Max Payne třetí

Před nedávnem se majitelé konzolí XBOX360 dočkali opravdového herního skvostu v podobě hororového psychologického thrilleru s nálepkou Condemned: Criminal origins. S nálepkou, která by se bez jakýchkoli okolků hodila i pro Maxe Payna ... Ethan Thomas, agent FBI, je přivolán k vraždě ženy, která podle všeho přestala dýchat pod tíhou ruky pomatence, kterému se v policejních kruzích přezdívá Match maker. Vzhledem k tomu, že po něm již nějakou dobu bezvýsledně pátrá, hraje mu to krásně do karet. To ale ještě neví, že Match maker má samá esa a ještě trochu švindluje. V demu, které se nedávno objevilo ke stažení na internetu, je obsažena jedna (první) úroveň hry, po jejímž zahrání máte jasnou představu kdo je jaký hráč. Matchmaker z toho vyjde bez modřiny, já v roli Ethana jako chodící omalovánky, po kterých navíc jde policie. Proč? Mou služební zbraní (o kterou jsem měl tu čest přijít) totiž byli zastřeleni dva policisté. K dokonalosti už chybí jenom drogy, na kterých bych s radostí ujel, kdyby se mi stalo něco podobného v reálu.

Strach všude kolem

To by v tom byl čert, aby Monolith vyvinul - co do grafiky - jeden z nejlepších enginů co kdy spatřil rajské zahrady našich disků, a nechal jej zapadat prachem v šuplíku na čisté spodní prádlo . Condemned poběží na enginu svého staršího bratříčka, který měl strach přímo v názvů, a má tak již do určité míry vyšlapanou cestičku. Není totiž snad jediného hříšníka, který by nevěděl jak úžasné věci FEAR engine dokáže zobrazit (otázkou je, jestli úžasné věci umí i váš počítač) a netěšil se tak na každý další screenshot jako malý kluk.

Gameplay

Malí kluci ale k této hře rozhodně přístup mít nebudou. Vyfasovala totiž označení 17+, rozhodně bych se ale nebál šoupnout jí tam rovnou osmnáctku. Je krvavá více než bude většině žaludků zdrávo a obsahuje spoustu opravdu hodně násilných scén. Autoři totiž přišli na způsob, jak nám dát najevo interaktivitu svého enginu tak, abychom to měli stále před očima. Nevím, zda-li tomu tak bude i v konečné verzi, v demu ale rozhodně nebudete vyzbrojeni tak, jak by si asi profesionál přes potírání zločinných aktivit představoval. Tu najdete pěkné potrubí, tak si z něho vypůjčíte trubku. Támhle jsou zase nějaké palety, tak proč si z nich nevytrhnout prkno na jehož konci jsou hřebíky, které vám zaručeně zvednou sebevědomí? Proč? Protože kousek vedle leží hasičská sekyra. Ano, i takové libůstky si tu

užijete. Mimochodem, sekyra se dá využít i mírovým způsobem – totiž na prosekávání se dveřmi do jinak nedostupných místností. Mám tedy dobrou zprávu pro všechny odpůrce násilí. Pokud vám to přijde zábavné, můžete rozbít všechny dveře ve hře . Pozitivní ale je, že autoři si na soubojích na blízko dali opravdu záležet, a vám tak v zájmu zachování všudypřítomného pocitu strachu z náhlé smrti dali zhruba stejný počet HP, jako dal kdysi stvořitel běžnému smrtelníkovi. Dále jsou zde implementovány vlastnosti zbraní (dosah, síla, rychlost, blokování ), které se kousek od kousku liší, takže záleží hlavně na vašem stylu boje. Po kratším zahrání bych se nedivil, kdyby zlí jazykové o této hře začali mluvit jako o simulátoru brutality. I přes to si ale nemohu pomoci od slz a to pozor, není to tím že má pouť tímto demíčkem skončila ranou tyčí do hlavy. Mluvím o slzách nostalgických. Takhle jsem si herní face to face souboje užíval naposled při tavbě stařešiny jménem Die by the sword.

Abychom ale nezůstali jen u zabíjení, zůstanou vám ještě vyšetřovací serepetičky od FBI. Krom mobilního telefonu, přeze který budete dostávat úkoly, tu máme ještě všemožná agentská udělátka, která jako by vypadla z filmů o jednom nejmenovaném špiónovi. Ne, to zase přeháním. K dispozici budete mít různé fotoaparáty, UV lampy, lasery a jánevímcovšechnokua, hlavně když vám to trochu usnadní sbírání důkazů a pomůže v postupu. Zpestření je to rozhodně vítané, zvláště když akcí s detektivní tematikou je jak bezdomovců na latinské přednášce o vlivu židovské kultury na mongloskou kinematografii.

Umělá inteligence

Jak již nejspíše vyplynulo z vět nedávno minulých, v Condemned nebudete bojovat proti zabijákům z povolání. Vaši protivníci pocházejí především z řad lidí nacházejících se na samém okraji společnosti. Budou jimi různí feťáci a bezdomovci (alespoň tedy v rannějších fázích hry) , kteří vám sice dokáží pořádně zatopit, ne však pokud máte výhodu ve velikosti kalibru. To se vám pak snaží vyhnout, schovat se za roh nebo za sloup a počkat si na vhodnější příležitost. Zaregistroval jsem také, že přesila se snaží chovat opravdu jako přesila a až na výjimky vám nikdo nedá nic zadarmo. Pokud se vám zdá, že se jeden z grázlů někam vytratil, můžete v brzké době očekávat ránu do hlavy ze zadu. Souboje by však mohly být mnohem efektivnější, pokud by měl Ethan skilly jako skrčení nebo skok. Situaci, kdy se útočník snaží zasáhnout svou oběť, a místo toho se jí stane jeho vlastní kolega vinou načasovaného skrčení původního cíle, mě rozesměje takřka pokaždé. Možná science – fiction, možná něco co ještě nikoho nenapadlo. Nechme ale fantazírování a přejděme k tomu, o co by ve hrách opravdu mělo jít.

Atmosféra

Zajisté nemůžu mít ještě ani tušení, jakou atmosféru bude mít verze určená na pulty obchodů, podle recenzí na XBOXovku to ale vypadá velmi slibně a já tomu věřím. Není to jen skvělé ozvučení, promakaný soubojový systém a nádherná grafika (kterou se hra chlubí kde může),

co mě vtáhlo do hry tak, že bych své okolí nevnímal ani kdyby hořelo. Svůj podíl na tom mají animace, které na vás vybafnou znenadání jako blesk z čistého nebe. Jejich hlavním úkolem je ve vás vyvolat otazníky a hlavně, stejně jako v Cthulhu, vsugerovat vám pocity nezměrné hrůzy. I když nemohu říci, že jsem se nějak moc bál, určitě si dokážu představit, jak se plížím temnými chodbami s páčidlem v ruce a máchám všude okolo při každém cinknutí plechovky o zem. Takhle to holt dopadá, když se někdo rozhodne využít hi-tech grafiku ne jako pozlátko, ale jako účinný prostředek ke skvělému hernímu zážitku a interaktivitu pro bravurní hratelnost.

Zase to čekání

Možná je to prokletí. Vždy když se mi dostane do rukou nějaké demíčko a stojí opravdu za to, jsem pak ještě po několik měsíců trýzněn čekáním na vydání finálního produktu. Když se mi pak nakonec tento dostane do rukou, nebo spíše na harddisk, zjistím že autoři minimálně polovině svých slibů nedostáli a že vlastně pařím naprosto průměrný kousek, který dokonale zapadá do šedi dnešního herního trhu. Demo condemned mě ale dokázalo přesvědčit. Pokud se podaří vychytat těch pár much, pak není nad čím přemýšlet. Ale zkuste si to vlastně sami, těch 450 MB opravdu stojí za to. A aby byl váš požitek dokonalý, rezervujte si nějaký opuštěný letecký hangár, pokud možno na kraji strašidelného lesa, nakupte plíny, připravte si pořádný 5.1 systém a hrajte jenom v noci. Pokud vás i to omrzí, pak vám může být určitou záchranou oficiální web, který je zpracován velice originálně a obsahuje i zajímavou minihru. Tak to je prozatím vše, v květnu se možná setkáme ve frontě.