podařilo. Ne vždycky totiž logicky vypadající prvky fungují i v reálu anebo jsou jenom nepodařeně zpracované. Škoda.