Je tomu již dlouhých 7 let, kdy světlo světa spatřil v pořadí druhý přírůstek dnes již slavné Souls série, titul Dark Souls, před kterým jsem tu měli ještě Demon’s Souls. První Dark Souls však odstartoval svoji vlastní odnož těchto herních světů, která se do dnešního dne dočkala celkem třech dílů, přičemž se ve všech případech jednalo o parádní hry, které však nemusely sednout každému. To bylo zapříčiněno především dvěma faktory. Jedním z nich je, na dnešní poměry, poměrně vysoko nastavená obtížnost při samotném hraní, během kterého nejsou k dispozici žádné nápovědy a pomůcky a tím druhým, že ne každý prostě touží po tom, hrát temná RPG. A že si zde temnoty užijete dosytosti. Nyní se na scénu dostává první díl Dark Souls v remasterovaném kabátku a my se nyní pojďme podívat, jestli má cenu vstoupit podruhé do stejné řeky nebo bude lepší toto známé přísloví poslechnout do puntíku.
Pro zkušené hráče, kteří za sebou mají nejeden průchod prvního dílu, nebude Dark Souls Remastered žádným překvapením. Již od začátku tu totiž naleznete vše tak, jak jste byli zvyklí z předchozí generace konzolí, na které titul původně vyšel. Vše je v podstatě stejné – od příběhu, přes ovládání, herní styly či bossy, je to zkrátka stále ta stejná, leč velmi dobrá hra, obsahující všechna rozšíření, která byla k nalezení v původní Prepare to Die edici. Jelikož o sérii Dark Souls tohy bylo napsáno již mnohé, zaměřím se v recenzi především na rozdíly oproti původnímu počinu. Samozřejmě, nějaké rozdíly tu být musí, pakliže chtějí vývojáři z vašich kapes vydolovat nějakou tu zlatku, nebo ne?
Pravdou bezesporu je, že byl titul, odehrávající se v legendárním Lordranu upraven tak, aby více odpovídal současným standardům a hráčským nárokům na grafiku a celkově technické zpracování. Díky úpravám polského studia QLOC, stojícím za remasterem, si jak nováčci, které by již původní „look“ mohl odradit, tak i zkušení harcovníci hru užijí v moderním kabátku a budou moci prožít své oblíbené dobrodružství když ne v naprosto překopané verzi, tak v notně vyepšené. Nejmarkantnější rozdíl, který patrně po spuštění zaznamenáte, je plynulost, s jakou vše běží. Pamětníci potvrdí, že některé lokace byly v původním Dark Souls spíše za trest, jelikož místy frekvence snímkování padala i hluboko pod 20 FPS. Věřte mi, že souboje při takovém kolísání nebyly nikdy žádný med a jednalo se o řádně rušivý prvek. Tento problém byl již nyní vyřešen, a tak se již nesetkáte s nějakými výkyvy, které by mohly ovlivnit hratelnost, vše sviští v 60 FPS, což je rozhodně hodně znát.
Dalším, co potěší vaše zraky, je nesporně kvalitnější nasvícení okolních scén, což má pozitivní dopad na celkový vzhled herního světa. Lehkých úprav se dočkalo i zpracování textur, takže ač hra nedosahuje grafických kvalit například třetího dílu, rozhodně se na vše o poznání lépe kouká. Samozřejmostí v rámci vizuálního upgradu je i zvýšení rozlišení, přičemž na PS4 Pro a XONE X hra běží v 1800p, upscalovaných do 4K, takže ač se nejedná o nativní 4K, rozdíl je jednoznačný a mnohem více koukatelný. Co se herních změn týče, těch je, jak jsem již zmínil, vcelku pramálo a narazíte na ně spíše sporadicky. Pravdou je, že rozmístění nepřátel zůstalo takřka nezměněno, i když je pravdou, že pár kreatur bylo ze hry vypuštěno, takže pojedete-li „po paměti“, můžete narazit na několik situací, které se budou od původní verze lišit. Navíc přibyl ve hře jeden nový bonfire, oheň, u kterého nově můžete měnit kupříkladu svůj covenant. Soubojový systém nedoznal žádných změn kro mě faktu, že se vám již nebude tak často stávat, že byste se v rámci nějakého toho úskoku zasekli v textuře vinou technických problémů nedobrovolně ukončili svůj život.
Příjemným vylepšením prošla i multiplayerová složka hry. Nově vše běží na dedikovaných serverech, což má za následek plynulejší připojování do her svých kooperativních partnerů či do PvP. Také nyní můžete hrát až v šesti hráčích, což má také relativně podstatný vliv na samotnou hratelnost. Matchmaking lze nyní i zašifrovat heslem podobně jako v Bloodborne, takže i připojení k přátelům je snazší než bývalo. Pravdou je, že jsme s kolegou i přesto měli občas problém nalézt položená znamení, nicméně nakonec se vše zadařilo. Samozřejmě, že kooperativní hraní, ke kterému hra nepřímo svádí, je opět parádním prvkem hry a i když mnoho hráčů raději titul proletí sami, nebyla během mého průchodu prakticky chvilka, kdy by se po zemi neválela spousta znamení hráčů, které si můžete přivolat na pomoc. Samotný tento fakt je jasným důkazem, že o první Dark Souls byl mezi hráči veliký zájem a tak, budete-li se cítit osamoceni, rozhodně doporučuji kooperativní hraní minimálně vyzkoušet.
To by byl asi výčet těch největších úprav a změn, na které při průchodu hrou narazíte. Herní mechaniky, především ta umírací, kvůli které je Souls série proslulá, tu funguje i nadále na výbornou a nováčkům tak nelze než doporučit velmi obezřetný a pomalý postup, jelikož se vám nejednou stane, že budete chtít prohodit ovladač oknem poté, co procházíte již po několikáté určitou lokaci, kterou již znáte jako své boty a díky lehké nepozornosti vás pošle pod kytičky naprosto běžná zrůda, kterou jinak sesekáte s prstem v nose. Případně, až se budete mučit u nějakého bosse, který ani na podesáté ne a ne padnout, uvědomíte si, že tento kousek rozhodně není pro každého.
Mé doporučení však zní: „Nevzdávat se!“ Pocit uspokojení po úspěšném zvládnutí některého z takovýchto soubojů je totiž k nezaplacení a není vůbec od věci se po něm poplácat po ramenou. Na závěr by se tak hodilo říci, že Dark Souls Remastered je ideální příležitostí naskočit do prvního dílu, který vyšel jen na starší generaci bez nutnosti pořízení X360 nebo PS3. Ostřílení hráči jistě milerádi zavzpomínají na perné chvilky a nováčci se zajisté brzy otrkají. Remaster osobně hodnotím jako povedený počin, jelikož si po letech můžeme dopřát sice téměř na chlup stejné zážitky, nicméně audiovizuálně se nejedná o žádné fiasko.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
Ceny hry Dark Souls Remaster srovnáte na Zboží.cz.
