Už je to vcelku tradice, co nám v říjnu 2k Games servíruje pěkné dílko od vývojářů ze studií Yuke's a Visual Concepts. Není to nic pro rodinné typy, a přitom se to mnohdy považuje za rodinnou zábavu. Možná tedy ne v našich končinách, ale v Americe určitě ano. I když záleží na vkusu, že jo? Nemluvím o ničem jiném než o World Wrestling Entertainment, tedy oficiální hře nesoucí název WWE 2k17.
Jde již v pořadí o třetí díl, který vychází na konzole nové(současné) generace. WWE 2k15 byl na PlayStation 4 vcelku propadák, zato WWE 2k16 ušel obrovský kus cesty a udělal z tohoto "divadla" poměrně hratelnou virtuální podobu. Tak jsem docela natěšen, při vkládání disku do PS4, o jaký kus se posunul nový ročník.
V loňském ročníku se mi hodně líbil herní mód 2K Showcase, ve kterém jsme si prožili největší okamžiky Steveho Austina. Za mě to patřilo k tomu snad nejlepšímu, co mi WWE 2k16 nabídla. O to více jsem se těšil, když bylo oznámeno, že tváři letošního ročníku WWE 2k17 bude Willian Scott "Bill" Goldberg. Jeho neskutečná šňůra 173 výher byla opravdu legendární (i když ji někteří zpochybňují). Tehdy to bylo ještě pod organizací World Championship Wrestling, a částečně i pod World Wrestling Entertainment. Snad asi nejpamátnějším zápasem se stal boj na WrestleManii XX proti "the beast" Brocku Lesnarovi, kdy na něj Lesnar použil F5, a i přesto Goldberg povstal a následně vyhrál díky použití 2x Spear a Jackhammer.
No a k velkému zklamání 2k Showcase zde vůbec není. Tento herní mód je totálně vypuštěn a zapomenut. Musel jsem zamáčknout slzu, protože tyhle okamžiky by bylo fajn prožít spolu s Goldbergem. Na omluvu vývojářů tohle avizovali již dopředu.
Popravdě na tuto otázku si nejspíše musí najít odpověď sám. Ale pěkně po pořádku. Kromě klasického režimu rychlé hry, ve které najdeme Jeden na jednoho, Dva na dva, Triple Threat, Fatal 4 Way, 6-Man a dokonce i Ryoal Rumble je tu taktéž on-line hra, která trochu trpí na problémy se servery. Ale když se poštěstí, tak je to fajn.
Ale to hlavní, co nás čeká je MyCareer nebo WWE Universe mode. Začněme třeba kariérou. Můžete si vytvořit svého avatara, se kterým zažijete cestu od nuly, až se z vás stane superstar WWE. Vaši postavu si můžete vymazlit do nejmenšího detailu. Obecně možnost veškerých úprav jsou ve WWE 2k17 nadstandardní. Trochu zamrzí, že na cestě na vrchol slávy je opomenuto NXT. Novinkou jsou tzn. Proma, kde se můžete vyjadřovat k WWE "vesmíru" a urážet jiné superstár WWE apod. Budujete si tak u diváků své charisma. V praxi to znamená, že si vyberete vždy jednu ze čtyř možností dialogů. Může to být fajn, jen to působí celé hrozně suše, kde jednotlivé repliky nejsou ani namluveny. Ale jinak vás tento režim zabaví na spousty hodin.
Druhou možností, kde strávit mládí je WWE Universe mode. Zde byste měli prožívat jednotlivé rozbroje, a vlastně všechny ty příběhy okolo, co neodmyslitelně k WWE patří. Vše se odehrává v téměř každodenním harmonogramu: Raw, SmackDown Live, NXT a speciální eventy. Tedy vše je téměř jako v televizi nebo pravidelných pořadech WWE Network program. Bohužel opět jsem nepociťoval emoce protagonistů, čili žádná pořádná atmosféra tohoto "brutálního divadla". Bohužel tomu nepomohla ani přítomnost Proma v podobě "velkohubých" proslovů.
Asi největší novinkou, jsou souboje odehrávající se mimo ring, v útrobách arén. Není nad to si to rozdat ještě v šatně nebo někde na chodbě. Přesně tento prvek k wrestlingu neodmyslitelně patří. Nutno přiznat, že se to autorům povedlo a hned je o něco větší požitek ze hry.
Ale těch změn doznala samotná hratelnost více. Například došlo ke zlepšení orientace hráče v soubojích, kdy v ringu jsou více, jak dva wrestleři. Můžete si soupeře pěkně „zafixovat“ a věnovat se pouze tomu komu chcete. Najednou je v tomto chaosu trošku pořádek a můžete si jej užít. Když už se bavím o souboji ve více lidech. Zcela upřimně, není nad to, když si na gauč sednete pěkně ve třech kamarádech a dáte si takovej Triple Threat.
Ku prospěchu věci bylo přidání nových animací. Ale i přes to se nemohu ubránit pocitu rozmrzelosti, kdy jednotlivé animace na sebe stále nenavazují a o plynulosti pohybu wrestlerů si musíme nechat letos nechat ještě zdát.
Co stojí však za vyzdvihnutí jsou nástupy. Ne že byly nějak rapidně inovované, ale tohle je přesně ten element, který mají vývojáři zmáknutý na jedničku, a je radost se na to dívat. A když nechcete čekat, můžete se svojí superstar napadnout borce užívajícího si nástup před plnou arénou fandů.
Fandové? Jo, abych nezapomněl. V aréně je jich na stovky až tisíce, ale mnohdy se podobají jeden druhému. A i jejich skandování působí vcelku toporně. Když k tomu připočteme naprosto nudný a opakující se komentář, začínám si uvědomovat, že WWE 2k17 hraji snad jen kvůli tomu, že mě univerzum WWE baví a ne proto, že by mě tato hra dostala. Jinak po technické stránce je vše zvládnuto na výbornou, takže grafické bugy nebo cokoliv obdobného se nekoná.
Co je potřeba ocenit je množství obsažených wrestlerů. Najdeme jich zde snad přes 160, a to jak ze současných nebo legendárních superstar WWE nebo NXT. Drobným šrámem je nepřítomnost mých oblíbenců let minulých Batisty nebo Yokozumy. Ale to neberu jako mínus, přeci jen všichni ostatní moji milášci zde jsou.
Zpočátku máte k dispozici jen některé. Ostatní si můžete zakoupit za herní měnu, kterou získáváte zápasením. Anebo pochopitelně si ji můžete zakoupit za reálné peníze. Ovšem nutno podotknout, že vás k tomu nic netlačí, dokonce ani v kariéře, kde si za tuto měnu nekupujete wrestlery, ale různé chvaty, finishery nebo příchody apod. V tomhle ohledu nemám co vtknout, protože dle mého pohledu vás hra k nákupu netlačí, není to rozhodně model ve stylu pay-to-win. Takže použití reálných peněz je vskutu jen pro urychlení pro nedočkavce, jenž nechtějí čekat pár zápasů.
Letošní ročník je u mě tak trošku jako na houpačce. Jasně loňský ročník byl super, protože doznal rapidních změn oproti prvnímu ročníku na PlayStation 4. Ale dnes už bych možná čekal i více. Na jedné straně tu máme zábavné herní módy (pomiňme nepřítomnost 2k Showcase), relativně vyladěnou hratelnost, bohatý roster, nově potyčky mimo ring v útrobách arén, ale na druhé straně mi stále chybí autentičnost a bohatost příběhů univerza WWE, tak jak jej známe z televize.
Pokud jste doposud WWE na PlayStation nezakoupili, tak určitě mohu doporučit. Pokud vám ale wrestling nic neříká, možná bych raději počkal na jiný ročník, jenž nabídne mnohem lepší atmosféru. Jestli však vlastníte loňský ročník je to těžká otázka. Spíš záleží na vás zda oceníte nové prvky, kterou si pro nás vývojáři připravili.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
