Za okny se začíná pomalu sypat sníh, doma to voní skořicí, všude svítí vánoční ozdobí… Vánoce jsou za dveřmi. K Vánocům pochopitelně neodmyslitelně patří zima, sníh a … pořádný ten výlet na lyžovačku do hor. Naše svahy sice jsou fajn, ale nejednou jsem zde přejel přes šutr kvůli nedostatku sněhu, proto se milovníci zimních sportů vydávají raději do Alp.
A jestli zrovna se vám nechce tento výlet podnikat doopravdy, zkuste to třeba virtuálně. Jednou z možností je nová značka od Ubisoftu, kterou nám letos představili na E3 – Steep. Po otevřené betě jsem se na plnou verzi vcelku těšil, tak se pojďme podívat, jak se tomuto sněhovému dovádění daři na PlayStation 4.
Na úvod se patří zmínit, že si pro nás vývojáři připravili velký otevřený svět, který je připraven na vaše jezdecké umění. No nejenom jezdecké. Můžete jednotlivé svahy sjíždět na lyžích, snowboardu nebo taktéž svištět vzduchem pomocí wingsuitu anebo se na zasněžené kopce dívat z pohodlného paraglidingu. Pochopitelně se můžete na všechno vykašlat, hodit prkno na záda a jít pěšky prozkoumat nějaké zajímavé místo.
Jednotlivé disciplíny se od sebe vcelku radikálně odlišují. Snowboard dokáže nabídnout pohodovou jízdu, která vybízí k bláznivým skokům se vstřícným dopadem. Zato na lyžích se docela často rozsekáte po dopadu, ale zase na druhou stranu s nimi docílíte vyšší rychlosti. Pochopitelně wingsuit je bláznivina sama o sobě... Není nad to vylézt na nějakou rampu na vrcholku kopce a prolítávat mezi skálami. U paraglidingu je zapotřebí spíše hlídat povětrnostní podmínky, které se mění v závislosti na mnoha aspektech, například, jak moc jste blízko hřebenů hor apod.
Osobně se mi nejvíce líbil bláznivý wingsuit a pohodový snowboard. Ne že by lyže a paragliding byly nudné disciplíny, ale srdce mě táhne více k prknu, a pro uplatnění paraglidingu zde bylo nejméně prostoru. Možná je to i tak dobře. Každopádně bych rád ještě podotknul, že všechny disciplíny se ovládají nadmíru dobře. Slyšel jsem názory, že je trochu nezvyklé provádět odraz a grab jedním tlačítkem, ale vcelku rychle jsem si na to zvyknul, Jediné, co je trošku náročnější je, trefit se do odrazu, ale nemůžeme mít vše jednoduché, že?
Ať už si svět Alpských masivů budete prozkoumávat jakkoliv, určitě se u toho budete zaručeně bavit. Hra vás netlačí do repetitivního opakování jednotlivých závodů, a je ve své podstatě jedno, zda ji splníte na zlato nebo bronz, ale především jde o pohodové proježdění. Osobně jsem v cíli nikdy neskončil, ale pokračoval jsem dalších několik minut dál směrem dolů a užíval si bezstarostnou jízdu.
Zas na druhou stranu pohodička u disciplín tak úplně snadná není. Když už se vrhnete na nějaký ten závod a budete se chtít snažit dopadnout obstojně, tak se připravte, že tyto chalange jsou navrženy vcelku náročně, a některé si určitě zopáknete několikrát. Ale tohle platí pouze za předpokladu, že se budete chtít solidně umístit.
Soutěží se dočkáte několika druhů. Od ježdění na čas přes checkpointy, dojetí (doletění) z místa A do místa B, získání dostatečného množství bodů za vámi odvedené triky při skocích, až po pohodovou jízdu při následování jezdce, kdy k vám promlouvá hora. Konkrétně poslední jmenované mi přišlo trochu zvláštní až fantasy v této arkádové bláznivině, ale nic, za co bych nutně strhával body dolů. Nemohu zapomenout soutěž o nejšílenější karambol – v této disciplíně se mi osobně velmi daří.
Za veškeré plnění disciplín, skákaní, objevování různých míst dalekohledem získáváte herní měnu, díky níž se můžete pořádně oháknout. Koupit si hezčí prkno nebo elegantnější wingsuit. Na jízdní model nemá zakoupené zboží žádný vliv a jedná se tak pouze o designérskou složku, což je vcelku příjemné zjištění. Teda až na zakoupení si „lístku“ na helikoptéru, díky níž se můžete dostat takřka kamkoliv chcete na mapě.
Velikost mapy je vcelku dostačující pro zimní radovánky. Jediné, co bych k mapě podotknul je, že je trošku nešetrně navržená a na PlayStation 4 se mi pohyb po ní ne zcela dařil. Ale to by nebylo to hlavní. Především hlavní problém s mapou a obecně se Steepem tkví v jeho neintuitivním rozvržením jednotlivých nabídek a možností. Vše je buď příliš malé anebo rozházené do všech možných koutů obrazovky, takže hledání vámi tížené možnosti je na denním pořádku.
Tak neintuitivnost menu a mapy bychom měli za sebou a teď se pojďme podívat, na to, jaký svět vlastně je. Dívá se na něj moc hezky a ve zpomalených záběrech hra vypadá vskutku fotogenicky. Ale jakmile se přiblížíme k nějaké skále nebo chajdaloupce, tak se připravte na průměrné textury. Navíc rozlehlý svět je zcela a naprosto prázdný, jak po nějaké morové epidemii. Nikde ani živáčka (teda krom ostatních hráčů), zvěř taktéž nikde, či cokoliv by jevilo známky života. Je to fakt, škoda, protože vzhledem k faktu, že máte možnost se vydat kamkoliv po svých, tak by bylo fajn, se zastavit někde na baru pro nějaký ten nápoj – spíše nějaká ta putika, jenž by mohla plnit funkci sociálního prostoru.
Jak jsem zmiňoval, nikde nenajdete živáčka široko daleko. Ale to neplatí o hráčích, které si můžete „naverbovat“ do svého týmu a až se třemi kamarády prozkoumávat Alpy nebo se postavit nějakému tomu závodu ve více lidech. Tím je Steep mnohem zábavnější a užijete si více srandy. Bohužel na otázku, zda obsahuje split-screen musím odpovědět, že nikoliv – takže gaučový multiplayer se nekoná.
Obecně na multiplayeru a sociálních věcech Steep stavěl. Po každém sjetí kopce se můžete podívat na vaši jízdu v replay a nasdílet ji svým kamarádům apod. Nebo pokud uznáte za vhodné z vámi projeté trati uspořádat vlastní závod, proč né. Stačí pouze najít tlačítko, díky němuž vytvoříte vlastní chalange, nahází se checkpointy a můžete se kámoši předhánět.
Steep je podle mě nesmírně zábavnou hrou, která staví na jednoduchosti a relativní návykovosti. Chápu, že však nebude pro každého. Pokud vám zimní radovánky nic neříkají nebo alespoň sportovním aktivitám neholdujete, raději se Steepu vyhněte, ale vy ostatní si jej určitě užijete. Minimálně k němu můžete přistupovat, jako třeba k jednomu zápasu ve Fifě. Jednou si sjedete kopec nebo si vyberete nějaký závod a můžete jít po 20 minutách jinam a nic neřešíte. Jasně má své mouchy, třeba otevřený svět Alp je zcela prázdný bez života nebo většina menu a orientace v mapě jsou zcela neintuitivní. Jinak si není moc na co stěžovat, takže můžete zimu začít už teď.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.
