Když vynecháme úvodní ročník F1 2009 od studia Sumo Digital, který vyšel pouze na Wii a PSP, tak se letos série F1 pod hlavičkou závodních rutinérů z Codemasters přehoupla už do své desáté sezony. Během let jsme se po vzoru jiných každoročně vydávaných značek dočkali slabších i zdařilejších dílů. Zejména začátek aktuální generace konzolí nezastihl sérii v nejlepší formě. Po nevýrazných ročnících 2014 a 2015 to vypadalo všelijak. Výrazný obrat k lepším zítřkům nastartoval až ročník 2016, na jehož kvalitách stavěly i díly následující. A v tomto pozitivním trendu pokračuje i aktuální F1 2019.

Codies v minulých letech výrazně zapracovali na jízdním modelu a pocitu z jízdy, kterému už v loňském díle nešlo téměř nic vytknout. Díky zvládnutí tohoto pro závodní hru naprosto zásadního faktoru se mohou nyní vývojáři zaměřit na přidávání nového obsahu. Hlavní novinkou letošního ročníku je tedy dlouho vyhlížený šampionát F2, který v reálné předloze funguje jako líheň mladých talentů a hlavní předstupeň pro královskou F1.

Hra se chlubí kompletní soupiskou jezdců a týmu F2 z loňské sezony. Aktualizace pro letošní rok má dorazit až v budoucích měsících. Rozhodnutí pro loňské soupisky F2 ale dává poměrně smysl. I v této nižší sérii si můžete kromě celé řady dalších pilotů zazávodit rovněž s trojicí jezdců v podobě Landa Norrise, George Russella a Alexandera Albona, kteří aktuálně už brázdí pole F1. Našince můžete potěšit i přítomnost českého týmu Charouz Racing Systém. Podle očekávání je navíc F2 součástí i stěžejního kariérního režimu. Právě v implementaci F2 do kariéry ale spatřuji první větší nedostatek nového ročníku. Pokud očekáváte, že vám hra umožní zajet si kompletní sezonu F2 a vybojovat si poctivě svými výsledky angažmá v F1, tak budete zklamaní.

Místo toho si užijete jen trojici zkrácených závodů. V nich se dočkáte z počátku poměrně zajímavě nastolené rivality mezi vámi, vaším týmovým kolegou a soupeřem z jiného týmu. Úvodní minuty kariéry nemají překvapivě daleko ke ztvárnění režimu Journey ze série FIFA. Tento pocit ale po odjetí již zmíněné trojice závodů v F2 rychle skončí. Něco, čemu bychom mohli s lehkým nadhledem říkat příběh, je zhuštěno do pouhých pár cut-scén a dvou naskriptovaných situací během závodu. Vše ovšem skončí brzkým přestupem do F1. Tam se sice dostanou i oba vaši rivalové z F2, ale vzájemné porovnání už se nadále nese pouze v tabulkách, statistikách a občasných rozhovorech s reportérkou.

Samotná F2 tedy bohužel kariéru obohacuje pouze drobně. Daleko více jde o zajímavý teaser na další ročníky, kde bychom se už snad mohli dočkat daleko hutnější příběhové omáčky. Ta by mohla těžit i ze systému jezdeckých akademií, který je formálně přítomný už v letošním díle. Na začátku si kromě týmu F2 rovněž zvolíte, zda se chcete stát juniorským jezdcem jednoho z předních týmů F1. Na výběr dostane mezi Mercedesem, Ferrari, Red Bullem, Renaultem, McLarenem a cestou na vlastní pěst. Už z důvodu výrazně zkrácené sezony v F2 ale vaše rozhodnutí nemá na budoucí tým v F1 v podstatě žádný vliv. Při vstupu do královny motosportu totiž můžete po vzoru předchozích dílů nastoupit do jakéhokoli týmu, což trochu podkopává v ostatních ohledech velký důraz na věrohodné zpracování světa formule 1.

Celkově tedy kariéra ani přes přítomnost F2 nepřinesla letos zásadní inovace. Formuli 2 si lze ale do sytosti užít v režimu šampionátu, ve kterém můžete odjet kompletní sezonu za jakýkoli tým a jezdce. Vývojáři jsou i v případě této nižší série věrní reálným pravidlům, takže vás čekají na každém okruhu hned dva závody. Pro ten druhý si navíc první osmička prohodí pořadí. Když k tomu přičtete identické monoposty, tak dostanete solidní nový šampionát, jenž na nějaký čas dokáže zabavit sám o sobě.

Ačkoli lze brát novinky v kariéře jako lehké zklamání, tak základ z minulých dílů dokáže stále přinést v nesmírně propracovaný zážitek. Velkou pochvalu si opět zaslouží skvělý systém vylepšování jednotlivých součástek formule. Pokud budete pečlivě jezdit tréninky a plnit v nich zadané úkoly, které spočívají například v testování opotřebení pneumatik nebo spotřebě paliva, tak se dočkáte přísunu vývojových bodů.

Ty poté utrácíte v košatém stromě možných vylepšení monopostu. Zlepšit můžete spolehlivost, motorové ústrojí, aerodynamiku a šasi. Výchozí hodnoty jsou věrné reálné předloze, takže s takovým Red Bullem očekávejte už z počátku dobrou aerodynamiku na úkor podprůměrného motoru Honda, ze kterého ale díky vylepšením můžete během roku klidně udělat ten nejvýkonnější nebo nejspolehlivější agregát. Výkonnostní rozdíly mezi jednotlivými týmy nejsou v případě F1 rozhodně zanedbatelné, takže i s tímto faktorem je záhodno při výběru týmu počítat.

Pokud se nechcete celkem třemi tréninky a trojdílnou kvalifikací každý závodní víkend zabývat, tak je jezdit nemusíte. Hra vám umožní vše simulovat a nějaké výzkumné body se vám přičtou i tak. Minimálně pro seznámení s tratí se ale alespoň část tréninku bezesporu hodí. To hlavní a nejzábavnější je ale samotný závod. Ten výrazně doporučuji jezdit alespoň na 25 % jeho reálné délky. Jenom tak se totiž neochudíte o zastávky v boxech, volbu strategie a správu pneumatik, která je stejně jako v reálné F1 naprosto stěžejním faktorem. Hra je v tomto ohledu věrná skutečnosti, a proto si na opotřebení různě trvanlivých směsí dává nesmírně záležet.

Stačí pár výletů mimo trat, několik probrzdění či špatně naplánovaná strategie a dobře rozjetý závod může skončit fiaskem. Za ztvárnění pneumatikové alchymie si tedy vývojáři i letos zaslouží velkou pochvalu. Kromě pneumatik si musíte v průběhu závodu hlídat také spotřebu paliva, úroveň dobíjení rekuperačního systému ERS a teploty či opotřebení různých součástek. V případě předjíždění nechybí samozřejmě pomocník v podobě DRS. Ještě před samotným závodem si můžete vyhrát s nastavením monopostu, které si lze upravit podle podmínek a konfigurace okruhu. Nastavit lze lepší přítlak v zatáčkách nebo naopak klást větší důraz na vyšší maximální rychlost. Fantazii se meze nekladou ani při volbě strategie.

Již v úvodu naznačený jízdní model v průběhu let vykrystalizoval ve skvělý mix simulace a arkády. Ačkoli jeho kvality vyniknout zejména při zapojení volantu a zaměření na simulační notu, tak dokáže díky celé řadě pomocných asistentů uspokojit i občasné závodníky s gamepadem. Široké přístupnosti hry pomáhá kromě nastavení v oblasti jízdního modelu také rozsáhlé spektrum obtížnosti umělé inteligence. Pryč jsou doby, kdy jsme se museli spokojit s třemi až čtyřmi druhy, které mohli způsobit, že na vás jedna obtížnost byla moc lehká a druhá příliš těžká. Aktuální ročník nabízí po vzoru svého předchůdce bohatý rozsah 0 až 110 %, jenž tento dřívější problém naprosto eliminuje.

Jízdní model a průběh závodního víkendu zůstal téměř beze změny. Poměrně citelné změny se ale dočkala umělá inteligence a její chování na samotné dráze. V tomto směru se nám snad po letech stagnace blýská na lepší časy a se změnami k lepšímu přichází po novém MotoGP od Milestone také aktuální F1. V případě nových formulí je ale trochu škoda, že se zapracovalo pouze na jedné frontě. Umělá inteligence dokáže nyní opravdu srdnatě bránit svou pozici. Počítačem ovládaní soupeři už nejezdí pouze tupě ve vláčku za sebou, ale téměř pravidelně před vámi zaujímají defenzivní stopu, což v minulosti ve zvyku rozhodně nebývalo.

Stejnou inteligenci bohužel neprojevují při pokusu vás předjet. I s výrazně pomalejším vozem se při dobré poziční jízdě lze ubránit i výrazně rychlejším soupeřům. Změny k lepšímu se netýkají ani kolizního modelu, který způsobuje, že se soupeři při kontaktu stále chovají jako smyslů zbavení. Stále se tedy může občas stát, že vám soupeř naprosto nesmyslným manévrem zničí závod. A to jenom proto, že se odmítl odchýlit od ideální stopy. V porovnání s předchozími díly je ale snaha o zlepšení umělé inteligence hmatatelná.

Když už jsem nakousl kontakty, tak se hodí v krátkosti zmínit také informace o modelu poškození. Ten jednoduše zůstal naprosto stejný jako vloni, takže svou formuli můžete připravit pouze o přední křídlo nebo přední zavěšení, jehož ulomení znamená automaticky konec v závodě. Opět nelze vůbec poškodit boční ani zadní část monopostu, což pro Codies není příliš dobrá vizitka. Lze samozřejmě spekulovat, do jaké míry za to mohou podmínky licence. Faktem však zůstává, že o zadní přítlačné křídlo jste mohli přijít už ve stařičkém a rovněž licencovaném titulu F1 Challenge 99-02. Kromě detailnějšího poškození ve hře nenarazíte ani na defekty pneumatik, takže do budoucna na tomto poli spatřuje výrazný prostor ke zlepšení. Zvlášť když je řeč o Codemasters, kteří kdysi destrukčním modelem u svých her vynikali.

Oživení by neškodilo ani samotné prezentaci. Animace, které ukazují zázemí jednotlivých týmů či samotné jezdce, nepůsobí špatně. Z důvodu jejich malé pestrosti se ale brzy začnou opakovat. Ještě vetší péči by si zasloužilo předávání pohárů a oslavy na stupních vítězů, které jsou odbyty kratičkou animací. Po dlouhém závodě by si hráči dozajista zasloužili větší odměnu. Ať už třeba v podobě krátké first person animace nebo alespoň hymny. Rozporuplnému dojmu nepomáhá ani občas nelogická tvrzení komentátorů, kteří třeba po vašem skvělém závodě, kdy se dostanete z desátého na první místo, vyhlásí za nejlepšího jezdce závodu pilota, jenž dojel úplně mimo body. Můžou se to zdát jako drobnosti, ale pospolu už jinak skvělý zážitek a věrnost reálné předloze dokážou lehce zkazit.

I přes rozporuplné přijetí zůstává i v letošním díle loňská novinka v podobě rozhovorů s reportérkou. Ta vám po kvalifikaci a závodě položí vždy pár otázek, na které musíte odpovědět jednou z předem vybraných možností. Ačkoli mi přítomnost rozhovorů i přes relativně nezajímavé otázky a občas nelogický výběr odpovědí veskrze nevadila, tak si dokážu představit jejich daleko lepší zpracování. Uvítal bych třeba skutečnou pozávodní tiskovou konferenci s výrazně košatější skladbou otázek. Současný formát po čase může působit spíše otravně a reálně nemá nějaké hlubší využití.

Ani v letošním díle nemohou chybět historické formule. Ty můžete opět osedlat buď v samostatných závodech či během speciálních výzev mezi jednotlivými podniky přímo v kariérním režimu. Základ tvoří 18 klasických monopostů z loňského dílu. Do základní hry se pro letošek nově dostaly monoposty Williams FW25 z roku 2003 a Brawn BGP 001 z roku 2009, které byli v minulé hře pouze součástí speciální edice a DLC. Ze seznamu naopak vypadlo Ferrari 412T2 z roku 1995 a Ferrari F2002 z roku 2002. Základní edice hry tedy zůstává na stejném počtu jako vloni.

Aktuálně lze hru zakoupit pouze v edicích Anniversary nebo Legends. Levnější Anniversary nabídne navrch dvojici monopostů z roku 2010 ve formě Ferrari F10 a McLarenu MP4-25. Dražší Legends, kterou autoři před vydáním vydatně promovali, se pochlubí o kus zajímavějším obsahem. Kromě formulí Ferrari F1-90 a McLaren MP4/5B nabízí exkluzivně několik výzev, které se věnují legendárnímu souboji Ayrtona Senna a Alaina Prosta v sezoně 1990. Kromě jejich monopostů vývojáři vymodelovali také obličeje obou těchto legendárních jezdců a navrch přidali dvojici polepů do multiplayerového režimu. Někteří hráči by mohli po právu namítat, že něco takového by mělo být přístupno i majitelům základní hry. Pokud bych si ale osobně za nějaký dodatečný obsah měl připlatit, tak bych do Senny a Prosta oněch 10 euro investoval.

Zmíněné výzvy s ikonickými monoposty vychází z minulých dílů a opět jsou tedy omezeny na jednoduché úkoly v podobě jízdy na čas, předjetí určitého počtu závodníků nebo překonání co nejdelší vzdálenosti. Každý monopost se s ohledem na rok vzniku chová a zní trochu jinak, takže jde bezesporu o zajímavé zpestření jinak stále poměrně sterilního zážitku. I nadále mám ale pocit, že vývojáři nedokážou historické monoposty úplně dobře prodat. Přímo se nabízí třeba krátké ukázky dobových záběrů a skutečných momentů, které by fanouškovi F1 zahráli na nostalgickou notu. I v tomto směru tedy prezentace lehce pokulhává.

Výraznějších inovací se dočkalo hlavní menu ve stylu dnes populárních dlaždic, v nichž nově najdete také položky Showroom a Theater. V showroomu si můžete prohlédnout kompletní soupisku detailně vymodelovaných formulí a porovnat třeba vzhled současných monopostů s těmi historickými. Theater režim poté nabízí sestříhaný záznam několika vašich posledních závodů. Pokud máte zkušenosti s posledními díly série, tak vás audiovizuální stránka F1 2019 asi nepřekvapí. Z minulosti osvědčený Ego engine svou práci odvádí stále dobře. Grafika ani zvuky vás nezklamou ani příliš neohromí. Pro nový ročník se Codemasters zaměřili na zlepšení nasvícení scény a částicové efekty. Díky tomu nejvýraznější změnu poznáte při nočních závodech. Pochvalu si zaslouží tradičně dobrá optimalizace.

Po vyzkoušení kariéry, historických monopostů či F2 zamíříte dříve či později také do multiplayerové složky, která v F1 2019 není rozhodně pouze do počtu. Nejvýraznějším důkazem je rostoucí F1 Esports Series, kde máme i letos českého zástupce v podobě Martina Štefanka. Kromě sledování těch nejlepších virtuálních závodníků si můžete v multiplayeru i sami zazávodit v režimech ranked a unranked. Ranked vám po vzoru jiných her umožní levelovat a ukládat vaše výsledky do tabulek. Kromě toho ale bere ohled i na styl a čistotu vaší jízdy.

Když budete jezdit hlava nehlava a do soupeřů narážet, tak vás hra posléze do dalších závodů zařadí mezi podobně smýšlející jedince, což je rozhodně krok tím správným směrem a multiplayeru to dost pomáhá. Nově si můžete vytvořit vlastní online ligu nebo se přidat do již existující, což lze rovněž považovat za vstřícný krok směrem ke komunitě. Pravidelné závodníky potěší přítomnost časově omezených eventů na okruzích, kam ve stejný čas zavítá i skutečná F1. K ideálnímu zážitku z multiplayeru chybí už jen občas haprující systém penalizací a hráči s příliš vzdálené oblasti či nestabilním internetem, kteří mohou ostatním závodníkům celý závod během chvíle zničit. Už tradičně bohužel chybí split-screen.

Další novinkou v klání více hráčů je možnost vizuální úpravy formule. Na rozdíl od let minulých se v multiplayeru primárně prohání identické nepojmenované F1 monoposty, které se od sebe liší pouze zbarvením. Právě barevné schéma vaší formule si můžete dle libosti upravit. Stejným způsobem funguje i customizace závodní helmy, kombinézy a rukavic. Za multiplayer si tedy vývojáři bezpochyby zaslouží palec nahoru.

F1 2019 nabízí v především skvělý jízdní model a obstojnou audiovizuální stránku. Až na pár detailů se vývojářům podařilo nesmírně věrohodně přiblížit reálné F1, které její herní adaptace dělá tu nejlepší možnou reklamu. Hlavní novinka v podobě F2 zůstává lehce za očekáváním stejně jako celý kariérní režim, jenž výraznější inovace pravděpodobně obdrží už v následujícím díle.

Po letech stagnace jsme se naopak konečně dočkali zásadnějších změn v multiplayeru a na poli umělé inteligence. Fanoušci F1 tedy nemusí dlouho váhat. Běžní příznivci závodních her a majitelé loňského dílu by po první výraznější slevě rovněž neměli příliš otálet. V tak dobré kondici totiž série F1 už dlouho nebyla.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad