Tak schválně, když se řekne „Naughty Dog“, které hry se vám vybaví? Nepochybně pouze ty z modrého světa PlayStationu. Vždyť už od prvních konzolí Sony tvořily hry výhradně na tyto platformy. A na PlayStationu 3 předvedli tito borci dvě hry. Jednou je The Last of Us a tou druhou je třídílná série Uncharted s Nathanem Drakem v hlavní roli. Z filmového světa bychom mohli najít jednoznačnou podobnost v Indianu Jonesovi.
Ale nechme již minulou generaci konzolí stranou a soustřeďme se na PlayStation 4, který mám momentálně pod televizí a zasouvám do mechaniky - pln očekávání - disk s Uncharted 4: Thief'’s End. Když pomineme remaster The Last of Us, jde o první počin Naughty Dog na této konzoli. A přeci vývoj nešel úplně tak hladce, jak by se na první pohled mohlo zdát, neboť před dvěma lety došlo ve studiu ke změně scénáristy na tomto projektu a ujal se jej Neil Druckman (stál za scénářem k The Last of Us). A dle slov dabéra Nathana, Nolana Norha, nešlo jen o nějaké kosmetické úpravy. Došlo k přepsání mnoha pasáží scénáře a tedy i následných úprav scén.
Tak toto jsou dvě snad největší otázky, které jsem si před vydáním s Uncharted 4 spojoval, a tak trochu se odpovědí i obával. Přeci jen s touto sérií jsem už toho zažil dost, a každý nový díl dokázal překonat ten předešlý.. No, i když trojka byla po technické stránce dokonalá a jedinečná, jen scénářem a zasazením se mi nejvíce líbil druhý díl – a to nejen kvůli pasáži s vlakem. Možná i proto jsem v každé kapitole Uncharted 4 s Natem nikam nespěchal, vše si pouze užíval, a trochu se bál, že už mi zbývá zase o jednu kapitolu méně. Dle slov Naughty Dog totiž už nikdy nebude další díl Uncharted s Nathanem Drakem v hlavní roli, a popravdě nemám důvod jim nevěřit.
Co nám Uncharted 4 nabízí je asi každému jasné. Tedy máme tu tři základní pilíře, na kterých je hra postavená: příběh, explorativní pasáže s hádankami a neodmyslitelné střety s nepřáteli. Mohu vás ubezpečit, že v tomto se nic nemění a vše zůstává při starém. I když došlo k pár menším úpravám a příjemným změnám, ale pěkně jedno po druhém.
Je těžké zmiňovat cokoliv o příběhu, abych vám něco náhodou neprozradil. Shrnu tedy informace, které byly dopředu známé. Nathan už si užíval „důchodu“ dobrodruha, spokojený život se svojí ženou, když mu během papírování na dveře jeho stylové kanceláře zaklepalo další dobrodružství. Ať se brání sebevíc, svému bratrovi Samovi nedokáže říct ne. Ten je ve smrtelném nebezpečí a společně vyrazí hledat poklad piráta Henryho Averyho, jenž má nevyčíslitelnou hodnotu. A tak procestujete zase téměř celý svět. Premisa je tedy jasná: pokud by Sam s Natem poklad nenašli, Sam bude mrtev.
Více vám opravdu neřeknu. Spíše se k tomu postavím jinak. Veškeré dialogy a scény na mě působí dospěle a místy až běžným způsobem. Lépe řečeno, najednou už Nathan není jenom dobrodruh, ale i běžný smrtelník s běžnými starostmi. Najednou oprašuje své cenné trofeje z dřívějška nebo jej uvidíte v roli milujícího manžela se „starostí“ o to, kdo umyje nádobí. Tu a tam můžete do vypravování vstoupit výběrem vaší odpovědi, která zas tak úplně velký vliv na dění nemá. No, i když... A když už dojdou hrdinům slova, dokáží zbytek vyjádřit mimikou, o kterou se poprvé postarali dabéři našich hrdinů. A že někdy jedno gesto nahradí více než tisíc slov, přidává na lehkosti, se kterou je příběh hráči servírován.
Ale nebojte, krom role „usedlého“ Nathana uvidíte pochopitelně i roli, která mu nejvíce sedí. A je příjemné, že se vývojáři vyvarovali tolik příhodného klišé, a Nathan si jako „vysloužilý dobrodruh“ na nic nestěžuje. Místo toho neustále vtipkuje. Obecně, rozhovory postav vás v dané situaci pobaví a vyvolají vám úsměv na tváři. Ani nebudete vědět jak. A když už si myslíte, že je vše jasné, scénář přehodí kolej a jste zase v jiné době.
V minulých dílech jste byli zvyklí, že vás hra nutila jít jedinou možnou cestou. A tento koridor vám nedovolil jakkoliv vybočit nebo nedával prostor pro vaši invenci. Druhý extrém, tedy zasadit Uncharted do otevřeného světa, je dle mého názoru špatný.
No, a Naughty Dog to vyřešili po svém. V některých pasážích dostanete relativní volnost a můžete oblast volně zkoumat, řešení, jak se na dané místo dostanete, je na vás, a takových řešení je vícero. Můžeme mluvit o „polootevřeném“ světě, ve kterém vám navíc poslouží džíp nebo vodní skútr. Fakt mě bavilo toulat se v těchto lokalitách a hledat správnou cestu nebo nacházet cenné poklady.
Osobně jsem byl trochu zklamán náročností, resp. lehkostí jednotlivých hádanek. Buď je to tím, že jsem z her už připraven téměř na cokoliv nebo prostě a jednoduše je takto Uncharted 4 opravdu navrženo.
S větší volností pohybu v lokacích přichází na řadu také mírná změna akčních pasáží. Můžete si cestu pomalu pročišťovat pěkně potichu a bez nutnosti střílet. Není to sice stealth, jak jej známe z Metal Gear Solid, ale na poměry Uncharted je to solidní posun – a velmi příjemný.
Ale pokud vám tento styl nesedí, nic vám nebrání, abyste do akce naběhli jako po zuby ozbrojený Rambo a oblast vyčistili za pomoci samopalu a několika granátů. Zde ale můžete jednoduše narazit (logicky na vyšších obtížnostech je to dost znát). Vývojáři si dali záležet na umělé inteligenci nepřátel, takže už se jen tak lehce nenechají zastřelit. Zas na druhou stranu vaši parťáci už také nestřílí jen pro efekt. V nejedné šlamastice dokáží hodně pomoci.
Rozhodně ne. O Uncharted se toho dá napsat desítky dalších stránek. Jedna z nich by mohla být třeba o neskutečně krásném grafickém provedení, které navíc běhá bez sebemenšího záškubu. Místy mě hra úplně vybízela k zastavení se a kochání se okolím tak, jak to vývojáři rádi dělají na prezentacích u příležitosti velkých tiskovek. Jestli se někdy hovořilo o PlayStation 4 jako o konzolích nové generace, Uncharted 4 může být ideálním příkladem toho, co je next-gen. Osobně mi hra přijde hezčí než The Order 1886.
Dalších nespočet stránek by mohlo být věnováno multiplayeru. Ano, Uncharted není jen o příběhu, ale své dostanou i milovníci kompetitivní akce. Naughty Dog si pro vás připravili tři režimy. Týmový Deathmatch, kde se proti sobě postaví dva týmy, na každé straně po pěti, a nemilosrdně se navzájem střílíte. Druhou možností je Velení, spíše klasický Control, kdy na mapě zabíráte pár bodů, a ty musíte udržet, abyste za ně získali co nejvíce bodů. Posledním režimem je režim pod názvem Rabování. Jde o mód určený pro osm hráčů (4 v každém týmu), kteří se snaží ukořistit relikvii a následně ji přinést do své pokladnice. Můžete si ji přehazovat anebo se ujmout role toho, který se snaží chránit člověka nesoucího relikvii. Říkám zcela bez pochyb, že tento režim mě bavil nejvíce.
Jo, Uncharted 4: Thief's End je dokonalou hrou. Jestli patříte k milovníkům série, určitě nešlápnete vedle – beztak už hru hrajete nebo jste ji dohráli. Musím vývojáře pochválit za dobře napsaný scénář, možnost projíždět svět v džípu nebo na vodním skútru, a vylepšené stealth pasáže.
Ale přeci … teď zcela a jen můj subjektivní povzdech: Naughty Dog nám předvedli, že umí fakt hodně chytnout za srdíčko a vyrazit dech. To mě předvedli naposledy s The Last of Us. S Nathanem jsem se obával každé nové kapitoly, co se stane, a finále je opravdu kvalitně provedené, ale The Last of Us je asi neopakovatelné.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Czech.
