Když se oznamoval nový díl asasinské série Assassin’s Creed: Unity, konzolisté s PS3 a Xboxem 360 museli utřít slzu. Ubisoft ale udělal krásné gesto a speciálně pro staré konzole vydal samostatný díl s názvem Assassin’s Creed: Rogue. Konečně jsme se dočkali i PC verze.
Od dílu, který vychází pouze pro staré konzole, se toho moc neočekávalo. Neměl tak velkou mediální podporu jako Unity a ani nepřinesl do série nic moc nového. Ovšem po světě získává stejné nebo lepší hodnocení, než Unity. Čím to je? To se dozvíme v této recenzi.
Hned na začátku vás upozorníme, že pokud se vám Assassin’s Creed: Black Flag a jeho pirátské prostředí nelíbil, můžete tuto recenzi s klidem opustit. Příběh je zasazen do období mezi třetím a čtvrtým dílem. Hlavní postavou je mladý asasín Shay Patric Cormac, který se několik minut po startu hry zmocní nepřátelské lodi a pojmenuje ji Morrigan. Hra tak nějak počítá s tím, že jste hráli Black Flag, tudíž vám dává prakticky okamžitě do rukou loď a celé moře k prozkoumávání. Krátce po zachránění přátelské lodi vás Animus vykopne a vy se probudíte v přítomnosti. V tuto chvíli začíná ta nejnudnější část hry.
Jako bezejmenný zaměstnanec Absterga vstanete od stolu s tabletem v ruce a dosti nesympatická šéfka bezpečnosti (nebo kdo to je) na vás začne chrlit nějaké slátaniny o tom, že se do sítě dostal virus. Vy dojdete k serveru přes kancelář známou z Black Flag a pomocí minipuzzlu ho opravíte. Pak jdete zase zpátky k počítači a Animus vás vtáhne zpět do simulace za Shayem. Konečně! Tyto nudné a naprosto zbytečné pasáže jsou bohužel u série Assassin’s Creed pravidlem a jediné, co dělají, je to, že vás odtahují od příběhu.
Simulace pokračuje a Shay je svým mentorem poslán do Lisabonu najít artefakt staré civilizace. Potom, co se Shay dostane do starobylé svatyně, vezme do rukou artefakt, pro který byl poslán. Ten se mu ovšem rozpadne před očima a Lisabon se začne bortit. Celé město se promění během pár vteřin v trosky. Shayovi se ale podaří uniknout zpět na svoji loď. Po návratu domů Shay obviní svého mentora z vraždy tisícovek nevinných lidí a zničení celého města. V tu chvíli se Shay rozhodne opustit bratrstvo, přičemž se zanedlouho přidá k templářům a začne bojovat proti asasínům. Dostanete tak možnost podívat se na svět z pohledu templářů. Krom severního Atlantiku navštívíte i New York, kde budete ničit asasínské pevnosti a setkáte se i s charismatickým Haythamem Kenwayem, kterého můžete znát z předchozích dílů. Nyní jsou asasíni vaši nepřátelé a používají ty samé taktiky, co používá pro odstranění svých cílů i Shay. Vy si tak budete muset dát pozor, aby na vás nejeden nevyskočil z kupky sena nebo z vysoké trávy.
Je sice hezké, že Rogue nabízí pár nových zbraní nebo vylepšení pro loď, ale zbytek je ten samý Assassin’s Creed, který jsme hráli před dvěma lety a k tomu s horší grafikou a kratší herní dobou. Hratelnost zůstala naprosto stejná a soubojový systém rovněž. Úkoly jsou také stejné. Odposlechni rozhovor, osvoboď rukojmí nebo rovnou někoho zneškodni. Rogue je tak pro nás akorát velký datadisk k Black Flag bez sebemenších inovací.
Jestli se tedy rozhodnete hrát Rogue, tak se musíte smířit s tím, že grafika je na dost nízké úrovni, protože přece jenom je to stále port ze starých konzolí, z kterých se toho už moc vymáčknout nedá. Změna textur v nastavení prakticky ničemu nepomůže. Rozdíl je totiž minimální. V kanceláři Absterga jsme se dokonce setkali i s několika poklesy FPS, což je celkem zajímavé při tom, jak Rogue vypadá.
Největším plusem tedy pro nás zůstává to, že nám tento díl dává možnost hrát za templáře a zahrát si tak za padouchy, proti kterým celou dobu bojujeme. Další pozitivum je skvělé zpracování New Yorku a velikost mapy, což je jistě pro milovníky sběratelských předmětů skvělá zpráva. Poprvé se taky podíváme do severní části Atlantiku, kde je opravdu kosa.
Assassin’s Creed: Rogue je spíše takové rozšíření pro předchozí díl. Má své mouchy, ale pokud vás pirátská tématika čtvrtého dílu bavila, bude vás bavit i Rogue. Ambiciózní Unity by byla skvělá hra, bohužel bugy, špatná optimalizace a různé nedodělky srazily hru až na průměrnost, a to je ten důvod, proč je podle nás Rogue lepší. Je to sice jako přes kopírák čtvrtý díl, ale čtvrtý díl byl výborný a všechno v něm perfektně fungovalo. Někdy se víc vyplatí udělat krok stranou, než kupředu.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Playman.
