Osobně mám sérii MotoGP od Milestone docela v oblibě. Jako fanoušek reálného seriálu MotoGP mi dává každý rok možnost zajezdit si na okruzích, které sleduji v tv, po svém a zjistit, že projet některé zatáčky je opravdu pekelné. Ale obliba je jedna věc a trochu střízlivý pohled věc druhá. Proto se pojďme na letošní ročník podívat trochu kriticky, protože to ani jinak nejde.

První, co mě totiž po vynechání loňského dílu překvapilo, že grafická stránka na PlayStation 4 Pro stále není adekvátní tomu, jak jsou schopné závodní hry na tomto železe vypadat. Ano, model motorky je detailní, jezdec také, trať dobře otexturovaná, ale to osvětlení a rozlišení je příšerné. Stíny vrhají prakticky jenom motorky s jezdci, ale na okolí trati se o realistických stínech moc mluvit nedá, a tak vše působí ploše. Přitom by nebylo nutné dělat nějaké složité dynamické fígle, když hra umožňuje pouze statické počasí. Stačilo by mít předrenderované propracované stíny a ty aplikovat na okolí. Hned by hra vypadala lépe. A určitě by to pomohlo i nočnímu závodu v Losail, který stále vypadá odpudivě. Naštěstí závody v dešti už vypadají o dost lépe než dříve. A musím pochválit i Brno, kde okolí trati vypadá zase o něco věrněji skutečnosti, kterou znám naživo.

Co se týče rozlišení, tak zde odhadem o 4K nemůžeme ani mluvit a to, co se s pixely děje v dáli, je ještě horší. Nízké rozlišení v dálce je do očí bijící. Když proháním v jedné challenge Lorise Capirossiho na cílové rovince Mugella tak namísto jezdce protínajícího cílovou čáru půl kilometru přede mnou vidím jen hlášku jeho nejrychlejšího kola, jeho model nikde. Ne, s tímhle nemohu být spokojený, i když už z minulosti zmizel otravný tearing. A implementace HDR se mi zdá podivně přepálená a spíš vizuální stránce škodí.

Technický smutek máme za sebou, a teď ke hře samotné. Nabídka módů je celkem standardní. Kariéra pokrývá všechny potřeby hráče, který si chce užít celý kolotoč šampionátu. Na výběr je obyčejná kariéra a verze Pro, která neumožňuje restart jakékoliv části a poskytne hlavní výzvu ostříleným jezdcům. V té normální lze zapnout všechny asistenty a měnit obtížnost klidně závod od závodu. Co je příjemné, že hra už nenutí začít v Red Bull Rookies a propracovávat se do vyšších kategorií. Klidně si rovnou můžeme zapnout MotoGP a rozjet kariéru jako týmový kolega Káji Abaji. Líbí se mi, že to hra nepřehání s manažerskou částí a omezila se na spokojenost týmu s výkony - úkoly do každého závodu a na upgrady motorky na základě testování. Ve výsledku vlastně víc od kariéry v téhle hře nechci a jsem spokojen.

Druhou volbou módů jsou Historical Challenges, které nás opět vtělí do kůže legendárních jezdců v letech minulých, a prožijeme s nimi některé zapamatování hodné vítězství a souboje. Mick Doohan, Max Biagi, Loris Capirossi a další na svých dobových strojích a se svými rivaly. Výzvy jsou rozdělené do čtyř kategorií a poskytují moc dobrou herní náplň k překonávání a navíc zlepšování, protože za její splnění je pouze bronzová medaile, překonat o x vteřin je naopak ta pravá výzva. Zbylá nabídka jsou standardní rychlé závody, Time Trialy a vlastní šampionát. Samozřejmě nechybí ani online, který se v tomto díle má chlubit dedikovanými servery, což jsem bohužel neměl v době před vydáním moc šanci vyzkoušet. Úplnou novinkou je detailní editor designu přileb, polepů a jmenovky na zadku jezdce. Ten může zabavit tvořivější hráče, kteří budou chtít kromě závodních schopností dávat na obdiv i svou kreativitu.

Co se týče fyzikálního modelu, zde jsem úplně nepocítil nějakou výraznou změnu oproti minulým dílům. Pokud jste nějaký hráli, tak budete jako ryba ve vodě po všech stránkách. Pro nováčky si myslím, že stále nabízí přívětivou učící křivku, kdy lze začít s plnými asistencemi a postupně se propracovat až na realističtější podání fyziky. Obecně je nejtěžší si přivyknout, že motorka se na okruhu řídí úplně jinak než auto. Autoři se v marketingových materiálech hodně zaměřili na novou AI, kterou vylepšuje strojové učení, což známe už třeba ze série Forza. Pocitově jsou jezdci uvěřitelnější a měl jsem méně incidentů, které mě často trápily v minulých dílech, kdy mě AI byla schopná sestřelit. Uvidíme, zda se bude sama AI vylepšovat tím, čím více hráčů bude hrát, ale jezdit umí a je zábavné proti nim jezdit.

Tudíž co říci závěrem. MotoGP 19 mě ničím nepřekvapilo, i když vlastně překvapilo. Překvapilo mě tím, že grafickou stránku nedokázali posunout nikam dál ani na konci životního cyklu aktuálních konzolí. Zbytek je ten standard, který fanoušky neurazí, ale také nenadchne ničím převratným. Zůstává tedy jenom na vás, zda si obhájíte peníze investované hlavně do nové soupisky jezdců.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad