Vždy, když spouštím novou hru, mám určité očekávání: jaké to asi bude? Úvodní video je pro mě stěžejní. V případě kooperační hry Warhammer End Times - Vermintide mě úvodní video zavedlo do typicky pozdněstředověkého města, ve kterém se "přemnožili" Skaveni. Tito krysáci se rozhodli současných obyvatel zbavit a převzít moc ve městě, což vse jim podařilo. Přijíždí však zachránci, kteří přesně vědí, jak se s těmito hlodavci vypořádat. Má to docela ponurou atmosféru a člověka to navnadí, byť je to v podstatě klasické příběhové klišé. V tuto chvíli jsem čekal klasickou nabídku start game, option atd..., ale tahle hra na nic nečeká a rovnou mi dává na výběr z pěti charakterů. Vzhledek k tomu, že o světe Warhammer mám pouze základní informace, nevím koho zvolit. Po kliknutí postavička pouze předstoupí a pozdraví, ale jinak nic. Nejsou tu žádné popisky. Specializaci hrdinů a jejich zaměření jsem odhadl z úvodního videa. Po chvilce váhání vybírám vousatého vojáka v plechu s obouručním kladivem a zvučným jménem Markus Kruber. Hra chvilku načítá a poslá mě přímo do... pokoje v hostinci. Na obrazovce mi svítí základní nastavení klavesnice a já zjišťuji, že dostat ovládání do ruky nebude nic složitého. V podstatě je ořezáno na nezbytné minimum a během chvíle hraní ho využijete na 100 procent. Po zevrubném prohledání hospody zjištuji, že je zabarikádována a nacpána jídlem až po strop. Za barem stojí robustní hospodský, který sem tam utrousí nějakou klášku. Nálevně vévodí stůl s mapou, která slouží pro výběr misí. Na začátku máte přístupnou pouze jednu, další si začnete otevírat časem. Hospoda má ještě jednu důležitou funkci. Slouží jako lobby.
Když se rozhodnete, co si zajdete, systém vám po chvilce hledání (nikdy to netrvalo déle než 60 s) do jednoho pokoje naspawnuje hráče. Můžete se poradit, kdo co vezme za zbraně, nebo ho aspoň skouknete a můžete se přizpůsobit. Skvělý tah autorů je, že nemusíte na nikoho čekat. Skočíte do hry s boty a jakmile systém najde vhodného hráče, tak ho připojí přímo do vřavy. Samotná hra je o neuvěřítelném množství klikán ve zběsilém tempu. Ještě teď se mi vrací křeč do prstu jen si na to vzpomenu. Prakticky pořád na vás někdo útočí a chodí opravdu odevšad. Krysy lezou z kanálů, děrami ve zdech, skáčou ze střech, valí se ve vlnách přes ploty. Mnou vybraný Markus se s tou havětí vůbec nemazlil a na jedno švihnutí sundal i čtyři. Může se to zdát hodně, ale stačí se otočit a vidíte dalších osm. Tento nápor polevuje jen zřídka a spíš jich je víc než míň. Občas se objeví těžší protivníci v brnění nebo bossové, kteří už dají opravdu zabrat. Většinou u toho někdo umře, protože obří krysák dáva opravdu silné rány a odhazuje vás. Samotné nezvládnutí situace končící smrtí je vyřešeno opravdu šikovně a autorům musím zatleskat. Po ztrátě zdraví se neobjevíte na nějakém spawnovacím místě. Naopak zůstanete klečet na zemi, krysáci vás obklíčí a snaží se vás dorazit. To může trvat i půl minuty, tuto dobu mají vaši spoluhráči na to, aby vás z této situace dostali. Pokud to nezvládnou, tak vaše tělo mizí a objevujete se spoutáni někde na mapě, ale nemusíte zoufat. Hra je víceméně koridorová a vaši spolubojovníci vás během postupu najdou a osvobodí. Jen jim to zabere nějaký čas, trochu víc se zapotí a pořádně si zaklikají.
Co se týká umělé inteligence, měli autoři celkem jednoduchou práci. Skaveni se vás snaží dostat počtem. Ti, kteří díky pancíři vydrží delší čas, jsou schopni používat kryt, ale to je tak všechno. Hra je kvůli tomu dost monotónní. Zkusil jsem hrát na vyšší obtížnost, jestli se něco změní, ale jediný rozdíl, který jsem pozoroval, byla delší životnost krysy: padla po dvou ranách místo po jedné a dávala trochu větší poškození. Další příčinou stereotypu je již zmiňovaný koridor a hlavně nenápaditost misí a mizerná náplň map. V podstatě jde o to, někam se dostat. Jediným zpestřením po cestě jsou místa, která vás trochu zdrží (např. trvá 2 minuty než se otevře brána a můžete dál) nebo musíte něco někam nanosit (sudy s prachem, pytle s obilím). Oproti jiným kooperačním titulům je to opravdu vemi jednoduché, ploché a celá náplň se smrskne v rozsekávání obrovského množství krysáků.
Jako v každé fantasy tu neschází crafting, jenž se skládá z vylepšování zbraní, craftění nových na úkor většího množství jiných nižší kvality a rozkládání pro získání surovin na vylepšování. Je to osvědčený systém, který vás nutí zahrát si jestě jednu hru, abyste na konci dostali tu poslední zbraň, která vám schází na vycraftění "zelenky". Lepší vybavení je rozhodně fajn, ale není to žádná nutnost. Celou hru jsem proběhl na obtížnost normál se základním vybavením a nepociťoval, že by bylo lepší mít to nebo ono. Je ovšem fakt, že na dvě obtížnosti, které jsou nad obtížnost hard, by základ nestačil. Ve všech multiplayerech je důležité mít dobrou skupinu, ve které si hráči uvědomují svou roli a umějí využít svých předností. Ve WH: Vermintide jde hlavně o zbraně, které si vezmou. Například Markus může mít jak dvojruční kladivo a hrát jako melee dps, tak i štít s mečem a rozrážet krysy jako tank. U trpaslíka to funguje stejně. Lučištnice si můžete vzít dýky s poškozením do jednoho cíle nebo dva jednoruční meče pro plošný útok. Zbraně mají jiné staty pro lehký i silný útok a v boji s tím musíte počítat.
Graficky je hra obstojně zpracována. Jsou zde spousty pěkně vykreslených drobných detailů, ale časem začnete narážet na místa, které vám budou připomínat jinou mapu. Dost mě zamrzelo, že animace krys jsou pořád stejné. Této opravdu nepříjemné vady si všimnete během 5 minut a bude se vám neustále připomínat s každým kliknutím.
