V dnešní recenzi se vydáme mezi nemrtvé, jak již název pokračování dnes už klasické videoherní ságy Zombie Army napovídá. V těchto dnech se na pulty obchodů dostává v pořadí již čtvrtý díl jedné z vlajkových značek vývojářského týmu Rebellion, které nám tak přináší opět titul ze žánru kooperativních stříleček. Jak se novinka povedla a zdali má smysl se mezi zombíky opět vrátit, na to se pokusím odpovědět na následujících řádcích.
Je pravdou, že ač se nikdy v rámci série nejednalo o nikterak průšvihové záležitosti, vždy měli autoři menší rezervy, ať už co se týče technického zpracování či případně prvků hratelnosti. Nicméně celá série se těšila, a u mnoha hráčů i dodnes těší solidní popularitě. I z tohoto důvodu bylo tak nasnadě začít pracovat na čtvrtém díle, který, můžeme již na začátku recenze bez diskuze opět označit jako povedený, i když pár škraloupků by se přeci jenom našlo. Zombie Army 4: Dead War pokračuje v zaběhnutých principech, takže jestli jste hráli alespoň jeden díl z předchozí trilogie, budete se již od počátku cítit jako ryba ve vodě. Opět jste tak již ihned od začátku vrženi mezi krvežíznivé nacistické zombie pod taktovkou nemrtvého Hitlera, řídícího veškerou nepřátelskou aktivitu pěkně z tepla pekla, tentokráte na území Itálie.
Ještě před samotným spuštěním hry si můžete vybrat jednoho ze čtyř hrdinů, se kterým se postavíte hordám nepřátel. A že jich bude hodně, na to můžete vzít jed. Jednotlivé postavy od sebe odlišují jejich speciální vlastnosti, takže si každý hráč může zvolit toho, který mu vyhovuje nejvíce. Například taková Jun disponuje oproti svým parťákům především rychlostí. Inženýrka Shola je zase specialistkou na kladení všemožných pastí, přičemž odstřelovač Karl je zase machr při útocích na dlouhé vzdálenosti. Jako poslední je tu ranař Boris, kterého jsem si na první průchod hrou zvolil já. Jeho hlavní devizou jsou boje na krátkou a střední vzdálenost, přičemž je nutno počítat s tím, že oproti takové Jun působí mnohdy při pohybu ne tak flexibilně. To však lze částečně kompenzovat větší výdrží. Jakmile tedy zvolíte vašeho favorita, nic vám nebrání vrhnout se do kampaně, kterou jako obvykle můžete prosvištět sami nebo po boku až čtyř živých spoluhráčů v rámci online kooperace. Jelikož hru měli v době testování k dispozici pouze herní novináři, na serverech to převážně zelo prázdnotou, což byla sice škoda, nicméně párkrát se mi podařilo do nějaké z lobby připojit a jak již to tak bývá, ve více lidech začíná ta správná zábava.
Samozřejmě, způsob hraní nemá vliv na samotný příběh, který jako obvykle působí spíše jako vata, nabalená na ryzí hratelnost, spočívající v kosení stovek a tisíců nepřátel. To však z mého hlediska až tak nevadí, jelikož se autoři alespoň mohli soustředit na vylepšování herních mechanik a celkového pocitu ze hry. Náplň jednotlivých misí, rozprostřených po několika italských městech, je de předpokladů velice podobná a párkrát jsem se při vykonávání některé z repetitivních činností přistihl ve stavu lehké nudy, nicméně po překonání dalšího záchytného bodu jsem se začal opět plně soustředit. Většina úkolů tak spočívá buď v dosažení konkrétního bodu, přežití útoku některou z větších hord či kompletním vyvraždění určité lokace. I z těchto důvodů doporučuji zlanařit ke hraní nějaké přátele, se kterými si kampaň budete moci projít, jelikož stereotyp se v rámci tohoto režimu dostavuje mnohem sporadičtěji. To v oblasti navržení úrovní je na tom hra o poznání lépe než v rozmanitosti úkolů. Každá lokace je unikátní a dalo by se říci, že i tento povedený prvek slouží jako takový neviditelný tahoun, motivující vás k dalšímu hraní a zkoumání.
Jak jsem již zmínil, likvidace protivníků je tím hlavním, kolem čeho se vše ostatní točí. K tomu je bez debaty potřeba i nějaké to odpovídající vybavení. Arzenál vašich hrdinů je poměrně bohatý a podobně jako u volby postavy, i zde si pravděpodobně každý přijde na své. Těšit se tak můžete na klasiky v podobě všemožných odstřelovaček, samopalů, brokovnic či pistolí, kterým zdárně sekundují podpůrné předměty ve formě všelijakých granátů či min, které vám při útocích také nejednou přijdou vhod. Kromě útočných předmětů jsou k mání i lékárničky, případně vylepšení pro stávající zbraně, nacházejí se v různě ukrytých bednách. I z tohoto důvodu doporučuji jednotlivé úrovně prohledávat co nejpečlivěji, jelikož kromě zmíněných vylepšení, která dokáží například upravit vaše náboje, tak lze například i kompletovat kolekce sběratelských předmětů. Kromě klasických zbraní jsou v rámci misí k dispozici i různá interaktivní zařízení, které lze po aktivaci, povětšinou dobře mířenou střelou, využít pro obzvláště kruté vypořádání se s blížícím se nebezpečím. Můžete tak zombíky například nalákat k různým vrtulím, které z nich poté udělají obzvláště nechutnou kaši.
Co se týče herních režimů, tak kromě již avizované kampaně, na kterou si můžete vyšetřit při detailnějším zkoumání něco přes deset hodin, se můžete po dokončení hlavní příběhové linky vrhnout do jednotlivých misí, zopáknout si je nebo zvolit mód hordy, který funguje na klasickém principu, a to přežít co nejdéle mezi neustále nabíhajícími potvorami. K dispozici jsou celkem čtyři mapy vycházející z lokací z kampaně, což není bůhvíjak závratný počet. Navíc se zde nedočkáte žádných inovativních prvků, takže zapomeňte na jakékoliv úkoly a jen řežte nemrtvé hlava nehlava. Těch samozřejmě hrou prostupuje řada typů, takže narazíte postupně na všechny možné potvory, od těch nejsnáze pokořitelných až po řádně tuhé kousky. V obou hlavních herních režimech také sbíráte společné zkušenostní body, takže dalším prvkem, motivujícím k opakovanému hraní je bezesporu i vidina nových zbraní či dalších vychytávek, které se vám postupem času odemykají. Během frenetických soubojů a přestřelek pak zajisté také zaregistrujete násobič, díky kterému si můžete i v relativně menších střetech přijít k pořádné porci bodů. Jediné, co je třeba splnit, je neustále řetězit jednotlivá zabití a nutno dodat, že čím je násobič vyšší, tím rychleji ubývá čas na další zabití, takže místy je to solidní adrenalin, když již poblíž nevidíte žádnou potenciální oběť, ale rádi byste přitom své statistiky ještě popohnali.
Musím říci, že z technologického hlediska odvedli autoři poměrně dobrou práci. Optimalizaci zvládli na výbornou, nicméně je nutno počítat s pár grafickými bugy, díky kterým se kupříkladu prolínají textury hráčů v kooperaci, či se sem tam můžete někde nechtěně zaseknout. Animace by také zasloužily ještě o něco vylepšit, nicméně jako celek se dá Zombie Army 4 považovat za solidně zpracované dílko. To si navíc na výkonnějších konzolových verzích můžete spustit ve dvou režimech, jak jsme již z pár titulů zvyklí a je nutno dodat, že v obou se hraje obstojně. Na své si tak přijdou jak uctívači rozlišení, tak i snímkování. Na závěr tedy nezbývá než dodat, že ač se nejedná o nikterak hlubokomyslnou záležitost, kosení zombíků je prostě zábava a o to větší, pokud se sejdete ve větším počtu se svými podobně naladěnými parťáky. Tak hurá na ně!
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti HYPE
Ceny hry Zombie Army 4: Dead War srovnáte na Zboží.cz.
