Sezóna videoherních zpracování všelijakých sportů každoročně připadá na období po zahájení školního roku, a tak se opět po roce dostáváme k jedné z nejpopulárnějších týmových záležitostí u nás, hokeji. V případě jeho herní podoby na trhu nemají vývojáři z EA konkurenci, takže je jasné, že v dnešní recenzi se podíváme detailněji na to, jak se vydařil titul NHL 20. Co myslíte? Stojí za to přikoupit nový ročník nebo můžete s klidem zůstat u některého z předchozích? Na to se pokusím odpovědět na následujících řádcích.

Již od oznámení letošního ročníku jsme mohli zaregistrovat rozčarování zejména ze dvou důvodů. Tím prvním je bezesporu opětovné vynechání vydání hry na PC a tím druhým ponechání starého Ignite enginu, který měl být již (poněkolikáté) nahrazen Frostbitem, na kterém běží například fotbalová FIFA a nutno dodat, že rozhodně úspěšně. Jsem přesvědčen, že na spoustu hráčů hokejových titulů mohly tyto dvě zprávy zapůsobit negativně, ovšem ihned na začátku vás mohu uklidnit. Hra to totiž rozhodně není letos nikterak špatná. Je pravdou, že sportovní tituly nejsou pro recenzenty žádný med i kvůli tomu, že se jedná v podstatě neustále o zpracování jednoho konkrétního tématu a navíc s roční periodicitou nelze pomýšlet na nějaké extravagantnosti či jakoukoli super revoluci v samotném zpracování. Autoři jsou tak často „odsouzeni“ k ladění starších verzí, aplikaci kosmetických úprav a výsledný dojem tak často končí jako tzv. „kopírka“ či recyklát předchozího dílu.

Je mi tak potěšením, že zrovna NHL 20 není zářným příkladem výše zmíněného a svoji roli pokračovatele série zastává velmi dobře. Možná i proto, že v rámci nového titulu nedošlo k nějakému zbytečnému upravování, nýbrž k rozšíření herních možností, režimů a veškeré té omáčky okolo, díky které by si vás rádi autoři pojistili na další rok. Jednou z markantnějších změn, která byla vývojáři mohutně tlačena ještě před vydáním, byl zcela nový přístup ke zpracování střel. Musím uznat, že v tomto ohledu se nejednalo o pouhé PR průpovídky, ale změny si pravděpodobně všimnete zejména v případě, že jste proseděli stovky hodin u minulého dílu. Zpracování a technika střel je totiž zase o něco dál a celková kontrola hole na mě působí zase o něco vyspělejším a komplexnějším dojmem. Ruku v ruce s těmito vylepšeními jde i řada nových animací, které obzvláště v opakovačkách skutečně vynikají a je radost se na některé z vašich střeleckých pokusů podívat i z jiných úhlů. Někteří známi hráči dostali navíc do vínku i střely typické pro jejich reálnou hráčskou předlohu, což opět vede k realističtějšímu dojmu při hraní.

Jednou z velkých kapitol sportovních týmových her jsou každoročně samozřejmě i brankáři. U nich je situace taková, že v případě, že jsou naprogramováni jako polobohové, kterým nevstřelíte gól ani z vyložených šancí, je to špatně. Nebo jsou to naopak díry, které pustí každý puk směřující za jejich záda? Taky špatně. Inu, správné vybalancování je v této oblasti bezesporu na místě. Pravdou je, že v letošním ročníku stále narazíte na situace, které ve většině případů proměníte stejným způsobem, ale je to minimálně můj pocit, že takových momentů razantně ubylo. Gólmani se navíc opět o něco přirozeněji pohybují, disponují také novými animacemi a zákroky, takže je radost je při akci pozorovat. Samozřejmě lze jejich chování ještě korigovat v nastavení, nicméně i při základních hodnotách budete mít místy co dělat, abyste vsítili kýženou branku.

Jak jsem již zmínil na začátku, autoři se rozhodli přidat nové režimy a upravit i řadu těch stávajících, které jsme již měli možnost vidět v předchozích ročnících. Zajisté, nechybí klasiky v podobě sezóny, turnajů, play off či samostatných nájezdů, do kterých můžete instantně naskočit přímo z hlavního menu. Přítomen je však také i známý World of CHEL, který prošel několika poměrně razantními změnami. Opět si tak vytvoříte svého hráče, se kterým se poté škrábete skrze jednotlivými úrovněmi až na samotný hokejový vrchol a to buď sólo nebo v klubu, do kterého lze vstoupit. Nově byla přidána tabulka výzev, za jejichž jak dílčí, tak celkové splnění napříč všemi režimy, získáváte odměny v podobě zkušenostních bodů, případně nějaké kosmetické předměty. Splníte-li všechny, odemkne se vám jeden speciální, v době psaní recenze například dres inspirovaný hrou NHL 94. Sada úkolů se bude pravidelně obměňovat, takže stále bude o co hrát i v budoucnu. V rámci World of CHEL máte mnoho možností jak hrát. K dispozici je tak opět „rybníkový“ hokej v módu Ones, ve kterém se utkáváte s dalšími dvěma hráči ve snaze vstřelit gólmanovi co nejvíce branek a který si v novém dle konečně můžete zahrát v lokálním multiplayeru. Jste-li přeci jenom týmově orientovaní hráči, nic vám nebrání skočit do zápasu tři na tři (Threes), popřípadě klasiky šest na šest. Tyto jsou pohodovou záležitostí, jak si ukrátit dlouhou chvíli a zároveň se vrátit do doby, kdy jste se po ledových plochách proháněli se svými kamarády a hráli si na ty největší legendy tohoto sportu. Ale co teprve, když se pustíte do jejich modifikovaných verzí s názvem Eliminator? Ano, tipujete správně. Dostáváme se na tenký led ne nepodobný titulům z žánru battle royale.

EA se rozhodli tento princip zakomponovat do svého hokejového počinu vskutku citlivě formou turnajů, které lze odehrát právě v režimech Ones a Threes. Vaším úkolem je poté projít „pavoukem“ soupeřů až do úplného finále a zmocnit se poháru. V režimu Ones budete čelit celkem 80 dalším hráčům, přičemž v týmové hře se poté utkává 8 týmů, z nichž se po každé prohře jeden odporoučí. Jedná se o parádní arkádovou vložku, jelikož během těchto utkání dochází k mnoha střetům, přičemž je upravena jak síla hitů, tak i prodleva vstávání z ledu, takže se často po zdařené likvidaci klíčového bránícího hráče dostává soupeřící tým do přečíslení, potažmo samostatného nájezdu. Těmi jsou odměněny i přečiny proti pravidlům, takže je nutné zvážit, jestli raději nesáhnout po klasickém bodychecku. Dalším ze zpestření jsou poté bonusové puky, kdy jedním například zaskórujete rovnou dva góly, jiným zase sice jen jeden, ale uberete i nějaké góly soupeři a podobně. Do hry se v těchto módech dostávají i maskoti, takže se nelekněte až v řadách soupeře narazíte kupříkladu na lva. Rychlé připojování do zápasů je v tomto případě nezbytné, však koho by čekalo čekat několik minut, až si bude moci zahrát další kolo turnaje? Zpravidla se do hry dostanete po zhruba 20 vteřinách a samotná hra indikuje, jak je daný režim v tu chvíli zaplněn. Eliminační režimy jsou tedy velmi zábavné a musím přiznat, že jsem v nich v průběhu testování strávil patrně nejvíce času. Nejen multiplayerovými kláními je World of CHEL živ. Jeho součástí je i poměřování sil s umělou inteligencí v rámci zápasových výzev proti týmům těch největších hvězd NHL, které je nutno pro zisk zkušenostních bodů porážet. V pár případech narazíte i na turnaje složené z několika zápasů nebo situace, kdy stačí vstřelit určitý počet branek. Celkově pro mě byl totiž World of CHEL největším tahounem, jelikož hraním jakékoliv varianty si neustále vylepšujete úroveň, odemykáte nové kosmetické věcičky i bonusy, které poté lze aplikovat do výbavy vaší postavy a využít při zápasech. Jedná se například o vylepšení obranných schopností, přihrávek, ale také síly úderů a podobně. Motivace tu tedy funguje na výbornou a vždy jsem se těšil, co za dárečky na mě vykoukne z tašek s odměnami.

Potěší i režim hokejové ligy mistrů, ve kterém figurují hned čtyři české týmy, takže jsem se bez dlouhého rozmýšlení chopil Třineckých ocelářů a vrhnul se do bojů o mistrovský titul v klasické hře na evropských stadionech. Komu by se stýskalo po režimu Be a Pro, ani ten nechybí a vytvořit si tak můžete kromě arkádově laděného hokejisty ve World of CHEL i skutečného profíka a pokusit se s ním prorazit v zámořské NHL. Tento mód zůstal prakticky stejný jako vloni, ale to nejspíše není úplně na škodu, jelikož se jednalo už o tak komplexní záležitost, že by jakékoliv zásahy do jejích mechanik nemusely být zcela pro dobro věci. Stejně tak i mód Franchise, pasující Vás do role generálního manažera profi klubu zůstal až na pár menších úprav nezměněn, takže ani virtuální manažeři se nemusí cítit ukřivděni. S přidáním pár mechanik se jim do rukou dostane ucelený sportovní strategický titul, plný skautování, výměn hráčů, porad s trénery a podobně.

Jelikož jsme v sérii NHL, nemůže zde chybět populární HUT, neboli Hockey Ultimate Team, patrně nejpopulárnější dlouhodobě hraný režim, ve kterém hlavní roli hrají, stejně jako ve fotbalovém FUT, karty. Opět si tak budujete svůj tým pomocí balíčků a snažíte se jej co nejlépe sladit, abyste se svými svěřenci byl schopni porážet své protivníky. Balíčky lze získávat klasicky za herní měnu získanou z odehraných zápasů nebo také za reálné peníze, díky kterým si budování samosebou můžete řádně usnadnit. Pakliže budete mít dostatek štěstí, můžete si v balíčcích samozřejmě přijít i k hokejovým legendám a poskládat si tak váš vlastní tým snů.

Kromě již zmíněných menších či větších úprav v hratelnosti a herních režimech se změnila i forma grafiky, která doprovází vaše snažení na ledu. Jelikož sérii vypršela licence, kterou měla do minulého roku poskytnutou od NBC, byli vývojáři z EA nuceni vytvořit si vlastní grafiku, ba co více, i změnit komentátorskou dvojici, kterou nově tvoří Ray Ferarro a James Cybulski. Jedná se o příjemnou změnu, jelikož noví komentátoři svoji práci odvádějí více než uspokojivě, používají nové hlášky, dění na ledové ploše jaksepatří prožívají a jde celkově o pozitivní oživení průběhu zápasů. Nových grafických pozlátek si užijete kromě předzápasových příprav například i na konci každé třetiny, kdy jste odměněni záběry na nejpovedenější akce třetiny i celého zápasu.

Na závěr tedy musím konstatovat, že ač jsem předpokládal, že se letos bude jednat o pouhou kopii loňského ročníku s aktualizovanými soupiskami, vývojářům z EA se podařilo svůj titul nadále lehce inovovat, doplnit o zajímavé režimy i technologické prvky, celkově se pověnovat hratelnosti, zpřesnit způsob ovládání, díky kterému je hraní opět o něco příjemnější a přístupnější. Jako třešnička na dortu poté působí pár přidaných historických týmů zámořské soutěže, které sice již v současnosti změnily své působiště, nicméně se zcela určitě hodí zavzpomínat. Letošní díl se tedy jednoznačně povedl a mohu jej doporučit všem, kteří i záměrně předchozí pokračování statečně ignorovali právě z důvodu nedostatečných inovací. Hraje se to prostě parádně, co dodat.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ABC Data

Ceny hry NHL 20 srovnáte na Zboží.cz.