Léto nám před nějakou dobou skončilo a s ním i moje nepařanské období, koneckonců, kdo chce v létě vysedávat u kompu, když může namísto toho pěkně vysedávat na zahrádce u piva s cigaretkou v ruce, že? Takže Mothergunship se na mém harddisku roztahovala už od půlky srpna, jenže, její dohrání mi zkrátka trvalo, takže recenzi tu máme více než dva měsíce po samotném vydání, což je ve výsledku snad i dobře. Za tu dobu dokázali kluci a holky z Grip Digital vychytat spoustu věcí, a to, co mě v srpnu, když jsem Mothergunship začal hrát, štvalo, bylo na konci září vyřešené. Good thinking Lukas!

Pokud to čirou náhodou nevíte, Grip Digital je české studio, které se vyvíjí a portuje hry už od léta páně 2010, ačkoliv žádný komerčně megaúspěšný počin, kterým by si všichni vývojáři vydělali na vilku na Bahamách, zatím v jejich portfoliu nenajdeme, rozhodně mají svou kvalitativní laťku nastavenou hodně vysoko. Kreativní potenciál domácích vývojářů, mezi nimiž je i redakční odchovanec Marek Zeman, se spojil s Joem Mirabellem, stojícím za Tower of Guns, a začali makat na Mothergunship. To věru nevypadá zle.

A hned na úvod můžu říct, že Mothergunship je setsakra dobrá hra, ideálně pokud máte rádi žánrové fúze. Po vzoru svého duchovního předchůdce se v Mothergunship snoubí rouge-lite a FPSko, čili pokud jste fanouškem těchto herních stylů, už ani dál nečtěte a rovnou běžte hru koupit. Tak...a těm, co tu zůstali povím, o co tu vlastně běží.

V roli bezejmenného vojáka v bojovém obleku se snažíte zastavit armádu robotů vedenou zlovolnou umělou inteligencí, která se chce archivovat všechny věci ve vesmíru, přičemž je rovnou i likviduje. Koneckonců redundance je třeba se zbavit. Jenže to se zrovna dvakrát nelíbí posledním zbytkům lidstva, které o uchování sebe sama v digitální podobě nejeví pražádný zájem a radši by pěkně postaru žili v těle z masa a kostí.

Nebudeme si nic nalhávat, příběh tu je spíš jen tak navíc, dodává ale vašemu lopotění jakýs takýs smysl a v tomhle ohledu funguje velmi dobře. Vaši kolegové ve zbrani (možná by se spíš slušelo říci kybicové a velitelé beze zbraní) vám přes interkom zpříjemňují osamělé chvilky mezi frenetickou akcí vesměs humornými poznámkami, díky čemuž hra získává příjemný nadhled a kosení mechanických hord pak nevypadá tak pochmurně.

Humor by totiž jednoho jinak přešel víc než rychle, hlavně když se nějakou dobu vyloženě nedaří. Rogue like prvky v případě Mothergunshipu znamenají především velkou porci náhody a nemožnost ukládat si pozici, nebo se vracet do místa, kde jste už jednou byli. Na jednotlivé mise si můžete vzít jen omezené množství vybavení a poté se spoléháte na své štěstí a doufáte, že cestou narazíte na něco co se vám bude ve vašem boji proti nezměrné přesile hodit. A v případě některých dalších vedlejších úkolů se vám ono vybavení rovnou předgeneruje a vy se snažíte vyžít s tím, co jste na začátku dostali do vínku. Bohužel čas od času by s tím měl problémy přežít i Bear Grylls.

Když jsem hru začínal pařit, bral jsem to jako největší slabinu, protože se nezdřídka stávalo, že vám náhodný generátor vybral ten úplně nejstupidnější equip a následně ty nejsložitější nepřátele, takže to dopadlo tak, že jsem se nějakou flusačkou snažil ustřílet minibosse a jeho nohsledy, nicméně moje zbraň na něj působila asi jako maminčiny dobře míněné rady na šestnáctiletého puberťáka. Jeden si u toho prostě nepřipadal jako borec zachraňující lidstvo, ale spíš jako Kevin ze sám doma. To se naštěstí v dalších patchích radikálně zlepšilo a hra je teď momentálně mnohem, mnohem více fér než předtím.

A to chválím, protože těžká je tak jako tak a hlavní rozdíl spočívá v tom, že jsem začal cítit, že úspěch či neúspěch mám mnohem více pod kontrolou a nejde jenom o to, jestli mi nějaký šotek uvnitř počítače špatně hodil kostkama. Právě dobrý pocit z boje je na Mothergunship to nejdůležitější, koneckonců o tom celá hra je, hratelnostně a dynamikou pohybu mi nejvíce připomíná starého dobrého Quaka 3, i díky opravdu spoustě skoků.

A taky kvůli railgunu. A raketometu. A tak vůbec. Alfou a omegou tohohle titulu jsou zbraně, tedy možnost jejich tvorby. Ze tří typů součástek - zbraňových hlavní, spojů a modifikátorů - totiž můžete sestavit dílo, za nějž by vám mistr Kalašnikov vzdal hold. V nabídce je toho opravdu hodně, kulomety, plamenomety, granátomety, lasery, asi deset druhů raketometů, vrhače pilových kotoučů a třeba onen zmíněný railgun. To ještě okořeníte nějakým tím modem, například, že střílíte rychleji, ale o to víc vás zbraň při výstřelu tlačí dozadu. A pak hurá na roboty! Vtip je ale v tom, že na normální mise si můžete vzít třeba jen pět zbraňových dílů a když umřete, přijdete o ně a abyste je získali zpět, budete si je muset koupit, nebo najít v nějaké další misi. Jooo tahle budoucnost není úplně růžová.

Ale dá se s tím vyžít, nutnost improvizovat vás alespoň donutí zkoušet kombinace, které by vás jinak nenapadli a hra je mnohem variabilnější. A pokud vážně chcete udělat zbraň svých snů, máte k dispozici sandbox mód (po dohrání hlavní kampaně), kde se meze nekladou a po smrti vás nikdo neobere. V Mothergunshipu se nehledí na typ munice, všechny zbraně prostě jen žerou energii a to podle toho z jakých hlavní se zbraň skládá. Takže si sice můžete namontovat x raketometů vedle sebe, ale vystřelíte si jednou a pak budete pět vteřin čekat na obnovení energie potřebné k dalšímu výstřelu.

Protože můžete v jeden okamžik třímat zbraně dvě, otevírá se prostor pro opravdu nepřeberné množství kombinací. V levačce můžete mít rychlopalné kulometné hlavně na ničení otravných mobů, v pravačce pak těžkotonážní raketomet na ostřelování statických palebných postů. Jak je libo.

Nově byl do hry přidán i coop mód, takže můžete spojit síly s kamarádem a do křemíkového nebe posílat roboty ve dvojici. Mrzutý je jen fakt, že nemůžete hrát s náhodným cizincem, ale musí to být někdo z vašeho Steamového friend listu, tedy alespoň v PC verzi. Což je škoda, protože sám nikoho takového nemám a tak jsem onon coop ani nevyzkoušel a jen jsem ho sledoval na YouTube a vypadalo to hodně fajn. A osobně si říkám, že i deathmatch by byl určitě hodně zábavný. Tak třeba časem.

Kluci z Grip Digital se totiž dušují, že i nadále do hry budou přidávat další obsah, takže se můžete těšit na nové typy nepřátel, zbraní i arén a hru tak můžete hrát až do zblbnutí. Což může trvat celkem dlouho, navíc v posledním updatu se do hry dostala nová příběhová kampaň. Díky Unreal enginu se na hru kouká opravdu moc hezky a pokud jste fanouškem (ne)řízené destrukce ve sci-fi provedení, tady si budete rozhodně libovat. A taky pokud máte rádi výbuchy. Spoustu výbuchů!

Co říci závěrem? GripDigitalu se povedla skvělá věc. Ukázali, že neokoukané mechaniky ještě pořád existují a díky nim můžou udělat zábavnou hru, jež díky endless a sandbox módu vydrží všem fandům frenetické akce opravdu dlouho. Good job a těšíme se na další updaty.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Grip Digital

Ceny hry Mothergunship srovnáte na Zboží.cz.