Ačkoliv jsem v sérii Sniper Elite studia Rebellion docela nováček, protože moje zkušenosti sahají asi do jedné hodiny Sniper Elite V2 a nynější Zombie Army 2, musím uznat, že to byl lepší zážitek, než u Sniper: Ghost Warrior 2. Ano, City Interactive si svoji odstřelovací sérii zasadili do moderní doby, ale v základu by se toto řemeslo mělo dělat pořád stejně. Jdete, někde se zakempíte a začne další kolo „Hrudník za 50 bodů, ustřelená končetina za 35 bodů, a hlava za 100 bodů“. Abych nebyl ve finálním hodnocení někde jinde než jiné servery, koukl jsem na pár videí z Nazi Zombie Army, projel pár recenzí, zašel si na záchod a nakonec jsem dal Nazi Zombie Army 2 instalovat. Vypusťte zombíky!
Hra vás postaví před jasnou věc. Choďte, střílejte, přežijte. Úvodní video ukáže velice naštvaného Dolfiho, kterému se experiment se zombifikací evidentně moc nepovedl. Zombíci jdou po něm. Má na stole první ze tří částí nějaké relikvie, která by ho před mozkožrouty měla ochránit a zničit je. Je tedy jasné, že bez zbylých dvou to půjde velice těžko. A od toho jste tady vy. Partička čtyř vojáků… no, spíš jenom vy. Vaši spolubojovníci jsou vidět akorát v některých videosekvencích. Můžete si ovšem zkusit zahrát CO-OP, ve kterém pak si pak můžete projít mise s jinými hráči. Nám se to bohužel nepovedlo. Po dvaceti minutách hledání jsme se na to vykašlali.
Jak jsme již zmínili, podstatou hry je chodit, střílet a přežívat. Nic jiného zde nečekejte. U této hry se to dá pochopit, čili přestože zde hraje příběh tuctovou roli, dá se nad tím v pohodě mávnout rukou. Jasně, ženete se za danými relikviemi, ale to je tak vše.
Náckové jako zombifikované chodící terče sami o sobě moc nepotěší, protože jsou poměrně neškodní. Je jich tu několik druhů. Pomalí pěšáci, rychleběhající kamikaze s dynamitem v tlamě, další rychlí, tentokrát s klackem v ruce, dále chodící pancíř s MG-42 v rukách atd. Obecné pravidlo: nepusťe si je k sobě moc blízko, mějte za sebou stále místo, ať můžete v klidu couvat a střílet, a hrou projdete docela snadno. Bude samozřejmě záviset na vašem střílecím skillu.
Hra se stane po čase strašně stereotypní, o linearitě nebudeme plýtvat slovy. Vlastně jsou tu dvě možné části. První: jdete, chodíte a střílíte. Sesbíráte nějaké náboje z mrtvých mrtvých, vyměníte zbraně, když budete chtít, můžete sbírat zlaté cihly. Prostě to, co nevidíte v hrách poprvé. Druhá část hry je „Survive the siege“, neboli „Přežij masivní útok těch potvor, co chtějí tvůj mozek k večeři“. Když má tato sekvence přijít, poznáte to velice snadno, a to tím, že se před nimi z devadesáti procent nachází Safe House, kde doplníte munici a vyměníte nevyhovující zbraně. Dobrá věc při Survive the siege je menší taktizování. Hodí se rozmístit miny, protože v otevřenějších prostorách, kdy se na vás hrnou z více stran, je to poté o něco lehčí. A když se vám povede multikill za 13 mrtvých, můžete se usmát a říct si „Takhle se to dělá…“
Grafiky nečekejte žádnou revoluci ani evoluci. V porovnání s Nazi Zombie Army jsme nějaké inovace nezaznamenali. I hlavní menu je podobné, jako u NZA, novinky se pohybují v řádu nových odstínů barev. To vynahrazuje fakt, že hra netrpí bugy a podobnými chybkami ve hře, za což udělujeme malé, možná trochu významné plus. Soundtrack je na dobré úrovni, mix hladových krků s temným dub-stepem nám přijde jako dobrá kombinace, a navíc se to k dobré atmosféře hry perfektně hodí.
Sniper Elite: Nazi Zombie Army 2 se do dějin zombie her pravděpodobně nezapíše. Hru nelze soudit za její nabízené kvality jako jiné tituly, protože startovní cena, 10,99€ je udělaná akorát tak na míru. Ničím nepřekvapí, přesto dokáže na pár hodin zabavit. A s přáteli by to mohla být větší zábava, než hrát sám.
