V ponuré temnotě vzdálené budoucnosti není nic než válka. Slova, která zná každý fanoušek masivního univerza Warhammer 40,000, vedle něhož jsou Star Wars jen nevinnou pohádkou na dobrou noc. Ačkoliv tento svět kdysi začínal a i nyní pokračuje především jako desková hra s úžasnými modely postav, podpořená tunou loru nejen v podobě knih. V posledních několika letech se štěstí usmálo i na PC a konzolové hráče s několika úspěšnými tituly, mezi které patří i Warhammer 40,000: Darktide nebo nedávno vydaný Space Marine 2, s nímž se nedá nesrovnávat.
Máte pocit, že už jste o Darktide někdy slyšeli? Máte pravdu, pamatujete si správně. Tento kousek byl vydán již v roce 2022 exkluzivně pro PC. O rok později se ho dočkali majitelé Xboxu a na konci minulého roku i vlastnící PlayStation 5.. Původně měl titul spíše průměrná a smíšená hodnocení, a následně čelil odlivu hráčů, ale stejně jako se rozvíjí v brutálních konfliktech i Impérium lidí, ani tahle FPS multiplayerovka nezůstala pozadu. Dočkala se několika vylepšení, a tak je čas popadnout ovladače a vyrazit do bitvy. FOR THE EMPEROOOOOR!
Jak asi nikdo u kooperativní střílečky ani jinak nečeká, příběh není alfou a omegou zážitku, tím má být převážně boj. I přesto se však na scénáři podíleli veteráni z Games Workshop, kteří mají Warhammer kompletně pod palcem. V rámci vyprávění se ujmete jednoho obyčejného zločince z čtyř dostupných tříd (Ogryn, Psyker, Veteran a Zealot), kterého při transportu lodi zachrání inkvizice před nájezdem sil chaosu, konkrétně Boha hniloby Nurgla. Následně náš hrdina dostane „nabídku“ sloužit božskému Císaři a vstoupit do řad inkvizice, nebo prostě umřít.
Musím říct, že ačkoliv jsem se k Darktide dostal až po Space Marine 2, měl jsem z prologu dobrý pocit a cítil jsem ten Warhammer vibe a hutnou atmosféru. Je pravda, že v porovnání se SP2 a Titovou přísahou se to nedalo absolutně srovnávat, ale i tak jsem byl jako fanoušek nadšený a těšil se, jak se bude zápletka dál rozvíjet. Bohužel musím konstatovat, že intrem vyprávění skoro skončilo a dál se o ději dozvíte jen v útržcích. Po dosažení určitého levelu se spustí filmeček, ve kterém zjistíte, že na lodi Mourningstar, kde se nacházíte, je krysa, která donáší chaosákům. Ti se dole pod vámi, v úlovém městě Tertium na industriální planetě Atoma Prime, pokouší o cosi heretického, tudíž čas na očistu.
Pokud náhodou neznáte univerzum Warhammeru 40K, asi bych vám ho nejlépe přiblížil lokacemi z Doomba 3 nebo možná i jeho novějších bratrů. Všude kov, ocel, lebky a miliony hořících svící. Zkrátka místo, kde se ze své deprese stoprocentně nevyléčíte. A přesně taková je loď Mourningstar a další lokace. I přes zastaralou grafiku jsou lokace něco, za co musím vývojáře alespoň zlehka pochválit, na rozdíl od nepřátel, u kterých je velmi omezené množství.
Aby ale nebylo slyšet jen vřískání mutantů, řev monster a palba ze všech možných kvérů, do bojů zákonitě musí zasáhnout i hudba. A i zde si musím vzpomenout na nové Doomy a jejich metalové orgie při brodění se po kolena ve střevech a krvi nepřátel. Darktide sice není takový hardcore nářez, ale příjemně se tu střídají klidná a rychlá tempa, která dokážou nabudit.
Hlavní náplní Darktide je jednoduše řečeno procházet jednotlivé mapy, plnit na nich úkoly a zlikvidovat vše, co se vám připlete pod bolter, chainsword nebo jinou zbraň. Nejvíce bych ho asi přiblížil úspěšnému Helldivers 2, jen ze světa 40K a možná je trochu propracovanější. Na výběr je celkem 7 druhů misí a 16 map. Ty jsou odstupňované podle obtížnosti a i když se na nich plní různé druhy úkolů, hlavním cílem je se mapou zkrátka prostřílet. A tady nastává malý problém s hratelností.
Čím těžší mise, tím více nepřátel a o to více práce. Na to je potřeba kvalitní tým a pokud takový nedáte dohromady, může se výprava změnit v peklo. Místo užívání si kosení hord a čištění lokací od hereze se dostanete akorát do stresu a modlíte se k Císaři, aby ukončil vaše trápení. Sám jsem toho zářným příkladem. Ačkoliv jsem zvolil Psykera, mám neustálou touhu se vrhat vpřed, místo abych se držel za bojovníky a likvidoval nepřátele z dálky. Několikrát jsem tak musel být zachráněn ze zajetí nebo oživován, což samozřejmě při náročnějších misích zásadně komplikuje postup. A pokud se sejde partička takovýchto amatérů, no, není to hezký pohled…ale zase to bývá vcelku rychlá cesta do márnice.
Logicky vás s takovými bratry ve zbrani brzy opustí touha pokoušet se o plnění jakýchkoliv složitějších vojenských operací, i s ohledem na to, že se nejedná o krátké odskočení na planetu, ale průchod zabere často i poctivých 30 minut. A na konci určitě nechcete koukat, jak je celý tým zavražděn, a čeká vás opáčko a pár drobných expů pro útěchu.
Druhý extrém nastává, když servery nemůžou najít volné hráče a přiřadí vám boty. To je asi stejné, jako by vám někdo dal sekačku na Sahaře a poručil, ať sekáte. Pokud zrovna nejste na nejlehčím levelu, tak good luck, snad to příště dopadne lépe. Boti opravdu nejsou z nejchytřejších, a ačkoliv lidé mohou být jacíkoliv, vpravdě si oddechnete, když se během průchodu lokací někdo přihlásí a alespoň jednoho bota vykopne.
Takhle to možná zní strašně, ale přísahám na zlatý trůn, že Darktide je to opravdu výborná FPS střílečka. Prošel jsem už hezkých pár lokací s hráči i boty, a těch úspěšnějších výprav bylo o dost více, i když přiznám, že jsem ne vždy úplně vrchovatě přispěl.
Na druhou stranu musím říct, že hrát za Psykera mě strašně bavilo, a čím vyšší jsem měl level, tím to bylo zábavnější. Zpočátku jsem měl podobné zbraně jako ostatní (ne že by na bolteru a chainsaw meči bylo něco špatně), ale později jsem dostal přístup k psyonickým holím, a teprve tehdy získala tahle classa svoje kouzlo.
Kromě základních skillů, které mění styl útoku, se i zmíněné hole specializují na určitý element, který pak likviduje nepřátele, ať už hromadně, nebo po jednotkách. Aby to ale nebylo moc OP, čím více útočíte, tím více se dobíjí ukazatel warpu, a jakmile dosáhnete 100%, přichází temnota a smrt. Naštěstí se dá očistit rychlou modlitbičkou, která nahrazuje nabíjení u klasických zbraní, a můžete zabíjet dál. Mně osobně se ale nejvíce líbilo metání blesků z rukou. Když se na vás žene horda mutantů a vy z rukou vyšlete výboje, které je nejen ukotví na místě, ale zároveň i postupně zabíjí, to je čistá radost pro každého fanouška Star Wars. Několikrát jsem přitom v hlavě slyšel UNLIMITED POOOOOOWEEEEEEER Císaře Palpatina (fanoušci W40K prominou). Kromě tohohle uspokojivého pocitu také potěší ostatní v týmu, že mají z hrozby cvičnou střelnici zdarma a pálí po všem v dosahu. Prostě zábava pro všechny.
Co mi naopak u lokací vadilo, nebo spíše jejich výběru, je jakákoliv absence odškrtnutí hotových misí. Jasně, musíte je chodit pořád dokola, ale párkrát se stalo, že jsem byl tak sklerotický, že jsem si dal jednu a tu samou misi třikrát za sebou. Sice s jinými hráči, což bylo chvilkami vcelku dost znát, ale fakt jsem toužil vyměnit podzemí za něco jiného.
Co mě na hře hnalo dopředu, bylo levelování a získávání nových zbraní, perků a dalších odměn, jimiž je doslova přecpaná. Za každou misi i za každý vyšší level se vždy něco zpřístupní, a to nemluvím ani o vedlejších úkolech, jako například projít všechny druhy misí atd. Za ty získáte body, které odemknou zpravidla kosmetické blbůstky, ale člověka to pořád nutí něco dělat. A kdybyste nevěděli, co s penězi, které vás tíží v kapse, i zde existují mikrotransakce, ačkoliv se bez nich klidně obejdete.
Jinou písničkou jsou zbraně. S nahranými úrovněmi se odemykají nové druhy, které následně můžete v obchodě buď získat v úplném základu, nebo ve vymazlené verzi po někom, kdo je prodal. Samozřejmě si taky můžete počkat, až je dostanete jako odměnu za prošlou lokaci. Obzvlášť odměny pod hlavičkou The Emperor's Gift bývají parádní kousky, které se vyplatí vzít si na výlet do nepřátelského území. A aby to nebylo k uzoufání nudné, tak postava kromě bodů skillů dostává pro jednotlivé zbraně i body mistrovství. Já si oblíbil energetic sword a střídám různé hole, takže zvyšováním jejich mistrovství přidávám i rozličné dovednosti, bez kterých se na vyšších úrovních neobejdete.
Zde nastupují moji milovaní Adeptus Mechanicus, kteří se s pomocí požehnání mocného Omnissiaha a vašeho lootu postarají o to, aby palebná síla byla přiměřená úrovni postavy. Nemusíte se bát, loot z misí je veliký, a po několika hrách si můžete svoji pušku, hůl, meč, kudlu, cokoliv v klidu vylepšovat. Jen bych radil počkat až na vyšší level, kdy logicky přicházejí v odměnách lepší kousky.
Tohle je vcelku ošemetná otázka, ale když jsem si jí sám položil, pokusím se odpovědět. Pro fanoušky je Darktide nebojím se říci, povinností, a jistě i ostatní si dokáží najít svoje. Stále ale jde o starší titul, který byl nově portován na PS5, což je chvílemi bohužel znát. Navíc je tu nyní tvrdá konkurence v podobě Helldivers 2 a hlavně Space Marine 2.
Tam je problém větší, protože v multiplayeru rovněž nabízí spoustu odemykatelného obsahu včetně mistrovství jednotlivých zbraní, a to vše v líbivějším grafickém kabátku. Takže pakliže byste si měli vybrat, jestli opakovat několik map stále dokola v nové hře, nebo portu staré, logicky sáhnete po tom novějším. Navíc máte možnost upravit si svého mariňáka podle konkrétní kapituly nebo si udělat úplně vlastního.
I přes to všechno má SM2 oproti Darktide zásadní omezení. Sice je také na výběr z několika druhů tříd, ale stále hrajete za ultramariňáka, a můžete se třeba stavět na hlavu, ale i přes různé skilly z něj prostě Psykera nebo Ogryna zkrátka neuděláte. A už jen kvůli tomu se Darktide vyplatí pořídit – pro ten jiný styl hraní.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Fatshark
