Pohyb ve VR světech byl vždycky poněkud ošemetná záležitost. Minimálně v prvních dnech či týdnech si asi většina z nás early adopterů headsetů pro virtuální realitu párkrát málem sedla na zadek a rozhodně to nebylo díky oslňujícím kvalitám dostupného softwaru. Bylo to spíše díky ztrátě rovnováhy nebo nevolnosti, kterou dokáže nedobře zvládnutý systém pohybu v hráči vyvolat. I proto se velmi rychle rozšířil mnohem šetrnější způsob „locomotion“, kterému se prostě říká teleportace, a mnohdy VR hry prostě neobsahují pohyb žádný.

Nu a do této situace nastupuje titul, který by se mohl tvářit jako učiněná noční můra každého, kdo si těmito prvopočátky a ranými experimenty prošel. Sairento VR vám totiž neumožní jen normálně chodit pomocí teleportace, ale projdete se i po zdech, nebudou vám cizí ani double/triple jumpy a pokud budete opravdu odvážní, salto vzad se dá taky zapnout! Navíc, cokoliv si právě představujete, je minimálně o polovinu pomalejší, než skutečnost… a je to opravdová bomba.

V SVR se chopíte role cyber nindžy (při pohledu dolů na své virtuální tělo vám neunikne fakt, že jste žena) ovládající široký arzenál střelných, sečných i vrhacích zbraní, takže klasicky pistole, SMG, automatické pušky, šurikeny, katany a další. Nic, co bychom už neviděli. Hlavní postava dostala také do vínku schopnost zpomalovat čas a odrážet projektily, což v praxi často vypadá, jako japonská verze Superhot VR, takže opravdu dobře. Akce je patřičně rychlá, hráče vtáhne bez debat prakticky okamžitě a bez ohledu na stav vaší kondice se připravte na pěkně upocený headset. Takhle uspokojivá VR rubanice tu snad ještě nebyla.

Jak už jsem ale někdy v úvodu naznačil, SVR mě dostalo hlavně svým systémem pohybu, který téměř nezná hranice a přes svou komplexitu je neuvěřitelně intuitivní a návykový. Docela základní rozdíl mezi teleportací třeba v Doom VFR a v Sairento VR je ve faktu, že v SVR není teleportace skoková, ale jedná se o velmi rychlý pohyb, během kterého vás hra nepřipraví o kontrolu. Můžete zpomalit čas a dále útočit, či změnit směr pohybu. Před rokem a půl bych tuhle ideu považoval za zvěrstvo a dělalo by se mi špatně jen při pomyšlení, ovšem při hraní SVR jsem se žádných negativních stavů nedočkal. Netuším, jestli jsem už tak otrkaný, nebo hra něco dělá opravdu dobře, ale funguje to na jedničku s hvězdičkou.

Součástí vašeho dobrodružství, ať už namluvenou příběhovou kampaní nebo jinými mody, které hra nabízí, budou i lehké RPG prvky. Likvidací nepřátel klasicky získáváte zkušenostní body, které potom mezi misemi utrácíte za různá vylepšení v oblasti pohybu (delší maximální skok atd.) nebo bojových schopností.

Audiovizuálně se SVR řadí mezi nadprůměr současné nabídky VR titulů, především pokud zohledníme počet objektů na scéně a stabilitu FPS. O jednotlivých modelech asi nebudete psát dopisy rodičům, ovšem za hru jako celek si zaslouží vývojáři ze Singapurských Mixed Realms medaili a pokud jste jako já fanoušci cyberpunkové estetiky, budete se chvílemi tetelit blahem nad designem a barevností jednotlivých arén a ostatně i některých nepřátel.

Vzato kolem a kolem, ač by se Sairento VR dalo možná označit za „malou indie hru“, má rozhodně celkem solidní ambice, které bez výjimky naplňuje. Takhle nějak bych si představoval život Faith z Mirror’s Edge v centru Neo Tokya ve VR a pevně doufám, že se od tvůrců dočkáme dalších, neméně kvalitních, počinů.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Mixed Realms

PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX