Dostal se nám do rukou jeden z parádních kousků z herní branže. Darksiders 2. Ultimátní edice přepracovaná pro PC s HD texturami. Tak jak tuto konverzi zhodnotíme? Stojí za to o ní uvažovat? Na to se pokusím odpovědět v tomto článku, takže se drazí čtenáři usaďte a já vám dám náhled na to, jak to celé dopadlo.

V tomto druhém díle Darksiders, se ujímáte Smrti, jehož bratra Válku se snaží zachránit a očistit jeho jméno. Při tomto se mi nemohlo vynořit na mysli nic jiného než slavný citát Roberta Oppenheimera, jednoho z vědců odpovědných za stvoření atomové bomby, „Stal jsem se smrtí, ničitelem světů“. Na rozdíl od tohoto vědce, náš Smrťák je celkem nabušený sympaťák. Tedy po vzhledové stránce. Navíc jako správný (anti)hrdina se i on bude postupně stávat mocnější a smrtelnější zbraní ve vašich rukou. Nutno podotknout že vaše ruce a někdy i hlava dostanou zabrat, ale o tom až později.

Po úvodním začátku a prvním souboji s bossem jste vrženi do zeleného fantasy světa, kde hledáte strom života, který by dokázal pomoci Válce a obnovit lidstvo, které váš bratr údajně vyhubil v průběhu prvního dílu. Samozřejmě že kam přijde Smrt, tam nemůže čekat klidnou procházku a průchod ke svému cíli cesty. Kdepak, i tento zelený fantasy svět má své problémy. Tím je nákaza („Corruption“), která hodlá zničit tento svět, jenž je zároveň i kolébkou života samotného. Takže si Smrt musí namasírovat svaly, naostřit kosy a vydat se bojovat chtíc nechtíc i s touto silou. Díky tomuto se tak Smrt odklání od svého hlavního cíle a musí se protloukat velemožnými dungeony a pomoci tak lidu z Forged lands. Nejen že se tak budete často ohánět zbraněmi, ale budete řešit i mnoho různých hádanek po cestě k vašemu cíli.

Co se týče soubojů a celkově Smrti samotné, nejen že dostal várku zajímavých schopností, jenž vám pomohou v boji s nepřáteli a bossy, ale hlavně postupně nacházíte lepší a lepší vybavení, což je jistě velkým přínosem. Smrt tak postupně získává nové a nové kousky ve své výbavě s různými bonusy. Leckteré jiné RPGčko by mohlo skoro závidět jejich rozmanitost a množství, například základních zbraní kos je zde skoro by člověk řekl že nepočítaně. Můžete si ovšem vybrat i sekundární zbraně, mezi něž patří velký výběr kladiv, mečů, pařátů (skoro si pak připadáte jako Wolverine) či dalších smrtelných pomůcek k masakrování nepřátel. Od zvoleného náčiní se tak bude do jisté míry odvíjet i váš styl boje, preference hrubé síly nad rychlostí či naopak. S tím souvisí i kouzla samozřejmě, kterých je také hned několik. Celkově se strom dovedností právě dělí na schopnosti s kosou a speciální útoky a právě kouzla. Proto se hodí prolézat všelijaká zákoutí, rozpárat každého jednoho nepřítele na kterého narazíte a řešit všemožné hádanky. Jakožto správný hráč RPG si totiž velice cením každého bodu zkušenosti co získám, a tak se přiblížím další úrovni a novým schopnostem. Nejen zbraně však tvoří předměty, kterými obohatíte Smrt. Kromě hlavy a suspenzoru je k dispozici snad vše. Různé boty, nárameníky apod. Jako u zbraní i tyto kousky výbavy samozřejmě vylepšují váš charakter, tu vám zvýší množství získaných bodů zkušeností, tu zas nějakou tu odolnost. Samozřejmě váš inventář by byl za chvíli tímto tempem neskutečně nepřehledný a téměř nekonečný, naštěstí však nepotřebnou výbavu můžete prodat a nakoupit buď lepší či se naučit nějakou schopnost.

Co se týče již zmíněných hádanek, hra jich nabízí velké množství, zprvopočátku se jedná o prosté posouvání koule a aktivaci spínačů. Občas si tak připadáte jak brouk hovnivál, ale naštěstí to není tak strašné. Hra je v tomto ohledu celkem pestrá, i když to samozřejmě notně ubírá na akci, což mi chvílemi dosti vadilo. Většina hádanek je multiplatformová, tudíž tu musíte něco přepnout, pak někam vylézt a přepnout další spínač. Celkově pohybový repertoár hrdiny je dosti široký, navíc hra má sama o sobě celkem pěkně a nevtíravě zpracovány povrchy, po kterých se dá pohybovat. Po určité chvíli hraní tak již budete vědět, že po té stěně můžete přeběhnout tam, po jiné zas vylézt k tomu pilíři, načež přeskáčete až k danému bodu, ať jím je spínač, bedna s pokladem, či jen notné hopsaní k pokračování v pouti. Horší je, že ačkoliv rozsah pohybů je skvělý a vypadají nádherně, hra vás do určité míry omezuje a nutí jít po možných cestičkách, i když byste určitě byli schopni vymyslet jinou. Naštěstí některé schopnosti vám postupem času trochu ulehčí trápení.

Co se Darksideru 2 nedá upřít jako velké plus a do jisté míry i malé mínus (kvůli občasné frustraci), jsou souboje samotné. Normální nepřátele na vás utočí ve skupinkách a nutí vás tak dobře a hlavně přesně načasovat časy pro útok a obranu či úskoky. To je jedna z věcí, kterou si budete muset osvojit poměrně rychle. Věřte, že pokud tuto hru chcete hrát jen příležitostně a nenecháte se jí naplno pohltit, budou pro vás časem nepřátelé dosti frustrující a to nemluvím ani bossech. Nejen že se budete honem rychle snažit vzpomenout, na které to kombinaci kláves byl ten a ten útok, ale často tak ztratíte i přehled o situaci a následkem bude smrt a návrat k checkpointu. Proto je nejlepší a není to tak složité, nechat se hrou strhnout a věnovat se jí pořádně, výsledkem je odměna spokojenosti z toho jak parádně dokážete likvidovat vaše protivníky. Bossové jsou ale tvrdší oříšek. Zvláště v pozdějších fázích hry. Nejen že někteří umí oživovat padlé, ale dokonce se občas stanou na chvíli nesmrtelní. Proklínání autorů hry po desáté koleno bylo jedno z jemnějších gest, co jsem v některých emotivních momentech pronesl.

K technickému zpracování, po grafické stránce se nejedná o moc velké překvapení, není ani špatná ale ani neoslní. HD textury, jak to tomu u těchto her bývá, pouze dodávají pocit jisté rozmazanosti, ale celkově vypadá svět poměrně koukatelně. Zvuková stránka by mohla také dostat lepší kabát, ale ani tato část není vyloženě špatná či hru kazící.

Souhrně podtrženo a sečteno, Darksiders 2 je velice příjemný titul, má své klady a zápory jako každá hra. Mezi klady rozhodně patří sbíraní výbavy, souboje, některé puzzle a za mě určitě hlavní hrdina (kdo by nechtěl být Smrt?), mezi zápory však patří lineárnost, některé puzzle a to že právě díky hádankám hra občas ztrácí na tempu.