Loni v prosinci, konkrétně jednadvacátého, jsme se od studia Monochrome Paris dočkali hry pro virtuální realitu, situované do Paříže roku 2050, kterou ohrožují nepřátelské stroje. V celkem pěti úrovních se musíte jednoho protivníka za druhým ničit pomocí všech možných technologických vymožeností, jež máte při ruce. Hra je kompatibilní se systémy Vive, Oculus i WMR.

Hra je optimalizovaná tak, aby všechno běželo co nejplynuleji a na 90 fps, rychle se načítala kola a aby Paříž vypadala tak, jak za 31 let pravděpodobně bude. Po grafické stránce je hra líbivá a všechno jede, jak je slibováno. Každé kolo vypadá jinak, animačky nepřátel běží plynule a často jsem si přišel jako třeba ve Star Wars nebo Warframe. Je vidět ta spousta práce, kterou vydavatelé tvrdí, že do toho dali. Hudba a zvukové efekty se pevně drží grafické kvality, a to jak se základními sluchátky, která máte k VR setu, nebo pokud vlastníte nějaké profesionální zabijáky, slovo realita nabude úplně jiný význam.

Co do obtížnosti, Singularity 5 vás vrhne do akce a po prvním kole si připadáte (respektive já si připadal) jako pán světa, kterého nic nepřemůže, halekaje na virtuální nepřátele, ať nepřestávají chodit. U kola číslo 3 jsem se ani zdaleka tolik nesmál. Nutno dodat, že ani na nejlehčí obtížnost (easy) to nebude procházka růžovým sadem. Osobně většinou rozjíždím všechno na hard a pak brečím, což se bohužel stalo i tady. Nejsem přeborník na střílečky, ale reflexy mám v pohodě, přesto jsem si čas od času zoufal a potil krev, abych s odřenýma ušima úrovní prošel. Herní doba záleží, vzhledem k tomu, že váš výkon je hodnocený jistým skóre, na tom, jste-li perfekcionisté, co musí mít všude co nejlepší výkon, nebo vám jde jen o to každé kolo dohrát do konce. I tak je ale pět kol poměrně málo, přestože vypadají moc hezky. Z časového hlediska se také vyplatí hrát s přáteli, protože na svůj pokus nebudete čekat dlouho. Co vyzdvihnu je hlavně herní tempo, při kterém nemáte ani chvilku pokoj a nepřátelé se na vás valí jeden za druhým. Uhýbat střelám musíte i fyzicky, takže když se skrčíte v reálu, vaše postava taky, to je perfektní pomůcka, ale zároveň největší drtič fyzické energie, kterou do hry vkládáte. Netvrdím, že musíte být vyloženě olympionici, ale můj metrák měl co dělat, aby celou hru prošel bez zastavení.

Do rukou se vám dostane několik propracovaných zbraní, každá má své pro a proti a záleží čistě na osobních preferencích. Nepřátel bude vždycky dost, a jestli je budete kosit pistolí nebo granáty je čistě na vás. Ke všemu samozřejmě nemáte přístup hned a na prohlížení dostupných zbraní máte vlastní místnost. Nábojů máte sice nekonečno, ale to neznamená, že můžete ztrácet drahocenný čas neustálým přebíjením, během kterého sem tam schytáte tečku.

Ve shrnutí je Singularity 5 krátká, ale neuvěřitelně chytlavá hra, kterou každý VR závislák na trhání rekordů musí mít. Při ceně nějakých 8 € navíc dostanete kompletní hru, nečekejte žádné mikrotransakce ani DLC. Negativní stránka je pouze kratší doba hraní, kterou ale můžete dohnat svou snahou o co nejvyšší skóre.

Za hru k recenzi děkujeme Monochrome Paris