V dnešní recenzi se zaměříme na nejnovější přírůstek do jedné z nejpopulárnějších videoherních sérií, která má na kontě již pěkných pár desítek milionů prodaných kopií. Ano, řeč není o ničem menším než o fenoménu jménem Call of Duty, které nyní na naše obrazovky přichází v restartu odnože Modern Warfare, který si můžete užívat na všech hlavních platformách. Pravdou je, že celá série bývá často kritizována kvůli různým věcem, ať už se jedná o zasazení, nedostatku inovací, zastaralejším mechanikám a podobně, nicméně se spolu pojďme nyní podívat, jak je na tom aktuální novinka. Podařilo se týmu z Infinity Ward přinést pořádnou porci videoherní zábavy nebo se jedná o něco, co nesplní naše požadavky a způsobí mezi hráči spíše zklamání? To se již dočtete na následujících řádcích.

Jak již bylo řečeno, titul Call of Duty: Modern Warfare plní roli rebootu původní značky, která poprvé spatřila světlo světa již v roce 2007 a ihned na úvod musím říci, že tentokráte se jedná o poměrně vydařené dílko, které by mělo potěšit jak fanoušky CoD, tak i ostatní příznivce klasických FPS stříleček. Jak tomu tak již bývá, nic však není bez chybiček, tak si spolu nyní pojďme projít herní obsah, abychom na konci článku mohli vynést nad celým počinem verdikt.

Po kratší pauze, kdy jsme si v díle Black Ops 4 museli vystačit bez běžného singleplayerového zážitku, se tento režim nyní vrací v rámci plnohodnotné kampaně. Inu, plnohodnotné, zkrátka takové, na jaké jsme byli zvyklí u předchozích dílů. Již z tohoto důvodu je patrné, že se ani letos nebude jednat o akční jízdu, na kterou byste si museli vyšetřit desítky hodin a která by měla být tím stěžejním prvkem hry pro nějak extra dlouhou zábavu. Jedná se však o solidně napsaný příběh, který vaši pozornost zajisté upoutá a po nějakých sedmi hodinkách na střední obtížnost si řeknete, že to vlastně nebylo vůbec špatné. Příběhová kampaň si jako taková prošla řádným propíráním v médiích, která si vzala na paškál jak samotné zasazení a zápletku, tak i poměrně hutné a realistické ztvárnění nepříliš pozitivních věcí, souvisejících s válečnými konflikty. Inu, zkrátka jste ve válce, a tak je nutno k příběhu přistupovat.

V rámci jednotlivých misí kampaně se v roli vícero postav podíváte na bojiště rozesetá po celém světě, takže navštívíte například Rusko, Velkou Británii i smyšlený stát Urzikstán, přičemž většina prostředí se objevuje poté i ve hře více hráčů. Těšit se tak můžete na městská prostředí, základny či pouště, takže variabilita okolí opět napomáhá tomu, že hra působí stále relativně svěže. Co se zápletky týče, na počátku stojí veliký problém v podobě teroristické organizace, která se zmocní chemických zbraní. Ty samy o sobě samozřejmě představují obrovské nebezpečí, nicméně v rukou šílených a neohrožených bojovníků si tato hrozba vyloženě říká o eliminaci. V tuto chvíli se ke slovu dostává náš první hrdina, Alex, jehož příběh se v rámci kampaně prolíná s dalšími postavami a celkově si tak zahrajete za čtyři rozdílné charaktery, přičemž v některých případech se jedná i o jakousi formu flashbacků, které vhodně doplňují celou příběhovou zápletku a díky komplexnosti se budete moci cítit podobně jako při sledování některého z podobně laděných válečných filmů.

Co se mi během příběhových misí hodně líbilo, bylo neustálé přidávání nových prvků, takže si vždy po jejich splnění můžete říci, že jste poznali a vyzkoušeli si nějakou z inovací. Ať už se jednalo o výuku s odstřelovací puškou, světlicemi, řízením modelů letadýlek s připnutými bombami nebo například velmi originální zpracování navigace sekretářky prostřednictví bezpečnostních kamer až po zběsilé úniky z podzemí, to vše mělo spád a tak nějak přirozený vývoj. Co se samotné náplně misí týče, tak kromě klasických koridorových přestřelek či naskriptovaných bránění jistých pozic si zde přijdou na své i příznivci kradmějšího postupu, jelikož párkrát dojde i na infiltraci budov. Jejich zpracování je vskutku parádní a stealth prvky přinášejí do klasiky svěží vítr. Stačí tedy nasadit brýle pro noční vidění a vydat se na průzkum jednotlivých místností, ve kterých se to ozbrojenými civilisty jen hemží a je jen na vás a vašich reflexech, abyste zajistili přežití co nejvíce těch "hodných". Někdy je však těžké v tom fofru rozpoznat, pro co že se to ta schoulená křičící žena natahuje. Samozřejmě autoři nevynechali ani obvyklé epické momentky, takže výbuchů a zvratů si užijete také do sytosti. Pro dítě, nebo snad samopal? Za mě se tedy, i přes poměrně nepřesvědčivě ztvárněné hlavní záporáky, jedná o parádní příběhovou akční jízdu, kterou by neměl vynechat žádný z fanoušků žánru. Ti způsobili také pořádný poprask, jelikož do jejich role byla pasována ruská armáda, což v současnosti rezultuje například v zákazu prodeje digitálních kopií na ruském PlayStation Store. Vývojáři z Infinity Ward také čelí kritice za vypůjčení si reálných konfliktů, ve kterých jsou upraveny soupeřící strany, nicméně to většinu hráčů patrně trápit nemusí.

Jak jsem již zmínil v úvodu, hra pro jednoho hráče většinou v sérii Call of Duty tvoří jakýsi pomyslný odrazový můstek pro skok do multiplayerové části. Ta se letos skládá jak z klasické hry více hráčů, tak i z kooperativního režimu Spec Ops. Pojďme se nyní nejprve tedy podívat, na co se lze těšit v rámci kompetitivní varianty. V tomto případě budou příznivci co nejvíce herních režimů vskutku nadšeni. To především z důvodu, že ihned v menu si lze povšimnout, že si na své přijde zkrátka každý. Nechybí samozřejmě klasika v podobě týmového deathmatche, který má nově dvě varianty, pro 12 či 20 hráčů. Trochu té strategie naleznete v režimu Domination, který využívá zaběhnutých mechanik a nepřináší také nic nového. Taktičtější zápasy poté probíhají v režimech Search and Destroy a Cyber Attack, které si jsou velmi podobné. Vždy jde o to v roli útočícího týmu umístit bombu na předem dané místo, přičemž obránci tomuto musí zabránit. Ve druhém jmenovaném je však k dispozici navíc možnost oživování padlých spoluhráčů, takže po smrti nemusíte jen zoufale sledovat své šťastnější kolegy, ale lze se ještě znovu zapojit do akce. Pro kompletní výčet v současné době aktivních režimů musím ještě zmínit Headquarters spočívající v obsazení a následném bránění konkrétního bodu, kdy však ve druhé fázi musíte přežít bez jákekoliv druhé šance. No a pro ty, kterým se nechce moc dumat nad strategií, nechybí ani Free for All, tedy všichni proti všem.

To by byly plus mínus režimy, které tu buď již někdy byly ve stejné či mírně upravené podobě. Aby toho však nebylo málo, rozhodli se autoři přidat i nějaké ty nové. Tím prvním je bezesporu, konkurenčním Battlefieldem inspirovaný, mód Ground War. Ten je koncipován až pro 64 hráčů na jedné mapě a tak nějak reflektuje celkové zpomalení typického frenetického bojového systému celé série. K určitému zpomalení totiž došlo v podstatě ve všech režimech. V Ground War se navíc dostává ke slovu i těžká technika a po vstoupení do něj si budete připadat skutečně jako ve válce. Obsazujete tedy jednotlivé strategické body, střety probíhají na mnoha místech najednou, přičemž jsem během zápasů nezaznamenal v podstatě žádné technické problémy, a to ani na straně připojování do her. Na konzoli PS4 Pro vše běželo svižně i ve vypjatějších momentech, což je fajn. Druhou výraznější novinkou je režim Gunfight, ve kterém se oproti obrovským bojištím dostanete na miniaturní mapy určené pro souboje dva na dva. K dispozici máte pouze jeden život a vítězí tak tým, který zvládne eliminovat své protivníky. Zpestřujícím prvkem jsou poté střídající se zbraně, které vám hra rozděluje každé druhé kolo. I z tohoto důvodu je k jednotlivým soubojům nutno přistupovat odlišně a nespoléhat stále na stejný postup, jelikož různé zbraně se zkrátka používají jinak. Zápasy v Gunfightu lze vyhrát i tak, že zaberete vlajku umístěno ve středu mapy, nicméně vězte, že dostat se k ní se vám podaří velmi sporadicky. Většinou totiž hra skončí dříve v rámci nějaké té přestřelky.

Pro všechny multiplayerové módy máte samozřejmě k dispozici jednu postavu, kterou si díky úspěchům vylepšujete, respektive se vám pro ni odemykají nové skiny. Vylepšení se týká především zbraňového arzenálu, který je, jak je již zvykem, velmi obsáhlý a klasické zbraně doplňuje také řada bonusů v podobě perků a scorestreaků. Celkem se tak jedná skutečně o pořádnou porci variant, jak si své vybavení poskládat, aby se vám hrálo co nejpříjemněji. K různým vychytávkám nebo například i nákresům pro jednotlivé zbraně si lze přijít i plněním speciálních výzev, a to jak časově omezených, tak i těch trvalých. Ty vám nejen pomohou s levelováním vašeho bojovníka, ale často odemknou i věci, ke kterým byste se jinak nedostali. Nesmíme opomenout ani to, že jako první díl v sérii se letošní Modern Warfare může po právu honosit tím, že se jedná o skutečnou cross-play záležitost, ve které se utkávají hráči z platforem PS4, XONE a PC. Tato možnost lze samosebou vypnout, takže je zajisté dobře, že existuje možnost volby. V případě, že vám tato funkce nevadí, vždy před začátkem zápasu vidíte v lobby, na čem hrají vaši soupeři.

Největším kamenem úrazu ve hře více hráčů jsou paradoxně mapy. V některých případech jsou zbytečně moc veliké, takže opakovaného běhání není nikdy málo. Drtivá většina z nich má však společného jmenovatele ve formě mnoha míst jako stvořených pro neoblíbené kempování. Ano, toho si tu užijete skutečně dosti a jsou-li mezi vámi tací, kteří rádi pobíhají po mapě s vidinou překvapení svého protivníka, by měli minimálně ze začátku trochu krotit své vášně, co se běhací aktivity týče. Na každém rohu totiž můžete (a většinou se tak i stane) narazit na ležícího hráče, vyčkávajícího, až mu vletíte před mušku jeho vyladěné odstřelovačky. Prostředí jako taková jsou celkem fajn, nicméně tento aspekt alespoň pro mě celkový kompetitivní zážitek lehce degraduje, čemuž příliš nenapomáhá ani skutečnost, že se v klasických režimech dá solidně vyřádit při zabíjení protivníků na jejich vlastním bodu, jelikož se strany netočí tak rychle a logicky, jak by se dalo předpokládat. Pakliže tedy zaženete soupeře do úzkých a přečíslíte jej u jeho vlastní báze, připíšete si za nepopulární spawn killy dozajisté spoustu bodíků. Platí to však i obráceně, takže nezbývá než doufat, že časem dojde k nějakým úpravám i v této oblasti.

Zmiňovaná kooperace v podobě Spec Ops poté nenaplnila má očekávání. Sice se jedná o čtyři mise, které navazují na příběh, kterého jste přímými účastníky v rámci kampaně, nicméně se jedná v podstatě o to, jestli vydržíte obrovský nápor ze všech stran nabíhajících protivníků, které musíte kosit se svými přáteli. Pravdou je, že jsem se při hraní v tomto módu i chvíli bavil, nicméně pocit frustrace a uměle navýšené obtížnosti se dostavil poměrně rychle a po dohrání a uzavření příběhu si myslím, že se k němu v budoucnu již vracet nebudu a spíše se zaměřím na to, co dělá tuto videoherní sérii tím, čím je, tedy souboji v rámci běžných multiplayerových módů. Jako doplněk ke Spec Ops je k dispozici ještě varianta Survival, v současnosti dostupná pouze na PlayStationu, nicméně zde se jedná o klasickou hordu bez jakéhokoliv doplňujícího příběhového pozadí a nemohu říci, že by mě ani tato variace bůhvíjak uchvátila.

Z audiovizuálního hlediska bych Call of Duty: Modern Warfare vytkl skutečně pramálo, jestli vůbec něco. Je zde zcela znatelný posun v grafice, která se díky přechodu na nový engine skutečně vylepšila a už na první pohled nevypadá stejně jako předchůdce, jako tomu bylo v minulých letech. Ruku v ruce s parádními animacemi a celkovým zpracováním okolního prostředí jde i zvuková stránka, a to především ve zpracování střelby, která obzvláště při použití sluchátek dokáže vyčarovat kouzelnou válečnou atmosféru. Všudypřítomné salvy, zvuky výbuchů, hlasů z vysílaček či rachot stíhaček a kobercových náletů, to vše tvoří téměř dokonalý celek, na který se hezky kouká a hezky se poslouchá. Za tento posun mají ode mě vývojáři velké plus a to, že se vyvarovali v podstatě jakýchkoliv technických bugů a nedodělků, to potěší dvojnásob. Jestliže si tedy stále kladete otázku zda nový díl pořídit nebo ne, já osobně vám jej mohu rozhodně doporučit, ať už kvůli parádně zpracovanému příběhu v kampani, tak i díky solidnímu multiplayeru, který je sice dobře hratelný, nicméně některé z map nejsou navrženy příliš šťastně. I když, kdo ví, ač jsem ve skrytu duše sám "Rambo", vrhající se po hlavě na soupeřovo území, také si občas mohu odpočinout a někde zakleknout či zalehnout, nebo ne? To je samozřejmě nadsázka, nicméně po dokonalém naučení se map budete opět o něco drsnějším protivníkem, jelikož už budete obezřetnější v postupu vzhledem k místům, které budete mít zmapovány jako ideální pro kempování. Nové Call of Duty zkrátka i přes několik slabších částí tvoří solidní a komplexní celek, u kterého se určitě bude dát vydržet, navíc s příslibem budoucího obsahu zdarma.

Ceny hry Call of Duty: Modern Warfare srovnáte na Zboží.cz.