Patříte mezi příznivce pohádkové série Trine od studia Frozenbyte? Tak to jste na správné adrese, jelikož dnes se v naší recenzi společně podíváme na to, jak se vydařil nejnovější díl, Trine 4: The Nightmare Prince, který v těchto dnech zaútočí na naše monitory a televizní obrazovky. A již na úvod je nutno říci, že nás čeká pořádná jízda.
Zatímco první dva díly této herní série byly klasickými "skákačkami zleva-doprava“ v 2,5D, třetí pokračování přineslo mimo jiné posun ke třetímu rozměru. Tato skutečnost však nebyla přijata bůhvíjak kladně, nehledě na to, že třetí díl byl celkově považován spíše za zklamání a autoři tak brzy pochopili, že budou-li chtít „vyčarovat“ nějaké pokračování, bude dobré držet se konceptu, který stanovily právě první díly. Tohoto přístupu se nakonec nevzdali a tak nám nyní servírují opět pohádkový zážitek zpracovaný tak, jak jsme byli zvyklí a jak jsme měli rádi.
Opět se tak můžete těšit na absolutně fantastické prostředí propracované do nejmenších detailů, roztomilou barevnou paletu a i když se na první pohled může Trine 4 jevit jako typická videoherní záležitost pro děti, rozhodně tomu tak není. Uzdu fantazie totiž vůbec není špatné popustit i jako dospělý a věřte, že na tomto poli jsem si hru užil měrou vrchovatou. Pakliže si ještě vzpomínáte na hlavní hrdiny této „ságy“, budete i v novince jako doma. Svůj návrat do služby hlásí jak čaroděj Amadeus, tak i zlodějka Zoya a chybět nemůže ani rytíř Pontius. V roli těchto tří postav tak klasicky proplouváte jednotlivými úrovněmi, které k sobě spojuje nosná příběhová linka. Každý z hrdinů disponuje speciálními silami a vlastnostmi, kterými umně doplňuje své spolubojovníky. Amadeus tak umí opět vyčarovat magické objekty nebo donutit okolní předměty levitovat, Zoya je přebornicí přes lana všemožných délek a celkově lukostřelbu pomocí různých variant šípů a Pontius co neuseká mečem, v tom pomůže magický štít.
Příběh, který opět parádně podkresluje hlas vypravěče, se tentokráte točí kolem prince, jak již naznačuje samotný podtitul. Konkrétně se jedná o prince Selia, který poté, co začal trpět nočními můrami, s hrůzou zjistil, že tyto se začínají zhmotňovat a ohrožovat reálný svět. Ač tato zápletka může znít poměrně jednoduše, připravte se na řadu překvapení a zajímavých zvratů, které solidně doplňují jinak v podstatě bezchybnou hratelnost v rámci průchodů jednotlivými úrovněmi. Ty můžete samozřejmě procházet sami, kdy je k dipozici přepínání postav, nebo v kooperaci, a to jak lokální, tak i online. Sám si pamatuji, že když vyšel druhý díl, tak jsme s kamarády u řešení hádanek v online proseděli řadu večerů a tady to nebude zajisté jinak. U tohoto režimu hraní lze stejně jako v lokální kooperaci nastavit i možnost, že nemusíte striktně používat rozdělení postav, ale po úrovni mohou pobíhat klidně i tři Pontiové či Amadeové, čímž lze také zásadně ovlivnit průchod hrou jako takovou.
Každá z úrovní je totiž doslova prošpikována řadou puzzlů, překážek a všemožných hádanek, přičemž hlavní tahák a kouzlo celé hry tkví v řešení těchto situací. Ty totiž nemají (alespoň se mi to tak jeví) dané pouze jedno správné řešení, nýbrž se přes ně lze dostat mnoha způsoby. Nejednou se mi stalo, že jsem se na tu kterou plošinku sice dostal v podstatě náhodou, nicméně v drtivé většině případů jsem měl skutečně pocit, že jsem vymyslel skutečně originální postup, jak pokračovat. Když si hráč přeci jen není delší dobu jistý a neví jak dál, hra myslí i na tyto případy. V nastavení si můžete totiž kromě obtížnosti navolit i časový interval, po kterém se na obrazovce objeví nápověda k dané herní lokaci a samotné postavy vám tak formou dialogu napoví kudy dál, případně koho použít pro ideální překonání nástrahy. I díky tomuto prvku se do hry mohou bez problému pustit i mladší hráči. Fajn je, že jednotlivé úrovně můžete dle libosti opakovat a hledat tak i nové způsoby řešení společně s tím, jak se v průběhu vaše postavy vyvíjí a vylepšují.
To, co vás totiž zároveň posouvá hrou dále, je vaše zvědavost. Po řadě úrovní si totiž odemykáte jak pevně dané specifické schopnosti, tak sbíráním růžových lahviček získáváte i speciální herní body, které poté můžete investovat do dovedností vašich hrdinů. Hra vás sice lehce směruje k postupnému vylepšování všech postav (kvůli potřebě mít danou vlastnost odemknutou v určité fázi příběhu), ale podstatné je vidět, že vlastnosti nejsou jen pouhými ikonami, nýbrž mají zásadní vliv na hratelnost a skutečně fungují, takže se nejedná o pouhé kosmetické záležitosti. Kromě řešení hádanek dochází během hraní i k akčnějším pasážím. Těmi myslím hlavně souboje, do kterých jsem se vrhal převážně s Pontiem, i když využití zápalných či mrazicích Zoyiných šípů také není tak úplně marné. Kromě klasických soubojů, probíhajících tak, že se vám uzamkne obrazovka, abyste z ní nemohli utéct než vyčistíte všechny objevivší se nepřátele, narazíte i na souboje s bossy. U těch jsem sice místy dostal do situací, kdy jsem nevěděl, jakou dovednost či zbraň autoři zamýšleli použít, nicméně systémem pokus-omyl jsem se vždy během chvilky dobral ke správnému postupu a bosse zneškodnil. Neříkám, že by byla soubojová stránka hry vyloženě špatná, nicméně se nejedná o nic úchvatného a v podstatě si tak vystačíte maximálně se dvěma tlačítky. Řešení puzzlů, hlavní náplň hry, je alespoň pro mě mnohem zábavnější.
Z audiovizuálního hlediska se, i když nejde o žádné monstrum v řádech desítek gigabajtů, jedná o pastvu pro oči i uši. V tomto fantaskním světě se zkrátka budete cítit dobře. Grafika je, jak jsem již zmínil, na opravdu vysoké úrovni a ručně malované levely jen září, a to ať již jste v městských lokacích bažinách, hradech či labyrintech. K vašemu snažení hraje příjemná relaxační hudba, která umí vygradovat v těch správných momentech. Musím vyzdvihnout i fakt, že ač ve hře hraje fyzika okolí a předmětů jednu z hlavních rolí, tak na bugy v této oblasti narazíte spíše sporadicky při hledání nějakých krkolomných řešení pomocí lan. Jinak vše šlape jak hodinky, nic se neseká a mohu tak s klidným srdcem říci, že Frozenbyte nám tentokráte přinesli skutečně plnohodnotný pohádkový zážitek. No, a komu by vše, co bylo zmíněno v recenzi, přišlo stále málo, ten může vzít zavděk i třešničkou na dortu v podobě české lokalizace formou titulků, díky které je titul přístupný celým rodinným klanům.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Frozenbyte
Ceny hry Trine 4: The Nightmare Prince srovnáte na Zboží.cz.
