Nintendo dokáže překvapit prakticky kdykoliv. A nyní to myslím v tom pozitivním slova smyslu. Pro mnoho hráčů je to ta společnost, co "dělá jen Maria", a letos se více než kdy jindy ukazuje, jak chybný tento výrok je. Pro Switch mohlo totiž Nintendo v řadě svých bojovek vsadit na rodinné zlato jménem Smash Bros. Ihned by tu byly zástupy fanoušků, kteří hrají hru ještě od dob GameCube a jednalo by se o jistý "System seller" (hra co způsobí prodeje konzolí). Jenže to by bylo moc snadné, a proto je tu něco úplně nového – ARMS.
Už od prvního ukázání ve mě vzbuzovala hra silnou nedůvěru. A ani přítomnost na launch eventu Nintenda Switch mě o opaku nepřesvědčila. Chaotická hříčka se zbytečným pohybovým ovládáním, která bude bavit pár mejdanů, abych se pochlubil novou hračkou, a to je vše. Toť můj závěr, který více méně platil až do otevřeného Global Testpunch (beta). Zde jsem začínal pociťovat, že má křišťálová koule mohla trochu selhat a že hra přece jenom v sobě něco má. A jak to dopadlo? Inu hru recenzuji a vůbec se mi do toho nechtělo.
ARMS jsou opravdu zbrusu novou značkou. Vůbec nic neukazuje na návaznost na cokoliv z repertoáru Nintenda. A asi nejvzdálenější příbuzný přes čtyři nevlastní kolena může být legendární Punch-out s jeho přestřelenou stylizací. Zde je stylizace také velice specifická a hlavně barevná. Postavy mají rukavice na pružinách místo rukou (až na jednu z postav), které mohou letět opravdu daleko, a ne nutně přímo. Utkávají se ve 3D arénách, kde mohou skákat, dělat úkroky a pohybovat se všemi směry. To jsou ARMS, trochu netradiční, ale stále bojovka.
Základní mechaniky hry jsou velice snadné. Každý bojovník má dvě rukavice, které jde ovládat nezávisle na sobě. Dráha jejich letu může být ovlivněna, takže lze "plácnout" tak nějak do zatáčky. Systém úderů se dá přirovnat k takovému kámen-nůžky-papír. Kde kámen je blok, nůžky je úder rukavicí a papír je chycení nepřítele. Blokem se ubráním úderu, ale chycení už ne atd. Do toho dále vstupují úskoky do stran a do vzduchu. Rush útok lze spustit po nabití ukazatele na maximum a při správném provedení uštědřit protivníkovi velkou porci zranění. Zároveň se, ale Rush dá snadno z blokovat anebo dokonce použít ke z blokování.
Skoro by se dalo říci, že je to extrémně jednoduchý systém, který nenabídne žádnou variabilitu. Což by byla pravda, kdybychom tu neměli unikátní vlastnosti jednotlivých postav, a hlavně jednotlivé druhy rukavic. Každý z desítky bojovníků má unikátní schopnost, která velmi ovlivňuje, jakým stylem s ním budete hrát. Master Mummy při bloku lehce dobíjí své zdraví. Ninjara se zase teleportuje při úskoku a hůře se tak trefuje. A Ribbon Girl s jejím čtverným skokem se nejlépe cítí ve vzduchu. A takhle mohu pokračovat. Naučit se znát tyto nuance protivníků je klíčové k jejich úspěšné porážce.
Samotné rukavice – tedy ARMS, jsou klíčovou záležitostí. Každá z nich je jinak rychlá, jinak těžká, má jiný styl úderu a také může obsahovat nějaký element. V základu má každá postava na výběr z trojice rukavicí, ale lze pro ně odemknout i další, o čemž si řekneme později. Jsou tu rukavice, jenž vypadají jako klasické boxerské, nebo jsou tu takové šílenosti jako dračí hlava vystřelující laser nebo deštník. Fantazii autoři měli opravdu velkou a stále je v pojmenování nejlepší rukavice jménem Slapamander (facka+salamander).
Prvky elementů hrají v celém tomhle nenápadném receptu také podstatnou roli. Blokováním, skokem či úskokem se totiž podaří nabít rukavice a tím se na chvíli zpřístupní jejich elementální síla. Ohnivé dělají rázem větší zranění, elektrické vyřazují protivníkovi ruce a nechávají p ho chviličku bezbranným, chlad zase zpomaluje na krátkou dobu. Celkem sedm elementů násobí možnosti opravdu slušně. K tomu je třeba přičíst, že těžké rukavice při střetu přebijí ty lehčí rychlé, ale zase pomaleji letí k protivníkovi.
Samotný styl bojů je tedy jednoduchý, ale vůbec ne snadný jej zvládnout naplno. Snadným spamováním jedné rány za druhou se hráč moc odkrývá a je bezbranný. Blokovat lze jen, když jsou obě ruce zpět. Chvat na chycení svádí používat často, protože uštědřuje pěknou porci zranění, ale jeho blokování či úskok je snadné a protiútok má velkou šanci uspět. Všechno je o postřehu a reakci na to, co dělá protivník. Je třeba přesně vytušit chvíli, kdy je vhodné pustit se do útoku a uštědřit nějakou tu ránu a kdy lepší vyčkat.
To vše stojí a padá na ovládání. Jelikož zde mluvíme o hře na Nintendo Switch, tak je tu mnoho možností, jak hru hrát. Díky tomu, že samozřejmostí je lokální multiplayer až pro čtyři hráče, každý maličký Joy-Con plně umožňuje hrát hru. Na druhou stranu Nintendo vzhledem ke svému úspěchu s Wii velmi propaguje pohybové ovládání, které mi vždy přijde jako "divnost". Jenže tady jsme u Nintenda a to znamená, že jen tak pro legraci tam to pohybové ovládání není. Joy-Cony registrují každý úder velice přesně a tvořit ladné obloučky svými ránami jde mnohem snadněji než na páčce ovladače, která je hlavně pouze jedna a rukavice máme dvě. Jediný problém s pohybovým ovládáním mám v podobě bloku. Gesto na vyvolání bloku se (možná mou nešikovností) často zaměňuje s chycením, a to může stát nemalou porci zdraví. Ale jinak jsem s pohybovým ovládáním k mému překvapení nadmíru spokojen. A to nemluvím ani o tom, že je to velice slušná rozcvička, což dokazují čísla na mých chytrých hodinkách. Jako puritán jsem více nakloněn klasickému ovládání, ale zjistil jsem, že mě velmi omezuje v zatáčení ran rukavic. Což mi ve výsledku dělá podivné skóre, že obě ovládání jsou v nějaké části trochu kompromis. Asi se ale více přikláním k pohybovému.
Bohužel z hlediska hráčů, kteří hrají výhradně samostatně, ARMS nemají moc co nabídnout. Grand Prix není nic jiného než desetikolový Arcade Mode z jiných bojovek. Od nejlehčí obtížnosti až po stupeň deset vhodný pro ufony. Naučí to základy každé postavy a jako trénink je to velmi vhodné. AI musím říci, je velice dobrá a využívá každé možnosti, jak potrestat mou chybu. Snad až na finálního bosse, který je klasický overpowered cheater a bojovat s ním není moc zábava. Ten náznak maličkého příběhu na pozadí každé postavy si zmínku prakticky nezaslouží. Pak už si single hráči mohou užívat maximálně Versus, kde jsou dostupné všechny módy. Dá se říci, že je to standardní bojovková nabídka, ale vzhledem k hrám jako Injustice anebo i tomu, že Smash mívá svůj vlastní režim pro jednoho hráče, je to mírné zklamání.
O to více toho nabízí hra více hráčů, že moc nevím, kde začít dříve. Máme tu lokální hru i online. Jsou tu "sranda" zápasy v Party Mode nebo boje až na krev v Ranked Mode. Do Ranked Mode hráč získá po projití Grand Prix na čtvrtý obtížnostní stupeň a je to taková akorát průprava pro zápolení se světem. V Ranked si člověk udržuje své skóre a tím je házen do zápasů s podobně "dobrými" soupeři. Zde se hraje pouze 1na1.
To Party Mode je o něco pestřejší záležitost. V hezky zpracovaném lobby pluje až 16 hráčů (max. 8 konzolí spojených v jednom lobby) a hra je různě spojuje do zápasů. Tyhle dva hodí do klasického fightu, tyhle čtyři vrhne na bosse Hedloka no a vy dva? Vy si dáte basketball alias Hoops. Dokončí se zápas, který odsýpá velice rychle, a hra opět rozhodí protivníky jinak. Pestrost módů dělá z Party prostě velmi zábavnou záležitost. Kromě 1na1 je ve hře 2na2, všichni proti všem (tzn. 3 či 4 hráči v aréně a vítěz pouze jeden). Skillshot vyžaduje přesné trefování terčů. Zatímco variace na volejbal je o tom naučit se dobře smečovat. Zmíněné Hoops zase vyžadují zvládnutí chycení (grabu), po kterém prohodíte nepřítele košem. Nabídka módů je opravdu dobrá a člověk není odkázán jen na čistě boje pořád dokola.
Samozřejmě, že hra v gaučovém provedení má obrovský potenciál stát se party tahounem. Zkoušel jsem to zatím pouze na příbuzenstvu mladšího ročníku a boxování ovladači zaujme téměř každého, a navíc je to strašně jednoduché k naučení. Co jsem ještě nestihl zmínit je systém dalšího obsahu. Každá postava má sice na začátku tři typy rukavic, ale pro všechny lze postupem času otevřít ostatní. To se děje v bonusové minihře, ke které si člověk platí vstup za utržené kredity z hraní. Za 30 kreditů je to 30 vteřin v minihře, kde trefováním terčů se zvyšuje šance na odměnu a trefením speciální bedny se zajistí odměna v podobě rukavice. Je to trochu náhoda a také pěkný grind, když bude chtít člověk odemknout vše, ale nepůsobí to vyloženě špatně.
Graficky hra obstojí s naprostým přehledem. V přenosném režimu vypadá hra nádherně. Na úžasném displayi Nintenda Switch se všechna ta barevnost ukazuje ještě lépe. No a v docked módu na velké TV? Naprosto bez problémů, tam kde jsem v Zeldě viděl, že kvalita obrazu trochu pokulhává, tak tady vůbec. Chytlavá hudba má na můj vkus málo variací a mohla by časem začít lézt na nervy, ale za těch mých pár desítek hodin se tak nestalo. Moc se mi líbí celý interface hry, je stylový, moderní a hlavně funkční. Obrazovka lobby v multiplayeru je zábavná a originální.
ARMS jsou z mého pohledu velké překvapení. Už nepochybuji o tom, že Nintendo fanoušci mají novou hru, kterou budou mít rádi a zařadí do své rodiny značek. Jak dlouhou bude mít životnost je samozřejmě hrozně těžké odhadovat. Systém motivace tam na začátku je, ale bude to chtít, aby Nintendo do hry průběžně přidávalo jak obsah, tak nějaká ta lákadla, aby se hráči měli k čemu vracet. Ale z čistě hratelnostního pohledu má tahle hra více, než by se mohlo na první pohled zdát. A vedle Mario Kart 8 ji vidím jako další skvělý titul pro mejdany v obýváku.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
