Mohlo by se na základě názvu dnes recenzované hry zdát, že tu máme další přepracování nějaké té staré hry. Inu, ano i ne. Na jednu stranu se skutečně jedná o vylepšenou verzi stealth akce République, která vyšla na iOS a Android. Na tu druhou je však stará jenom několik měsíců, tudíž jistě chápete, že ji nelze porovnávat například s HD edicemi Age of Empires nebo Resident Evil. Proč se tedy vůbec o tuhle hru zajímat? Těch důvodů je několik, především se jedná o velice zajímavý titul, na nějž jen tak běžně nenarazíte. Zvlášť, když dodám, že jej mají na svědomí lidé, kteří se podíleli na takových peckách jako Metal Gear Solid 4, Halo 4, F.E.A.R., Black & White 2 nebo SOCOM.

Na začátku své pouti singleplayerovou kampaní ovšem nevíte nic. Vlastně vůbec nic a nepočítejte s tím, že by se to během následujících desítek minut příliš změnilo. První co uvidíte je extrémně přiblížený obličej (mimochodem, na to si raději rychle zvykněte) vyděšené dívky, jenž mumlá něco o tom, že se bojí, že ji musíte pomoci a že se odtud musí za každou cenu dostat. Její vyděšený monolog však přeruší vpád francouzské vychovatelky, která křičí něco o přechovávání kontrabandu a plánované „rekalibraci“. Co to znamená? Nemáte ponětí, ale podle reakce křehké dívky to očividně nebude nic pozitivního.

Ptáte se, kde je v tu chvíli hlavní hrdina? Všude a vlastně nikde. Naboural se totiž do bezpečnostního systému místního podivného komplexu, kde jsou muži odděleni od žen, většina strážných má nejrůznější psychické nemoci a kde se jakékoliv provinění proti velkému headmasterovi přísně trestá. Samotný příběh bych nerad nadále detailněji popisoval, neboť skládání nacházených útržků a jejich skládání do sebe patří mezi přednosti République a tak bych vám nerad kazil zážitek. Prozradit mohu snad jenom to, že hlavním cílem je pomoci dívce z předchozího odstavce uniknout a že je příběhová kampaň rozdělena do celkem pěti epizod (dvě poslední zatím nebyly v době psaní této recenze zveřejněny).

Z pohledu hratelnosti je pak République klasickou stealth akcí. Hope, jak se již několikrát zmíněná dívka jmenuje, neovládáte přímo, pouze ji skrze bezpečnostní kamery udílíte jednoduché příkazy jako „běž tam“, „schovej se“, „použij pepřový sprej/paralyzér“ a podobně. Herní svět pak můžete libovolně pauzovat prostřednictvím aktivování systému OMNI, v němž dokážete odemykat/zamykat dveře, sbírat důležitá data, používat speciálních funkce (o těch později) a to nejdůležitější – přepínat kamery. Pro některé funkce však potřebujete mít nabitou baterii Hopenina smartphonu, jenž čas od času nabíjíte na speciálních stanovištích.

Průběh episod je pak dosti podobný. Valnou většinu hraní vám zabere průchod jednotlivými místnostmi, kde se musíte vyhýbat hlídkujícím strážným (z nichž každý je mimochodem dost divné individuum). Čas od času se k tomu těsně před cílem přidá jednoduchá hádanka, ať už přeskládávání obrazů v první episodě nebo velice zajímavé aktivování soch a obnova přístupového hesla ve druhé. Těsně poté získáte aktualizaci systému OMNI, čímž si odemknete důležité dveře pro postup dál a pak už vás čeká konec dané epizody (je fér dodat, že v případě té první to byl dosti nečekaný zvrat).

Důležitou součástí podobných typů her je obtížnost. Nutno uznat, že v případě République jsem tak trochu na vážkách. Myslím si totiž, že byste se museli opravdu hodně snažit, aby byla pro vás hra nějakým způsobem obtížná. Potřebná taktika pro úspěšný průchod většiny místností se dá odhalit po několika vteřinách a pokud máte u sebe pepřák/paralyzér, není příliš velký problém ani případné odhalení. Stejně tak jsem se pokoušel několikrát odhadnout, jak moc se projeví vaše odhalení na pozornosti strážných a upřímně řečeno, žádný rozdíl jsem nezaznamenal.

Rád bych ještě zmínil jednu věc, která mi vadila. Týká se tak trochu ovládání. Celkově vzato je vyřešeno dobře (kamerou hýbáte pomocí klasického WSAD, zbytek uklikáte myší), lehce otravné je však automatické přepínání kamer. Po většinu času funguje tak, jak má (tedy jakmile Hope nevidíte, automaticky se přepne), problém však nastává ve chvíli, kdy si kameru schválně sami změníte. Třeba ve chvíli, kdy stojíte na schodech a přepnete ji tak, abyste Hope mohli přesunout za překážku, která je schovaná za rohem (a tedy ji nevidíte). Dost často se mi stávalo, že se mi kamera okamžitě přepnula zpět a už ne zase zpátky. Umí to být otravné.

Mimochodem, nástřel příběhu či prostředí, v němž se odehrává, vám dost možná připomnělo slavný román 1984 od George Orwella. Také já jsem si tento slavný román po několika minutách vybavil a hle, ona to není náhoda. 1984 patří společně s dalšími (Farma zvířat, Hrabě Monte Christo, …) na seznam zakázaných knih, které by prý podle headmastera ničily charakter zdejších chovanců. Každý výtisk měl být nenávratně zničen, přesto se jich pár zachovalo. Společně s nahrávkami proslovů Zagera, místního rebela vůči systému, a disketami s hrami (ano, skutečně disketami) je tak můžete sbírat a zachránit.

Díky tomu se dozvídáte nejenom další zajímavosti o zdejším světě, ale především získáte další peníze k zlepšování svého OMNI systému. U speciálních terminálů si lze odemknout schopnosti čtení emailů a přehrávání zpráv na záznamníku (a taky víc informací o příběhu a více peněz), schopnost rentgenového vidění, zobrazení cest strážných a podobně. Celý hackerský systém OMNI pak aktualizujete pomocí speciálních jehlanů, čímž získáte přístup k jinak dříve zavřeným dveřím, respektive bedýnkám s vybavením.

Co se týká technického kabátku, zde autoři odvedli skutečně poctivý kus práce. Však sami porovnejte kvality grafiky z původní verze pro iOS vůči počítačům na níže uvedeném videu, ten skok je tam skutečně znatelný. Skoro se až nechce věřit, že République pohání pátá verze enginu Unity, až tak dobře hra vypadá. Jediným drobnějším problémem jsou občasné záseky při přechodech mezi kamerami či několik pádů, které mě během hraní postihly (přibližně tři/čtyři). Ale to snad bude do budoucna vyřešeno.

Jestliže tedy máte podobný typ her rádi, rozhodně dejte remasterované edici République šanci. Jistě, neustálé obcházení strážných dokáže být po chvíli lehce stereotypní, postupné odhalování spletitého příběhu místního světa však umí tento fakt dobře zakrýt. Pevně doufáme, že závěrečné rozuzlení bude minimálně stejně kvalitní, jako první tři epizody.