"Sakra, nefunguje mi Internet. Asi bych se měl zvednout od počítače a jít s tím něco dělat."

Příběh Technobabylonu začíná trablemi, které jsou jeho hráčům důvěrně známé. Technobabylon je ale používá jako odrazový můstek do kvalitního cyberpunkového příběhu plného hackování, moderních technologií a spiknutí na nejvyšších úrovních. V jeho průběhu budete vyšetřovat vraždy, infiltrovat vzducholodě a rozmluvíte sebevražednému atentátníkovi jeho plán vyhodit se do vzduchu (a nebo taky ne). Ale bude vás to bavit?

Technobabylon se odehrává v roce 2087 ve městě Darwin někde v Keni, ve světě, který nenávratně změnilo několik jaderných válek a nástup biotechnologie wetware, která lidskému vědomí umožňuje dostat se do Transu - stavu, kdy je bezdrátově propojeno s elektronickými systémy a Internetem (když zrovna funguje). Tento svět je ve hře popisován nenásilně a postupně, spíše tím, jak s ním interagujete než nějakými infodumpy a audiology. Na jednu stranu je to klasický cyberpunk, takže se v něm budete cítit jako doma, na druhou stranu má ale dost vlastních odlišností a zvláštnůstek, aby byl zajímavý a neotřelý. Nic v něm není černobílé. Všechno má nuanci. Hra má dva různé konce a ani o jednom se nedá říct, že by byl dobrý nebo špatný. Dokonce i věci, které by jinde značily absolutní dobro nebo zlo, vás přinutí ptát se "Skutečně to tak je? A proč?". V tom mi často připomínal svět komiksu Transmetropolitan.

A i příběh stojí za to. Začíná zdánlivě nesouvisejícími událostmi, hlavní postavy (jedna z nich trans) se nejprve jen míjejí a řeší svoje problémy, když ale ve finále konečně odhalí, jak spolu souvisí a jaké je jejich místo ve velkém spiknutí, dají se dohromady a vykolejí ho podle svých představ. Hra vypráví příběh nelineárně, motivace a detaily o životě tří hlavních postav se dozvídáte postupně, přesně v tu pravou chvíli. I ostatní postavy jsou detailně vykresleny a často je radost s nimi mluvit - např. Mr. Stepford nebo francouzská služebná Chantelle.

Bohužel, v některých místech naráží na omezení enginu a žánru. Ve chvíli, kdy se hra snaží zobrazit brutální smrt dvou lidí, použili tvůrci in-engine animace místo statických obrázků nebo třeba jen prosté zatmívačky s audiem. Místo toho, aby byla ona scéna strašná a děsivá je tak nechtěně vtipná. Podobné je to ve chvíli, kdy do vašeho úkrytu dramaticky vtrhne komando s příkazem vás zabít. Všichni jen stojí na místě (přinejlepším hlídkují sem a tam) místo toho, aby aktivně prohledávali budovu nebo se zajímali o to, proč se jim jejich kolegové postupně přestávají ozývat. Ve hře to sice je teoreticky ospravedlněno, ale takovéhle scény se v point-and-click adventurách zpracovávají špatně.

Technické zpracování má pár mušek. Kurzor myši se ve hře podivně zpožďuje a jednou se mi stalo, že jsem se zasekl v místnosti bez možnosti vrátit se pro předmět, který jsem potřeboval k dalšímu postupu. Některé problémy mají víc řešení, ale zaručeně to nebudou ty, u kterých byste se jinak mohli nějak déle zaseknout, a jediné, co zvolené řešení ovlivní, je achievement, který za něj dostanete. Od adventury bych v dnešní době také čekal nějaký hint systém nebo zvýrazňování použitelných předmětů. Může se tak stát, že někde minete použitelný předmět, ale Technobabylon není žádný hon na pixely a většina puzzlů má logické řešení.

Projít Technobabylon mi trvalo zhruba 14 hodin a po jeho skončení jsem toužil možná ne přímo po pokračování, ale rozhodně po dalším příběhu z jeho světa.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Wadjet Eye Games