První letošní Sony exkluzivita je tu. Jakkoliv by si u Sony přáli, aby Gravity Rush 2 patřil mezi AAA tituly, tak tomu tak zatím stále není. První díl nejdříve odstartoval na PS Vita, aby se loni ukázal i na PS4 ve vylepšené verzi. Byla to povedená hra, výborná na Vitě, protože v té době tam nebylo moc co hrát. Na PS4 hra extra nezabodovala. A z těchto základů staví druhý díl. Pojďme se podívat, jak se mu to daří.
Ačkoliv se jedná o pokračování a hra sleduje osudy hrdinů Cat, Syda, Raven a kočky Dusty, znalost předchozího dobrodružství je spíše bonusem. Rozhodně se nemusíte bát skočit do hry úplně neznalí. Je vám vysvětleno, že Cat se Sydem spadli do jedné těžební osady gravitační trhlinou. Cat ztratila své schopnosti spolu s kočkou Dusty. Netuší, kde je druhá Gravity Shifterka (tak si říkají lidé se schopnostmi jako má Cat) Raven. Oba pracují jako těžební dělníci ve skupině vedené velkou "mámou" Lisou. Takže totální reset, žádné schopnosti, vše na nule. Naštěstí ten reset je pouze berlička jak naučit nové hráče úplným základům.
Události vezmou rychlý spád a svou základní schopnost - ovládat gravitaci získá Cat zpět, spolu s "vesmírnou" kočkou Dusty. A pokračujeme dále. Několik úvodních misí ve zcela odlišném prostředí plovoucí těžební osady s výlety do gravitací poničených ruin za těžbou rudy jsou milé zpestření. A pak následuje přesun do města. Zde už je vše při starém a hráči prvního dílu se budou cítit jako doma.
Je třeba právě těm, kteří nehráli první díl, říci podstatu hratelnosti. Pro znalce prvního dílu mohu zkráceně - vše je při starém. Cat se umí stiknutím R1 odpoutat od gravitace a poletovat v prostoru. Kam namíří svůj směr, tam se opětovným stisknutím začne pohybovat, protože tam zacílí svou gravitaci. Stiskem L1 se gravitace vrátí do normálu. Tímto způsobem se záhy naučíte elegantně pohybovat v prostoru aniž byste se dotkli země. Stane se z toho taková forma létání, kterou začnete mistrně ovládat.
Pro boje s podivnými nepřáteli Nevi nebo dalšími nepřáteli budete nejčastěji používat gravitační kop. Ten vyvoláte zacílením citlivého bodu nepřítele a stiskem čtverečku. Cat v tu chvíli nabere gravitační rychlost a udeří do příslušného místa. Druhou možností je vrhat na nepřátele okolní objekty, které chytíte do svého gravitačního pole stisknutím kolečka. Samozřejmostí jsou pro větší nepřátele speciální finishery, nabíjení silnějšího házení a nebo special útok. Prostě takové ty věci, které byste ve hře očekávali.
Samotné souboje pomocí kopů a házení jsou zábavné, dokud vás hra do něčeho netlačí. Jsou náročné na orientaci v prostoru. Ne jednou se vám stane, že si obrátíte svět vzhůru nohama a musíte být stále schopni říci, kde je zem a kde nepřátelé. Do toho mají nepřátelé také slušnou porcičku svých fíglů a uhýbají nebo mají kamenný štít. Soubojům jde vytknout až moc věcí na můj vkus. Ve frenetických akcích dokáže nejednu frustraci způsobit kamera, která prostě zlobí. Když se hra rozhodne dát souboj do uzavřené místnosti, to byste brečeli. Druhá věc, že ne vždy vám pomocník zaměřování nepřátel hru usnadňuje. Proč se rozhodne najednou uprostřed kopu zaměřit jinam a způsobí, že minete, to je záhada. Navíc jakmile hra začne v souboji tlačit časovým limitem, je zábava pryč a frustrace na světě.
Ale svět Gravity Rush 2 není jen o bojích. Náplň misí je různorodá, ale někdy až moc. Během dobrodružství postav budete řešit opravdu závažné problémy, ale také se zabývat bočními aktivitami. Ty jsou často takové, inu řekněme odlehčené. Shánění dárku pro "šéfku", kde jste honěni od rozhovoru k rozhovoru jak nadmutá koza. Rychlá roznáška novin lidem. Nejvíce mě dostala hra ve chvíli, kdy na mapě nenabízela žádnou příběhovou misi. Samozřejmě, že mě nechala posunout se dále ve hře až po splnění všech "side-missions". Jaká je podstata boční mise, když je potřebná k posunu dále ve hře? Nedává to moc smysl a nebo jsem něco přehlédl. Každopádně jakkoliv jsou pointy misí vtipné, tak jejich nápln je taková - no pořád stejná. Vrací se také challenges. Myslím, že dvacítka výzev různě rozmístěná po světě je dostatečná. Koho to bude opravdu bavit, může soutěžit na leaderboardech, což je online funkcionalita celé hry.
Mimo úkoly se lze také s "protivným" Misaiem vydávat na těžební úkoly. Zde lze získat krystaly k upgradu schopností a další talismany. Ty zlepšují různé schopnosti Cat podle toho, jaké zrovna má na sobě. Snadný RPG systém hry je nenáročný a pouze funguje jako motivace k průzkumu světa a sbírání krystalů.
Nejznatelnější posun se u druhého dílu dostal grafickému zpracování. První, co na sebe upozorní, je výrazná změna barevné palety. Původní hra měla takový temný nádech. Ponuré město Hekseville zahalené do rudého hávu. Toto platí snad pouze pro důlní části, kde je vše jinak barevně laděné a spíš do temna. Samotné město v první části hry je naprostý opak. Betonově světlé město plné zeleně a neonů září v prostoru oblak. Je modernější než Hekseville, najdeme tu i čtvrť plnou věžáků jak z Japonska. Ale krása šálí. Pozlátko krásného města může trošku narušit jeho skryté, ošklivější chudé tajemství. Zde je barevná paleta zase blíže staršímu dílu. Rozdíl životních tříd je jedno velké téma této hry.
Jinak je grafické zpracování opravdu hezké a na velké TV se na to kouká s chutí. Efekty jako mlha a světelné podmínky jsou povedené. Z pohledu zvuku je hra na úrovni prvního dílu. Podobná podkladová hudba hraje veselou notu, což v místech, kdy vás hra trápí moc mile nepůsobí. Kompletního dabingu jsme se opět nedočkali, takže příběh prezentovaný komiksovými stripy s bublinami doprovází pouhé skřeky nebo náznaky některých slov. Je to asi čistě otázka rozpočtu. Rozhodně ji neberu jako nějakou zásadní vadu na kráse. Zvláště protože komiks je moc hezky zpracovaný.
Originální hratelnost a zajímavé prostředí prostě v Gravity Rush 2 hrají prim. Bohužel, stejně jako u prvního dílu, mě hra nedokázala ničím strhnout. Nedokázala mě k sobě připoutat, abych chtěl hrát dále. Abych toužil po tom promluvit si s každou postavou a pomoci všem. Jako bonus mi kamera a někdy i úkoly způsobovaly frustraci, kde nepadlo málo sprostých slov. Pokus o "stealth" misi, který má pouze jedno naskriptované řešení a jakkoliv jsou moje schopnosti dobré, hra mě nenechá to vyřešit po svém. To, že tenhle quest má naprosto pitomou strukturu, to je věc druhá. A pak když vás ve vypjatých bojových situacích zklame zaměření nepřítele a vy letíte někam pryč, to už člověk kouše ovladač.
Je možné, že mi prostě jen Gravity Rush nesedí, ačkoliv jeho koncept je mi velmi blízký a zajímavý. Ale nějak se nedokáži překlenout přes těch několik chyb, problémů a designových rozhodnutí, které hra nabízí, abych ji miloval. Je to prostě dobrá hra a objektivně záleží jen na každém z vás, jestli vás chytne nebo ne. Fanoušci prvního dílu musí mít jasno - je to to, co měli rádi v novém a větším balení. Nováčci se mohou v klidu rozhodnout, zda neušetřit nějakou korunu a nejdříve nezkusit první remasterovaný díl na PS4.
