Schválně se zamyslete, kolik takových těch obyčejných arkádových závodů jsme za současnou generaci měli? Tak co, také vám to trvá jako mě? Když to vytáhnu jen tak z patra, tak už neexistující DriveClub je pro mě první volbou. Pak možná ještě jedno Need for Speed z 2015, i když se sérii EA snaží pohřbít. Ale jinak? Nic moc, co. Buď je tu Forza Horizon, která však člověka zahltí obsahem a otevřeným světem. Nebo jsou tu už ty spíš na simulaci zaměřené závody nebo specializované hry jako WRC či F1. Právě autoři posledních už deseti dílů Formule 1 britští Codemasters si možná také uvědomili, že tu něco chybí. Sáhli tak do svého archivu a ze zapadlých značek vylovili zaprášený GRID a zmáčkli restart.

Že jsem to s tou "obyčejností" nepřeháněl, ukáže hra hned při prvním spuštění. Pryč jsou všechna nesmyslná cinkrlátka jako falešný Twitter, maily, sbírání fanoušků a další crap, kterým nás poslední díly této série krmili. Je tu přímočará kariéra a management týmu je prakticky schovaný někde hluboko v nastavení a není zase tak moc potřeba. Kariéru lze absolvovat zcela podle nálady. Je tu série závodů se štoky, tunery, GT3 nebo formulemi (je tu event s Fernandem Alonsem). Po odjetí všech z kategorie a splnění závěrečného přibude odznáček. Za čtyři odznáčky se hráč dostane do finále kariéry tzv. GRID World Series. A to je vlastně vše, když tak hrubě počítám, odjezdit všechno zabere tak 15-20 hodin, protože většina závodů je koncipovaná na délku 5 minut.

Do každé kategorie je třeba si zakoupit auto, na které si vyděláváme úspěšným ježděním závodů. Nijak extra to neomezuje a většinou jsem měl dostatek financí k zakoupení toho, co jsem potřeboval. Celkem je ve hře nějaká šedesátka vozidel, kde si snad vybere každý svého oblíbence. Co se týče fyziky, tak ta je příjemně arkádová, ale ne přehnaně. Hraje takovou jistotu a nejlépe působí, když jsou asistenti (bohaté nastavení možností) někde na polovic. Je třeba hrát si s plynem na výjezdu a dobře brzdit. Ale lze nastavit vše na maximum a fakt si užívat pouze závodění z posledního místa (základní startovací pozice pokud hráč přeskočí kvalifikaci). Rozdíly mezi vozy jsou malé a výrazně je člověk pocítí prakticky při přeskakování z třídy do třídy.

Nabídka tratí je také docela solidní. Je to mix reálných prostředí a smyšlených povětšinou městských tratí. Proto se proháníme na Brands Hatch nebo Silverstone, ale také se můžeme řítit ulicemi Havany a Šanghaje. Samozřejmě nesmí chybět ani San Francisco, které bylo ikonou úplně prvního GRID, jenž ještě nesl jméno TOCA Race Driver (ach ta nostalgie). Je tu i několik lokací, které nabízí závody z bodu do bodu. Každá ze 13 lokací má několik variant tratí, takže ne vždy jedeme ten samý okruh. Ve všech jsou přítomny různé světelné podmínky. Mezi ně patří déšť nebo noční závodění plné neonů. Různé počasí dokáže vytvořit na obrazovce docela pěkné obrázky, ale o žádné grafické orgie nejde. Modely aut jsou dostatečně detailní a nejvíc potěší opravdu poctivá destrukce plechů. Prostě jak jsem řekl na začátku, je to obyčejné. Hra běžela na mém Xbox One X bez problémů v 60 fps a dalo se na ni koukat. Vedle Forzy bych ji samozřejmě nepostavil, ale graficky a ani zvukově neurazí.

K závěru recenze jsem si nechal asi nejlepší prvek hry a tím je AI. Ta funguje velmi dobře a autoři naprogramovali několik stovek virtuálních protivníků, který by měl být každý jiný. V závodě to působí velice přirozeně a je fajn vidět, že každý jede jinou stopu a nepůsobí to roboticky. Navíc tohle není nějaké závodění v rukavičkách, ale hezky plechy na plechy, což AI umí a přitom férově aniž by hráče sestřelovala. Ta největší pecka je však to, že zde je přítomen tzv. Nemesis systém. Podobně jako v jiných hrách, kde figuruje, mohu svým ježděním naštvat jiné AI, které mi to pak zkusí vrátit. Stačí se tvrdě opřít do protivníka v zatáčce a už naskočí červeně. Znamená to, že až se mi pokusí vrátit předjetí, určitě to nebude bez ťukance a pokud ho budu chtít předjet, tak si mohu být jist, že bude dělat všechno proto, aby se tak nestalo. Tohle je asi nejlepší věc, která ve hře je a dělá závody mnohem zajímavější. Škoda jen, že ta naštvanost trvá jen pár závodů v sérii a netáhne se napříč celou kariérou.

Kámenem úrazu pro někoho může být celkově omezená nabídka toho, co ve hře dělat kromě kariéry. Z mého pohledu je to v pořádku, protože hra si opravdu na nic nehraje (blbé slovní spojení), ale někdo kromě vlastních závodů a multiplayeru by čekal ještě něco víc. Apropo multiplayer má matchmaking a to je vlastně všechno, funguje, ale nebude to záležitost, kvůli které si někdo hru pořídí. Neustálým hraním si lze odemykat různé odměny v podobě bannerů atd., ale nic převratného.

Závěrem je prostě třeba říci, že GRID je přesně taková jednoduchá závodní hra, kterých před deseti lety vycházely desítky, ale v aktuálním světe skoro neexistují. Na nic si nehraje, stále má své ikonické přetáčení situací a velké bouračky, ale je setsakramentsky zábavný díky solidní AI. Pokud hledáte závody na odreagování, mrkněte na něj. Pokud hledáte něco vážnějšího, tak Codemasters má ve své stáji tituly jiné.

Ceny hry GRID srovnáte na Zboží.cz.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad