Chtěli jste další Battlefield? Ne? No tak to máte smůlu, tady ho máte. Tedy ne že, by EA vydávalo nové díly série každý rok, ale během covidu čas letí tak rychle, že minimálně mě to tak připadá. Ačkoliv nejsem die hard fan této značky, původní Battlefield 1942 jsem miloval, a to i přesto, že jsem ho byl nucený hrát offline s boty, protože jsme doma neměli Internet. A taky proto, že jsem ho měl neoriginální vypálenou kopii, jako ostatně každý v té době.
Nebudeme tu však vzpomínat na časy, kdy počítače měly ještě CD mechaniky a holky si lepily na zdi plakáty Tokio Hotel z Bravíčka, podíváme se na ten nový, hejtovaný Battlefield 2042. Pokud dění kolem BF2042 nebo videoher obecně sledujete, asi víte, že se nejedná o úplně nejpopulárnější hru současnosti. Přestouže média jsou dosti shovívavá a udělují lehce nadprůměrné známky, hráčská veřejnost si servítky nebere a BF2042 se dostal na dno videoherní žumpy. Být mezi desíti nejhůře hodnocenými tituly, to je archievment, který se jen tak někomu nepovede. Zda je tento shitstorm oprávněný je na posouzení každého, ale za mě osobně není.
Jelikož u vydání BF2042 neměl zrovna dvakrát moc volného času a nechtěl jsem vydávat unáhlené názory, aniž bych si pořádně užil lehce futuristické bitevní vřavy, řekl jsem si, že počkám na pár patchů a vydáme recenzi až potom. Koneckonců jedná se o čistě multiplayerovou gamesu, kterou byste teoreticky měli hrát dlouhé měsíce či dokonce roky, takže menší zpoždění není na škodu. Navíc už si pomalu musíme zvykat na to, že stav her první dny po vydání není nejlepší a kolikrát je rozumné počkat si na pár oprav. V případě Cyberpunku asi tak na milion.
U Battlefiledu 2042 to tak hrozné není, ale jako vždy, záleží na tom, co od hry čekáte. Například singleplayerovou kampaň tady nenajdete, což je možná dobře, protože to nikdy nebylo silnou stránkou Battlefieldí série. Na rozdíl od její konkurence v podobě Call of Duty. Jasně, můžete si zahrát proti botům, ale to můžu doporučit pouze pokud vám pes překousal kabel do routeru a nemáte cokoliv jiného na práci.
Co se novinek týče, těch větších není zrovna přehršel, ale o to jsou kontroverznější. V BF2042 proti sobě nově může bojovat až 128 virtuálních vojáků (vyjma verzí pro PS4 a XB1, kde je maximum 64), což si vyžádalo řádově mnohem větší mapy, než na jaké jsme byli z dříve zvyknutí. Přesun do velmi blízké budoucnosti je po několika dílech odehrávajících se v minulosti sice příjemná změna, ale z nějakého důvodu vypadají všechna bitevní pole dosti stroze a sterilně. Možná vcelku reálná vize naší postcovidové budoucnosti, možná malá fantazie designéru, ale v kombinaci se zvětšením map to nepůsobí nejlépe.
V zásadě to má dva efekty. Zaprvé dostat se k cíli občas trvá neuvěřitelně dlouho, především pěšákům, a během této nepříliš zábavné cesty nezajímavým prostředím se toho moc neděje. Když po půl hodině běhu dorazíte poblíž vašeho vysněného cíle s tím, že konečně začne pořádná přestřelka, sejme vás na půl kilometru sniper a to ze směru, ze kterého to nečekáte, ideálně zezadu. Větší mapa znamená v případě BF2042 nejen více hráčů, ale i více cílů ale mnohonásobně větší chaos. Častokrát se stává, že se neděje buď nic nebo se naopak děje všechno najednou a to na všech místech.
Samovolná koordinace takového počtu hráčů je prakticky nemožná a ocenil bych návrat Commander módu z předchozích inkarnací, protože válka v BF2042 připomíná spíš divočení pětiletých děcek na hřišti za barákem. Dokonce ani spolupráce ve squadech ve většině případů nefunguje, jak má a každý z vašich spoluhráčů si dělá co chce. Částečně za to může fakt, že nyní už ve hře nenajdeme staré dobré třídy, ale namísto toho si vybíráme ze desatera specialistů.
Každý z nich vypadá lehce rozdílně a má jeden specifický aktivní skill a jeden pasivní. Medička Maria má pistoli střílející léčivé injekce, které mají hodně slušný autoaim a ressuje spoluhráče vždy s plnými HPčky. Mackay běhá rychleji a má vystřelovací lano s hákem, jehož dosah je tak krátký, že je prakticky ve všech sutiacích nepoužitelné. Dalších osm popisovat nebudu, neb to není zas tak zábavné počtení. Každopádně DICE z nějakého nepochopitelného důvodu jednotlivým postavám dává i lehké backstory, které není nikterak podstatné a je k nalezení snad jen na oficiálním webu. Zřejmě chtějí, abychom se s charaktery sžili (ideálně s non-binary postavou Sundance), ale to je marná snaha, protože jejich osobnosti jsou otravné a kdyby hlášky na začátku a konci mapy šly vypnout, udělal by to každý.
Role jednotlivých specialistů jsou totožné s classami ze starších dílů, problém je však v tom, že za podpůrné charaktery hraje málo hráčů a když už si je někdo pickne, stejně je nehraje pořádně. Čekat na resuscitaci je většinou marnění času, za hackera Navina, který může vypínat zbraně tankům a jiné skopičiny, nehraje vůbec nikdo a valná většina lidí si vybere útočnější a agresivnější postavy. Taktika tu zkrátka nemá na růžích ustláno. Abych si ale jen nestěžoval, občas se stane, že se obě strany drží v šachu a bojují o jeden bod a jste svědky přesvědčivě vypadající bitvy.
Těchto situací je však jako šafránu, ale nejčastěji k nim dojde v režimu Breaktrough (což kombinace Rush a Conquest). V něm jedna strana útočí na pozice nepřítele, jenž má neomezeně respawnů a pokud je podaří dobít, musí se obránci stáhnout lehce dozadu, stanoví se nové cíle a bitva pokračuje o kus dál. Až do té doby, než útočníci vytlačí bránící stranu z mapy nebo pokud obránci vydrží tak dlouho, že útočníkům dojdou životy. Z mého pohledu se jedná o nejlepší mód v BF2042, protože v jednu chvíli nabízí jen malé množství aktivních cílů a hráči se nerozutíkají na všechny strany.
Signature mód Conquest, tedy to, proč většina hráčů značku miluje, je toho bohužel pravým opakem. Pokud máte po ruce tři další kámoše, můžete vyzkoušet Hazard Zone. Teda můžete to zkusit i bez nich, ale je to asi stejné, jako domluvit si tři rande naslepo najednou a doufat, že na konci večera budete mít dobrou čtyřku. Jak jsem již zmiňoval, v BF2042 se na nějakou kooperaci zdárně kašle, a to i v případě tohoto módu, kde proti sobě bojují čtyřčlenné squady ve zdejší variaci na týmovou battle-royale. Na papíře to možná nezní úplně špatně, ale já tenhle mód spouštěl jen kvůli tomu, že hru recenzuji a tipuji, že od teď se ho již ani nedotknu.
Ale to nejlepší jsme si nechali na konec - Battlefield Portal, který vás přivede doslova do jiného světa. Konkrétně do toho, kde jsou Battlefieldy pořád super. V rámci Portalu se můžeme vrátit ke starým dobrým klasikám série, jen převlečených do nového líbivějšího vizuálního kabátku. Musím uznat, že El Alamein vypadá naprosto božsky a na Tigery vířící písek egyptské pouště se kouká jedna radost. A ono se to i skvěle hraje! Tři cíle, rozumný počet hráčů, jen pár tanků a letadel a je o zábavu postaráno. A velmi podobně to je i u dalších starých reinkarnací. Škoda jen, že remasterovaných map je pouze šest, ačkoliv bych se nedivil, kdyby se časem objevily další. A jak bych od EA čekal, nejspíš v rámci placeného DLC.
Třešničkou na dortu Portalu však nejsou předělané módy a mapy z minula, ale hráčské výtvory. EA umožňuje kreativnějším z nás vymyslet si vlastní pravidla a pomocí vcelku jednoduchých nástrojů vyrobit vlastní herní variantu. Tento tooling vám sice nedovolí měnit úplně všechno, ale na druhou stranu nemusíte umět programovat, a přesto můžete vyrobit zajímavé zážitky pro ctěnou hráčskou komunitu. Někdy lovíte VIP hráče, jindy máte jen raketomet a musíte pětkrát vyskočit, abyste zbraň přebyli anebo máte jen sniperku se dvěma náboji a nůž. Představivosti se meze nekladou.
Nebo přinejmenším v Portale. Je ironické či spíše smutné, že to nejzábavnější, co BF2042 přináší jsou remaky starých map a módů plus blbůstky od komunity. Zbytek problémů se totiž časem vyřeší. Hra měla na začátku spoustu glitchů a nedostatků, které však vývojáři aktvinvě řeší a s dalšími updaty se titul postupně vylaďuje. Už se nestává, že nefunguje redeploy, pokud váš voják zemře na špatném místě. I detekce kolizí a zásahů také zaznamenala značné vylepšení za ty dva týdny, co je venku. Jenže otázkou je, zda to není pozdě. Obří množství pařanů nad BF2042 zlomilo hůl už pár dní po vydání a jen těžko odhadnout, zda se tyto škody na pověsti podaří napravit. Je potřeba podotknout, že hráči BF2042 neodvrhují pouze kvůli chybám či technickým nedostatkům, ale právě kvůli designerským rozhodnutím, o kterých jsme psali výše.
I přesto, že jsem si čas strávený hraním užil, nebyly to hodiny plné bezmezného nadšení, plné pění ód na vývojáře v DICE a nestávalo se mi, že bych se v noci od hry nedokázal odtrhnout. A pokud ano, bylo to u hraní Portalu. Ačkoliv pevně věřím tomu, že s postupujícím časem autoři nový Battlefield značně vylepší a dopilují, momentálně jde o jeden z nejslabších zářezů v sérii. Věčná škoda.
